Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
    • Výherci soutěží
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Čtení Cyklus staré hudby Bacha na Mozarta skončil komorně, přesto velkolepě
sdílejte:
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Mobilní menu Opera PLus
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Klasika
    • Postřehy
    • Týden s tancem
Napište nám
data-width="" data-height="" data-small-header="false" data-adapt-container-width="true" data-hide-cover="false" data-show-facepile="true">
Opera PLUS
Připojte se k největší komunitě klasické hudby Přihlásit se
Sledujte nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Chystá seHudbaStará HudbaZ domova

Cyklus staré hudby Bacha na Mozarta skončil komorně, přesto velkolepě

Osmou sezónu koncertů staré hudby stihl soubor Czech Ensemble Baroque ukončit v katedrále sv. Petra a Pavla posledním červnovým dnem. Nabídl program, který se zdál obsahově jednotvárný, neboť měl jen jedno téma ve všech číslech programu. Stabat mater. A přesto lákal svou rozmanitostí, neboť byly představeny skladby autorů, kteří žili a tvořili v dobách nastupujícího a rozvíjejícího se baroka, tedy především v 17. a 18. století, které hledalo nová vyjádření pro křesťanské příběhy.

Karla Hofmannová
Publikováno 02/07/2020
sdílejte:
5 minut čtení
sdílejte:
Czech Ensemble Baroque Bacha na Mozarta (zdroj CEB)

17. století požadovalo od skladatelů neotřelé zpracování a emoce. Ty byly cílem a prostředkem bylo precizní muzicírování, navazující na gregoriánský chorál a využívající polyfonie a krásné hlasy. Skladatelé byli tehdy pokornými sluhy církve, která měla dostatečné zázemí pro jejich zabezpečení. Stabat Mater je silné téma, které si oblíbilo již 13. století a postava Matky, plačící pro ukřižovaného syna, se stala spolehlivým objektem pro hudební vyjádření emocí. Utrpení a katarze, které téma přinášelo, se neslo po celou dobu vývoje křesťanské hudby a je účinným tématem i dnes.

Na posluchače v chrámu čekalo hned několik překvapení. Jednak to byla dvojice historických postav Mozarta a Bacha, podle kterých dostal cyklus jméno. Jejich vystoupení v osvědčeném obsazení Radovan Král – Mozart a Luděk Randár – Bach, sice nepostrádalo sarkasmy, ale přece jen respektovalo niternost a pokoru tématu koncertu. Dalším překvapením, které přivábilo většinu posluchačů, bylo vystoupení mladého kontratenoristy, studenta teprve třetího ročníku konzervatoře Jana Deyla v Praze, Vojtěcha Pelky. A nemenším překvapením bylo velmi úsporné obsazení orchestru a sboru, kdy každý z účinkujících byl v podstatě sólistou.

Autorem zpracování prvního Stabat Mater, které zaznělo, byl Domenico Scarlatti. Syn slavného Alessandra Scarlattiho, tvůrce italské opery seria, žil a tvořil u královského dvora v Portugalsku a Španělsku. Skladba pro deset zpěváků a basso continuo, doplněné ještě o theorbu, violu da gamba a kontrabas, začala neobvykle. Dirigent nastoupil bez ovací až během tiché hry bassa continua, která uvozovala skladbu. Postupně nastoupily soprány spolu s tenory, postupně se proplétaly alty i basy v pianu, ve vyrovnané dynamice, akcentovaly jen začátky frází a držely se ukázněně ve výrazu, kdy použily vzlyky a zvukomalebné dynamické prvky. Vznikl tak ucelený, zkázněný a výrazově silný útvar.

Czech Ensemble Baroque 2020 (foto Jana Šuplerová)

Autor druhého z příběhů, Giovanni Felice Sances, pocházel z Říma, ale život prožil ve Vídni, za Ferdinanda III. Byl císařským dvorním kapelníkem a psal i pro vídeňského arcibiskupa. Jeho hudba byla tehdy svěžím závanem do hudebního vnímání. Psal pro velká nástrojová obsazení i pro několik sborů, ale také i pro malá uskupení. Večer v chrámu zazněl sólový motet pro soprán (alt) a basso continuo, s názvem Pianto della Madonna. Bolestné nářky, nesoucí se chrámem, přesvědčivě podal Vojtěch Pelka, kontratenor, za doprovodu Marka Čermáka u basso continua. Oba tvořili působivě sehrané duo. Pěvec i přes své mládí a malé zkušenosti s přednesem i ovládání hlasu, kdy s mladistvým zápalem dával do hlasu vše i na úkor dynamiky, přesto přesvědčil publikum o schopnosti nejen zvládat svůj znělý a zajímavě flétnově zbarvený hlas, ale i dát do něj niterné emoce. Mladistvým zápalem strhl posluchače k zaslouženým ovacím.

František Ignác Tůma patří již do 18. století, a osciluje mezi českým barokem a klasicismem. Působil na královském dvoře ve Vídni jako skladatel i pedagog. Stabat Mater zhudebnil několikrát, tento večer bylo uvedeno provedení pro sóla, sbor a hudební nástroje. Stávající orchestr se rozšířil o troje housle, zpracování textu je zhutněno do šesti částí a ty dostávají spád díky rychlému střídání částí pro sóla a sbor. Vícehlas střídá homofonii, dueta sbory a ve třetí části je poměrně velká plocha pro tenor.

Jakub Kubín se s partem vyrovnal svým ukázněným a technicky spolehlivě vedeným hlasem. V duetu s basem poněkud podléhal sonornosti hlasu Jiřího Miroslava Procházky, ale stále držel jasnou tenorovou linku. Soprány Romany Kružíkové, Pavly Radostové, Terezy Válkové a Lucie Netušilové Karafiátové, alt Lucie Kořínkové a překvapivě i Martina Ptáčka. Tenorové party odvedli bezchybně Ondřej Holub a Jakub Kubín, basové Václav Kovář, s překvapivým hlubokým rejstříkem a již zmíněný sonorní Jiří Miroslav Procházka, který dokázal svůj hlas i potřebně zkáznit do piána. Nástrojové obsazení vykazovalo také sólové znaky, Elen Machová a Eva Kalová housle, Lidye Cillerová viola, Hana Fleková přitahovala nejen uši ale i oči se svojí violou da gamba, stejně jako Richard Závada s theorbou. Harmonickou barevnost a rytmickou přesnost zajišťovali Matyáš Berdych s kontrabasem a Marek Čermák u bassa continua. Celé dílo zakončila velkolepá fuga, s gradací velkého orchestru a sboru a s náležitým výsledným afektem. Díky pečlivé přípravě i energickému a přesnému vedení dirigenta Romana Válka to byl skvělý závěr celého cyklu, který předvedl soubor svým posluchačům navzdory zlomyslnostem koronavirových obstrukcí. Cyklus se úspěšně uzavřel a posluchači se již mohou těšit po prázdninách na cyklus další.

TémataCzech Ensemble BaroqueDomenico ScarlattiFrantišek Ignác Antonín TůmaGiovanni Felice SancesJakub KubínLuděk RandárMarek ČermákRadovan KrálVojtěch Pelka
Sdílet článek
Facebook email zkopíruj odkaz vytisknout
sdílejte:
Předchozí článek Brno získá trafostanici, jež zasahuje do stavby koncertního sálu
Další článek Dnes začíná Smetanova Litomyšl, komornější než obvykle
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opera PLUSOpera PLUS
Sledujte nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up