Český spolek pro komorní hudbu vznikl na konci devatenáctého století v podstatě pro České kvarteto. Poměry v tuzemském hudebním životě se od té doby proměnily a spolek už má dávno na programu i jiné než jen kvartetní večery. Občas i pěvecké. Opravdu komorní. Tento vokální koncert měl patřit Kateřině Kněžíkové, její indispozice však zamíchala kartami zcela zásadně – termín místo ní dostali napůl dva zpěváci a z ohlášených skladeb nezbyla jediná. Roman Hoza a Lucie Kaňková prokázali ovšem nejen odvahu, ale i vkus a předpoklady. Publikum nepřišlo o zpívanou hudbu a pražské dění má příslib – tu a tam se mezi interprety přece jen asi někdo najde a komorní písňový program občas bude.
[clanek id=“274372″]
Romanu Hozovi patří důvěra velmi výrazně. Mladého sólistu brněnského Národního divadla máme z poslední doby zafixovaného z jeho působiště i z dalších českých divadel zejména z rolí v italském repertoáru – v Donu Giovannim, Nápoji lásky, v Rossiniho Popelce nebo Hraběti Orym… A také jako Marbuela ve Dvořákově Čertovi a Káče. Zcela mimořádnou roli – trubadúra Jaufrého Rudela – ztvárnil vedle toho loni v Brně v inscenaci opery Láska na dálku od Kaiji Saariaho (recenzi z premiéry přinesla Opera Plus zde).
Pro repertoár německého romantismu projevil nyní v Rudolfinu velký cit. Skoro celou svou polovinu večera vyplnil Schumannovým cyklem Láska básníkova. Obdařil ho pěkně deklamovaným slovem a bohatě diferencovaným výrazem, našel pro jemné odstíny textu a melodie ve svém hlase měkkost a neschematičnost a řadu detailních řešení, zaujal mužným, znělým, ale citlivým projevem. Doprovázel ho Ahmad Hedar, který má vedle pianistického i pěvecké zázemí; hrál stylově, s velkou empatií, pěvce podpořil a jeho přístup dotvářel. Po půlhodinovém Schumannově cyklu působil Schubertův Král duchů spíše už jen jako přídavek, ale interpretačně nikoli – i tady, v baladě, platilo, že Roman Hoza je pěvcem, který si na „Liederabend“ může krásně troufnout, aniž by při tom působil nepatřičně.
Lucie Kaňková měla program koncipovaný z menších segmentů – po drobnějších písních Wolfganga Amadea Mozarta, Franze Schuberta a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho následovaly dvě položky z romancí Sergeje Rachmaninova a celkem pět písní z Dvořákova odkazu, včetně proslulé melodie Když mě stará matka zpívat učívala. Kaňková studuje a profesionálně působí už pátým rokem ve Švýcarsku. Pro jemné písně má tato sopranistka přece jen trochu ostřejší hlas, tíhnoucí spíše k opeře. Závěrečná scéna – koloraturní árie – z opery Ariadna od Bohuslava Martinů jí proto na konci její poloviny koncertu vyšla nejlépe.
Roman Hoza přidal před přestávkou měkce zazpívaného Wagnera, Lucie Kaňková přidala o hodinu později Griegovu píseň Ich liebe dich – s komentářem, že tak činí kvůli svátku svatého Valentýna. Také ona měla vynikající klavírní doprovod – Stanislav Gallin hraje virtuózně, spolehlivě.
Pokud Český spolek pro komorní hudbu bude i nadále zapojovat do svých abonentních řad také písňové recitály, bude mít pěkné zásluhy. Tento večer měl zcela relevantní průběh a v sále velmi dobrý ohlas.
Hodnocení autora recenze: 70%
Český spolek pro komorní hudbu
1. polovina
Roman Hoza (baryton)
Ahmad Hedar (klavír)
2. polovina
Lucie Kaňková (soprán)
Stanislav Gallin (klavír)
14. února 2018 Dvořákova síň – Rudolfinum Praha
program:
Robert Schumann: Dichterliebe, cyklus písní op. 48
Franz Schubert: Erlkönig D 328
= přestávka =
Wolfgang Amadeus Mozart: Als Luise die Briefe ihres ungetreuen Liebhabers verbrannte KV 520
Franz Schubert: Gretchen am Spinnrade D 118
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Hexenlied z cyklu Dvanáct písní op. 8
Sergej Rachmaninov:
– Ně poj krasavica pri mně z Šesti romancí op. 4
– Zděs charašo z cyklu Dvanáct romancí op. 21
Antonín Dvořák: Písně milostné op. 83 – výběr:
– Ó, naší lásce nekvete
– V tak mnohém srdci mrtvo jest
– Kol domu se teď potácím
– Nad krajem vévodí lehký spánek
Antonín Dvořák: Když mě stará matka z cyklu Cigánské melodie op. 55
Bohuslav Martinů: Árie Ariadny „Thésee, je respire une dernière fois“ z opery Ariadna H 370
