4 + 4 dny v pohybu

  1. 1
  2. 2

18. ročník festivalu 11.10. – 19. 10. 2013

Každý ročník festivalu Čtyři a čtyři dny v pohybu je překvapením, kde a v jaké lokalitě, opuštěné nebo poničené architektuře, se bude odehrávat. Ředitel festivalu Pavel Štorek a jeho tým nás přivádí vždy do prostor, kam bychom sotva kdy zavítali. Je zvláštní, že si neuvědomujeme, kolem kolika takových zanedbaných budov se denně pohybujeme. Po loňském vstupu do bývalého Casina v Pařížské ulici, dříve paláce SSM (Socialistický svaz mládeže), se letos festival zabydlel v paláci U Stýblů na Václavském náměstí (v nedávných dobách známá pasáž plná obchodů a se známým kinem Alfa).

V rámci letošního 18. ročníku bylo uvedeno mimo každoroční přehlídku taneční tvorby i několik divadelních představení. Italský soubor Motus (Divadlo Archa, 12. 10. 2013) se snažil v představení Alexis. Una tragedia greca konfrontovat události z roku 2008 v Athénách, kdy byl při politických protestech zastřelen patnáctiletý chlapec, který se dostal do roztržky s policií. Nikdy nebyly události zcela objasněny, ale tvůrcům italského souboru Enricovi Casagrande a Danieli Nicolo, posloužily jako tvůrčí niť ke scénáři, textům a dokumentárnímu představení, které je jistou paralelou k antické Antigoně. Hlavní představitelka je vypravěčkou současných událostí a zároveň Antigonou, bojující o pohřbení svého bratra tak, jak je známe z řeckého dramatu. Po celou dobu inscenace jsou všechny dějové obrazy propojeny s živou projekcí.V Divadle Archa se 14. 10. 2013 předvedl indický soubor Attakkalari – Centre for Movement Arts s premiérovým titulem AadhaaraChakra – A Dancelogue. Pro nás vzdálená tematika, ale pro současnou indickou kulturu zřejmě složitý dialog mezi tradičním divadlem a uměním kathak a trendy současného tance. Skupina pod vedením choreografa Jayachandran Palazhy obhajuje znalosti a osvojení tanečních principů a na dost slušné úrovni je také interpretuje. Jednotlivé taneční výstupy jsou prokládány dokumentárními snímky ze života indického tržiště a čilého ruchu na ulicích měst. Soubor Attakkalari spolupracuje s řadou zahraničních umělců především ve výtvarné oblasti. Představení bylo cenným přínosem pro představu a srovnání, přece jen dost vzdáleným problémům v zemi, bohaté na kulturní tradice, ale zároveň na zásadní sociální nedostatky.Naučená bezmocnost – Orco, 17. – 23. 10. 2013 – VerTeDance Company, taneční soubor Terezy Ondrové a Veroniky Kotlíkové slaví v posledních letech velké úspěchy. Jejich vytrvalost, píle a kreativita je příkladná a díky těmto vlastnostem se drží na předních místech současného tanečního dění.

V intencích vedení festivalu byl pro novou produkci Naučená bezmocnost vybrán prostor bývalých veřejných lázní. „Kachlíkové monstrum“ Orco ve funkcionalistické budově bývalých Dopravních podniků na Strossmayerově náměstí, připomíná ve své stvůrné zchátralosti prostor koncentračního tábora, pitevnu nebo přímo patologii.Soubor VerTeDance je obohacený o řadu hostů – Karolinu Hejnovou a Martinu Hajdylu Lacovou ze skupiny Me – Sa a další zkušené tanečníky Jara Ondruše, Pavla Opavského a herce Roberta Nižníka z Farmy, choreografku Lali Ayguade Farro i režiséra Jiřího Havelku. Beze slov vypráví příběh a celou kaskádu scén, živé výjevy se odehrávají na chodbách i v malých místnostech bývalých koupelen s vanami, sprchami a odpočívadly.

Rozesmátá uvolněná nálada možná jakési buržoazní společnosti v pěkných společenských šatech, se v párech a malých skupinkách vytrácí do „chambres separées“ k všemožným hrátkám. Opět v dobré, byť křečovité, náladě pokračují dvojice v uvolněné taneční zábavě, a sice v další místnosti nekonečného kachlíkového terénu. Diváci jsou provázeni celým objektem, sestupují dále do podivně chmurných míst.

Opakované bouchání dveřmi, padání kachliček nebo shluky neurčitých destruktivních zvuků předvídají ostrý střih do jiné dějové dimenze.

Seřazeni v řadě, u holé stěny jako vězni a postupně vysvlečeni ze sukní, obleků a bot se situace pro zúčastněné zásadně mění. Aktéři zůstávají ve stejném prostředí, o patro níže, kde holost a zanedbanost a opuštěnost ve svém osamocení, evokují obrazy, nikterak vzdálené známým svědectvím a dokumentům o pronásledování, holokaustu, ponížení a mučení, věznění a týrání.

Chůze, povinná chůze, jako ve věznicích. Agresivita z bezmoci nabývá hrubé síly a marné naděje se hroutí. Bezmoc a šílenství kam až nás zavedou?

V kolika podobných situacích jsme se již ocitli? Kolik svědků, literátů, umělců se neustále vrací a musí vracet k bolestné existenciální dřeni pomyslného lidství.

Síla přítomnosti je podpořena v chladivém zapáchajícím suterénu, neverbálním vyjádřením pocitů, fyzicky náročného ztvárnění. Sdílení okamžiku znamená tady na místě mnohem víc než filmový záznam nebo květnaté představení.

Tanečníci – herci, stejně jako diváci si jistě dlouho v sobě ponesou tíhu pravdivé konfrontace skutečnosti a minulosti.

Festival 4+4 dny v pohybu

Alexis. Una tragedia greca
Idea a režie: Enrico Casagrande and Daniela Nicolò
Dramaturgie: Daniela Nicolò
Video střih: Enrico Casagrande
Zvuk: Andrea Gallo
Hudba: Pyrovolismos sto prosopo by The Boy
Hudba na videu: Nikos of the Centro Libertario Nosotros, Stavros of the band Deux ex machina
Světla a scéna: Enrico Casagrande and Daniela Nicolò
Technické vedení: Valeria Foti
Premiéra 15. října 2010 Festival Vie Scena Contemporanea Modena 
12. 10. 2013 Divadlo Archa Praha

Účinkují: Calderoni, Vladimir Aleksic, Massimiliano Rassu, Alexia Sarantopoulou

www.motusonline.com

***

AadhaaraChakra – A Dancelogue
Umělecké vedení: Jayachandran Palazhy

Choreografie: Jayachandran Palazhy and dancers, Attakkalari Repertory Company
Hudba a zvukový koncept: Sam Auinger and Martin Lutz
Carnatic Music: Gurumoorthy
Folk Music: Kuppuswamy
Scéna: Dominic Dube
Kostýmy: Sanchita
Film: Rupert Schwarzbauer, Pipon and Prem Chawla
Vizualizace: Ken Furudate
Světla: Pipon
Premiéra 23. listopadu 2012 Bangalore
14. 10. 2013 Divadlo Archa Praha

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat