Na poslední premiéru liberecké operní sezóny 2016/2017, byla nominována opera Rigoletto skladatele Giuseppe Verdiho. Opera patří mezi nejvyhledávanější a nejfrekventovanější tituly a to jak na repertoáru velkých operních domů, tak na repertoáru menších operních souborů. A není se čemu divit. Po nahlédnutí do partitury se může každý přesvědčit, že Rigoletto patří do té kategorie operních titulů, které dokázaly propojit libreto s podstatným a stále aktuálním přesahem s drásající krásou hudební, které dokázaly plasticky vymodelovat rozličnost jednotlivých lidských charakterů.
Příběh hrbatého šaška, sluhy, jenž má v popisu práce bavit lidi, zlomyslně ukrajovat z jejich neřestí a ty pak předhazovat zbytku společnosti, aby se pak kletba otočená přímo na jeho osobu měla nelítostně vyplnit, pochází z pera libretisty Francesca Maria Piaveho, předloha byla napsána perem Victora Huga v podobě divadelní hry“ Král se baví“.
Hra měla premiéru 22. listopadu roku 1833 – v té době bylo Giuseppe Verdimu něco málo přes dvacet let (1913 – 1901) a hned pro své premiéře byla zakázána – tehdejší cenzura spatřovala v nekompromisním popisu dvora paralelu k režimu krále Ludvíka Filipa. Hugo proti zákazu marně protestoval a 25. listopadu požádal dopisem šéfredaktora novin National, aby mu umožnil uvést varování všem „přátelům umění a svobodného myšlení“. V něm je vyzývá, aby se vzdali plánovaných protestů proti zákazu jeho hry, protože by se mohli velmi lehce změnit v násilné demonstrace, na které tehdejší moc již tak dlouho čekala a to k potlačení opozičních tlaků intelektuálních skupin.
Nemalé problémy s cenzurou provázely i další osud „hrbatého šaška“, kdy byli libretista i skladatel, bezmála dvacet let pro premiéře divadelní předlohy, nuceni do díla významně zasahovat. Scény byly podrobeny přísnému drobnohledu, obměňovala se prostředí, z vládce se musel stát bezejmenný vévoda. Premiéra se uskutečnila 11. března 1851 v Teatro La Fenice v Benátkách v roce, kdy ve Francii dochází Ludvíkem Bonapartem ke státnímu převratu, kdy Richard Wagner dopisuje svůj spis Oper a Drama. To se již Verdi nachází v nejplodnějším období svého tvůrčího života. Již hospodaří na svém statku Sant‘ Agata, zasedá v italském parlamentu, značka V.E.R.D.I. (Vittorio Emanuele Re D‘Italia) nabývá na významu a je podepsán pod operami Nabucco, Macbeth, Attila, I masnadieri (nejen pod nimi) – a další slavné tituly na jeho skladatelskou osobnost v blízké době čekají – La traviata, Il trovatore, Simon Boccanegra, Un ballo in maschera, La forza del destino, Don Carlos, či Aida.
Divadlo F. X. Šaldy představuje inscenaci v hudebním nastudování Martina Doubravského, v režijním zpracování Oldřicha Kříže. Pod scénografií je podepsán Daniel Dvořák, pod kostýmní výpravou Roman Šolc.„Setkání s jazykem Giuseppe Verdiho je pro každého umělce, ať jste již zpěvák, dirigent, instrumentalista, či inspicient, hudebním svátkem. Stejné potěšení je dle mnohaletých zkušeností, zaručeno i na straně druhé, na straně publika. A i to je jeden z cílů divadelních souborů – přinášet potěšení, které nám zde bylo ponecháno prostřednictvím hudby, přinášet krásu, jež dokáže obstát bez ohledu na politické názory, bez ohledu na státní zřízení…“, dodává Martin Doubravský, šéf opery a dirigent nové inscenace.
V hlavních rolích se diváci mohou těšit na Andrije Shkurhana, Anatolije Orla, Dušana Růžičku, Roberta Smiščíka, Marianu Hochelovou, Vandu Šípovou, Pavla Vančuru, Ladislava Mlejnka, na pánský sbor Divadla F. X. Šaldy, orchestr Divadla F. X. Šaldy a na mnoho dalších. Po delší době se opět diváci mohou těšit na libereckého rodáka, Aleše Brisceina, v roli Vévody.
