„Návrat živelné a nekonformní korejské choreografky s tak skvělými tanečníky je pro nás velkou poctou. Podařilo se nám začlenit Českou republiku do jejího evropského turné, a to včetně jednání o spolupráci s festivalem Divadelní svět Brno na konci května,“ uvedla Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tance Praha. Doplnila, že pro příští ročník pořadatelé chystají kromě evropských tvůrců i hostování umělců z Afriky, Indonésie či Izraele, mekky tanečníků.
Mezinárodně známá korejská choreografka An Un-me v Praze letos uvedla představení Dancing Grandmothers. V něm spolu s profesionálními tanečníky účinkuje desítka starších žen. Autorka je sama našla ve městech i na venkově ve své vlasti a přiměla je zapomenout na čas, věk, upjatou výchovu plnou disciplíny a sebeovládání a společně si zatančit.
Autorka se v dalších dílech trilogie, jíž zahájila tančícími babičkami, věnuje teenagerům a také zralým mužům v současné Koreji. Na začátku její práce ale stál zájem o tanec – ne o profesionální, ale o tanec obyčejných lidí. A vybrala si starší ženy. „Je to výjimečná generace, která zažila mnohé změny: některé žily za japonské okupace, poznaly válku – druhou světovou, pak korejskou, potom příchod demokracie, neuvěřitelný ekonomický růst i digitální revoluci. Když jsem je pozorovala, v jejich těle a tanci jsem viděla dějiny mé vlastní země. Chtěla jsem to zachytit, než bude příliš pozdě a úplně o toto svědectví přijdeme,“ říká choreografka.
Autorka prošla tradiční korejskou výchovou, ale brzy vedle šamanských tradic objevila i svět Isadory Duncan a západního tance. Odhodlala se pokračovat ve studiu v New Yorku. V Koreji stála v čele souboru v Tegu (Daegu), kde také vytvořila slavnostní opening FIFA World Cup (2002). O pět let později začala jezdit po světě s dílem Princess Bari, aby se v roce 2011 proslavila Tančícími babičkami.
