Monika Velacková se narodila s rozštěpem páteře a poruchou míchy, od dětství je na vozíku. Zároveň se u ní už v dětství projevilo hudební nadání. Při hře na klavír ale nemohla používat pedály.
„Třeba hudba období romantismu je přitom na používání pedálů postavená. Bez nich i při skvělé hře skladby působily prázdně. Vypomáhala jsem si různě, abych pedál nahradila – třeba delším přidržením spodních basových tónů, jindy mi pedál při vystoupení sešlapávali kamarádi-klavíristi,“ uvedla Velacková.
Absolventka konzervatoře hledala způsoby, jak nad svým omezením zvítězit. Oslovila technické univerzity a v Brně jí vyšli vstříc. Prototyp vznikal půl roku. Výzkumníci těžili ze znalosti oboru mechatronika, který kombinuje mechaniku, elektrotechniku a programování.
„U digitálního piana je možné stisknutí pedálu nahradit – v tomto případě dává pianu signál snímač, který má klavíristka umístěný na uchu. Jde o čidlo, které reaguje na pohyb hlavy podobně jako mobilní telefon, který při otočení překlopí zobrazení fotek,“ popsal Michal Bastl z mechatronické laboratoře. Spolupracoval s kolegou Michalem Matějáskem.
„Jde o prototyp vyrobený přímo na míru Monice Velackové. Zařízení a jeho citlivost jsme nastavovali během vývoje tak, aby to bylo hráčce příjemné. Kývnutí vypadá velmi podobně jako přikývnutí na ‚ano‘,“ uvedl Bastl.
Prototyp prošel úspěšným testováním a klavíristka o něm mluví v superlativech. „Ale musím říct, že první měsíce byly poměrně těžké. Zkoordinovat ruce na klaviatuře a pohyby hlavy tak, abych takto nahradila pedály, bylo náročné. Svým způsobem jsem se učila hrát znovu od začátku,“ poznamenala devětadvacetiletá klavíristka. Od nového roku se chce hudbě věnovat naplno jako učitelka klavíru. Věří, že se svou kapelou bude mít doma na Slovensku i koncertní příležitosti.
