Posluchači Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného mají jistě v paměti jeho recitál před třemi lety. Tehdy hrál s přestávkou téměř tři hodiny a časopis Harmonie o jeho výkonu napsal: „Málem se až zdá, jako by se jednalo o nějakou zvukovou alchymii, při níž je kromě přesně dávkovaných ingrediencí navíc ještě zapotřebí angažovat pomoc ze sfér, které jsou mimo tento svět.“ Podobně referují i zahraniční média: „Můžete nacházet a hledat štěstí v cestování, duchovních cestách nebo knihách. Nebo můžete navštívit recitál Grigorije Sokolova, ruského klavírního mistra. Večer se Sokolovem vám nahradí jakýkoliv výlet, protože způsob, jakým dělá hudbu, se pro vaši mysl stane dobrodružstvím,“ napsal v roce 2017 recenzent holandského deníku NRC Handelsblad.
Zřídkakdy novinářům poskytne rozhovor, o jeho životě se tak ví jen velmi málo. S tím ostatně koresponduje i atmosféra během samotného koncertu, kdy jsou světla v sále na přání klavíristy výrazně utlumena.
Za celý svůj život nenatočil jediný studiový snímek, neboť smysl spatřuje v jedinečnosti provedení každého koncertu. Ročně odehraje kolem sedmdesáti koncertů a vždy se plně zaměřuje pouze na jeden program, který promýšlí do úplných detailů, včetně přídavků. Jakmile je připraven, nepřipustí už v dramaturgii žádný vnější zásah. Výsledkem takto pečlivých úvah je i program jeho zcela vyprodaného úterního recitálu v Rudolfinu. Nejprve uvede dialog raného a pozdního díla Ludwiga van Beethovena (Sonátu C dur a Jedenáct bagatel), v druhé polovině se můžeme těšit na Čtyři impromptus Franze Schuberta.
