Argentinský dirigent Mario de Rose odstartoval předehru, často považovanou za nejefektnější v českém operním repertoáru, v živém tempu. Brzy se ale ukázalo, že toto tempo bylo nad technické možnosti orchestru, především smyčcové skupiny. Dirigent navíc během úvodu předehry několikrát nečekaně zrychlil. Sólové dechy se tak pokoušely marně trefit do ne zcela jasných kontur houslí a viol. Orchestr se celkově potýkal s intonaci během celého představení.
Zbytek opery se téměř celý nesl v tempech spíše těžkopádných. Především u jednotlivých tanců, kde má orchestrální složka velkou příležitost zaperlit, byla volena tempa dost vzdálená od toho, jak by polka, furiant nebo skočná měly vypadat. Jednotlivá čísla opery dirigent navazoval téměř celou dobu „attaca“, jako by se mu nelíbilo, že Prodaná nevěsta je složena z uzavřených čísel. Celková absence hudební gradace poodhalila, že argentinského dirigenta naše hudba buď nebaví nebo ji nepochopil. Recitativy, které jsou samy o sobě komplikované složitým textem, orchestr nedoprovázel, ale na mnoha místech vpadal do nedokončeného textu, zvláště v případě Vaška, kterému nenechal dostatečný prostor pro prezentaci charakteristické koktavé mluvy. Občasné nesouhry orchestru a jeviště se nesly v podstatě celým představením. Dalším úskalím inscenace byl výkon sboru (sbormistr Martin Veselý), kdy se zvláště v mužském ansámblu “To pivečko” na začátku druhého jednání odhalily pěvecké limity tenorové sekce. V ostatních částech sbor zpíval sekaně až toporně.
Postavu Mařenky ztvárnila herecky i pěvecky vyzrále Jana Šrejma Kačírková. Je znát, že tuto roli nestuduje poprvé, ale zúročuje zkušenosti z ostravské inscenace a pohrává si s detaily. Je jí dobře rozumět text a herecky je velmi přirozená. Režijní pojetí nechalo vyniknout především Mařenčinu upřímnou a také paličatou stránku postavy. Jeníka na premiéře zpíval velmi mladý slovenský tenorista Amir Khan. Z hudebního hlediska byl mnohde rytmicky přibližný a jeho čeština nebyla úplně srozumitelná. Herecky působil nepříliš výrazně a duetech s Kecalem ho temperamentní, vtipný a nekarikující Jan Šťáva snadno přehrál. Šťáva disponuje krásnou barvou hlasu a je znát, že si roli náležitě užívá. Jeho muzikalita celý večer převyšovala ostatní sólisty. Oproti tomu snaha Aleše Voráčka předvést postavu Vaška nikoli jako jednostrunného hlupáčka, ale i jako postavu s osobní tragédií, vyzněla poněkud křečovitě. Pěvecky svému partu dostál bez obtíží.
Z inscenace čněl Principál Lukáše Randáka, kterému režijní pojetí vnutilo kostým i vystupování pitvořícího se transvestity. Pokus s rádoby vtipným použitím mikrofonu nezakryl fakt, že Randák je zpěvák muzikálu a klasický zpěv neovládá. O to více pobavila půvabná a hlasově dobře disponovaná Zuzana Benešová v roli Esmeraldy, která podle životopisu také vystupuje v muzikálech.
Z ostatních pěveckých výkonů jsem si všiml nerytmičnosti Alexandra Beně v roli Krušiny a zcela sedřeného hlasu Ivy Hošpesové v roli Ludmily.
Režijní pojetí mladého slovenského režiséra Marka Mokoše se v textu programu odvolává na návrat k zachování tradičních hodnot, odklon od zkažené společnosti, před kterou se Jeník poučený cestováním po cizině snaží ochránit vesnici, kam se vrací. Danou “vsí” jsou v zajímavě řešené scénografii Andreje Ďuríka v náznaku samotné České Budějovice. To je sympatický nápad, který se čas od času v různých scénografiích objeví. Režie se v těchto kulisách snaží rozehrát reálné situace, které spíše zachraňují herecké dispozice jednotlivých aktérů, než nápad samotný. Neustálé bezradné přenášení a převážení krabic po scéně, z nichž jedna je zároveň Kecalův pracovní stůl, příliš inscenaci neprospívá, stejně jako viditelný „product placement“ značky Budvar. Ztvárnit Prodanou nevěstu “současně” se pokoušela řada dalších režisérů. Mnozí si však včas uvědomili, že prostý vesnický příběh nelze jednoduše přetvarovat do paušální alegorie dnešní doby a vzít mu jeho původní kulturní kontext.
K celkově zmatené režijní koncepci přispívají i kostýmy. Na stránkách divadla slibují “překrásné folklorní kostýmy, které jsou symbolem čistoty a dotváří národní charakter inscenace”. Skutečných krojů se však nedočkáte. Většina aktérů je oblečena à la 50. léta 20. století. To, co vzdáleně připomíná kroje je užití folklórních elementů u dam na vzorovaných zástěrách. Tato podoba nekoresponduje s tím, že opera se odehrává během posvícení, kdy si každý oblékl to nejhezčí, co měl.
Na konto režie bychom mohli v tomto případě polemizovat a dokážu si představit, že se někomu může i líbit, nicméně v hudební složce se objevilo tolik závad, které ukázaly, že soubor budějovické opery momentálně na Prodanou nevěstu nedosáhne.
Hodnocení recenzenta: 30%
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta
Premiéra 12. října 2018 – Jihočeské divadlo České Budějovice
Aktualizace: Recenzi 2.premiéry od Heleny Havlíkové si můžete přečíst zde
Krušina: Alexandr Beň / Aleš Janiga
Ludmila: Romana Strnadová / Iva Hošpesová
Mařenka: Kateřina Špilauer Hájovská / Jana Šrejma Kačírková / Kristýna Vylíčilová
Mícha: František Brantalík Peter Paleček
Háta: Dagmar Volfová / Miroslava Veselá
Vašek: Aleš Voráček Martin Javorský
Jeník: Peter Malý / Josef Moravec / Amir Khan
Kecal: Jan Šťáva / David Nykl
Principál: Michael Robotka / Lukáš Randák
Esmeralda: Kristýna Vylíčilová / Jana Málková / Zuzana Benešová
Indián: Tomáš Maliniak
Režie: Marek Mokoš
Scéna: Andrej Ďurík
Kostýmy: Tomáš Kypta
Choreografie: Michaela Motlochová
Sbormistr: Martin Veselý
Sbor opery Jihočeského divadla
Balet Jihočeského divadla
Orchestr opery Jihočeského divadla
Hudební nastudování a dirigent Mario De Rose
