Bohemia Balet a TKP dvakrát na Vinohradech

  1. 1
  2. 2
Studenti Taneční konzervatoře hl. m. Prahy a mladí členové jejího souboru Bohemia Balet připravili v lednu hned dva celovečerní programy, které se odehrály v rozmezí dvou nedělí v Divadle na Vinohradech. Nejprve vystoupili s baletem Popelka v nastudování Jiřího Horáka a hned za týden nato v celovečerním výběru tanečních scén z náročného baletního titulu Don Quijote.

Bohemia Balet – Popelka (foto Martin Roedl)

Mladým tanečníkům energie ani odvaha nechybí, ačkoli je jisté, že je tak náročná dramaturgie na hranici jejich sil. Popelka, provedená na hudební nahrávku tak, jak jsou členové souboru i studenti zvyklí, byla svižnou inscenací, které se Jiří Horák ujal i režijně a dramaturgicky. Prokofjevův balet nabízí v podobě, která je přiměřená pro interprety i jejich potenciální publikum, které se rekrutuje z řad vrstevníků a jistě i mezi rodinami s dětmi, které uvítají dostupnou a nenáročnou možnost seznámit své nejmenší ratolesti s baletním uměním. I to je třeba mít na mysli, budeme-li v pokušení srovnávat takového produkce s celovečerními inscenacemi kamenných divadel. Bohemia Balet a studenti Taneční konzervatoře uvádějí například tuto inscenaci často v regionech, mimo jiné hostovali i v Jihočeském divadle. Na repertoáru představuje pro studenty příležitost zatančit v celovečerním kusu a je vhodná právě na zájezdová vystoupení.

Bohemia Balet – Popelka (foto Martin Roedl)

Do role Popelky byla tentokrát pro pražské uvedení vybrána křehká Keito Ijiri (studentka 8. ročníku) a jako Princ se představil host, člen libereckého baletu Richard Svoboda. Mladí tanečníci zde získávají zkušenosti nejen pilováním techniky, ale také prací s charaktery postav. V Popelce k tomu příležitost je během celého prvního jednání, které pracuje s komickými typy hašteřivých a nešikovných sester (Alisa Mykhailets, Barbora Tesárková), jež jsou obvykle představovány v humorné expozici s tanečním mistrem, celé první jednání ostatně obvykle staví více na pohybovém humoru a situační komice než na virtuozitě.

Bohemia Balet – Popelka (foto Martin Roedl)

Nejinak tomu je i v této adaptaci, jež se pevně přidržuje Volkovova libreta a kterou skutečně vnímám jako přiměřenou svému účelu, věku a možnostem účinkujících. Studenti a mladí tanečníci si nemusí hrát na zralé dospělé. Divák ani neočekává, že by na sebe interpreti strhávali pozornost v taneční exhibici, ale že skutečně odehrají pohádkově zabarvený příběh, který je spíše metaforou dobroty než nadpřirozenou zkazkou. Role Popelčina otce se ujal někdejší baletní sólista a pedagog Jurij Slypyč a partnerkou mu byla členka Bohemia Baletu Lucie Matějová, první jednání je mimo jiné věnováno rodinným šarvátkám mezi mladou panovačnou ženou a jejím poddajným chotěm. Vkusně a přiměřeně pak je rozehrána i scéna v květinové zahradě, kde Dobrá víla (Oleksandra Chesnova) spolu s vílami ročních období připravuje Popelku na ples. Tanečník ztělesňující kyvadlo hodin, které mají dívku upomenout k časnému návratu, připomíná Modrého ptáka.

Ve druhém jednání je opět relativně snadné rozehrávat drobné scénky na bázi situační komiky, a můžeme si mimo jiné uvědomit, jak vtipně do svého baletu Prokofjev zakomponoval narážku na svou operu o třech pomerančích. Balet pokračuje rovnou ke čtvrtému obrazu a k pohádkovému rozuzlení. Ačkoli je jen o několik málo let starší, působí Richard Svoboda, který prošel i Bohemia Baletem, vůči ještě dětsky křehké představitelce Popelky výrazně dominantně, ale kladem nesporně je, že má tanečnice možnost vyzkoušet si partnerskou práci s interpretem, který představuje pro ni oporu a na scéně se pohybuje se suverenitou. Ve sborech se uplatňují studenti již od 5. ročníku, členové Bohemia Baletu například jako kavalíři.

Bohemia Balet – Don Quijote (foto Martin Roedl)

Program inscenovaný jako Taneční scény z baletu Don Quijote představuje především metu technickou. Protože jde v této scénické úpravě o „Dona Quijota bez Dona Quijota“ a inscenace tedy vynechává dějovou linku, je pro diváky připravena čistě taneční přehlídka. Úpravy a nastudování se ujal ředitel konzervatoře Jaroslav Slavický, který v minulosti inscenoval Dona Quijota v Brně (1996) a ve Státní opeře v době jejího sloučení s Národním divadlem (2012, spolu s Kateřinou Slavickou a Hanou Vláčilovou). Z fundusu této inscenace byly také zapůjčeny skvělé vkusné kostýmy Josefa Jelínka (jeho výprava byla využita i v baletu Popelka). J. Slavický rovněž jako sólista tančil roli Espada ve slavné verzi Borise Bregvadzeho (1986), která byla (poněkud opožděnou) českou premiérou tohoto baletu.

Nelze si nepovšimnout, že ucelený tvar baletní pohádky představoval pro studenty a mladé tanečníky jistější půdu. Virtuózní balet formátu Dona Quijota, i pokud je postavený pouze přehlídka čistě tanečních pasáží, si žádá zralé osobnosti. Formát celovečerního programu je náročnější než pilování jedné ukázkové variace či úryvku pas de deux na soutěžní přehlídku či koncert. Samozřejmě – praxi mladí tanečníci získat musejí. A domnívám se, že motivací k tomu postavit je před tak těžký materiál je i všeobecné povědomí o tom, že baletní šéfové přijímají na konkurzech častěji zkušené interprety, kteří již za sebou mají angažmá, tudíž je pro absolventy čím dál komplikovanější první místo získat, byť i v pozici elévů, a vypracovat se právě až v divadlech. To je situace, která se jeví bez systémového zásahu jako neřešitelná.

Bohemia Balet – Don Quijote (foto Martin Roedl)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments