Nevábné pařížské učitelce klavíru a intonace se dostalo nečekaného povýšení, když vítězný generál Pershing založil v roce 1921 francouzskou hudební školu pro Američany ve Fontainebleau nedaleko Paříže. Nadia Boulanger odpověděla na inzerát a stala se tak první profesorkou harmonie na nové škole. Zanedlouho byla vyhledávanou učitelkou Američanů v Paříži, o které v této metropoli nebyla ve 20. letech nouze. Plachý a nesebevědomý Aaron Copland se k Boulanger přihlásil hned první semestr jejího působení na nové škole. George Gershwin si sjednal soukromé hodiny. V roce 1924 odjela Boulanger na turné po Spojených státech, aby přilákala další platící adepty, a kudy šla, tudy dirigovala Coplandovu 1. symfonii.
Ještě výnosnější bylo její oboustranně výhodné přátelství s Igorem Stravinským, v rámci kterého jí ruský vyhnanec dohazoval soukromé studenty, které učila ve svém rodinném domě na rue Ballu 36, a ona zase na oplátku vychvalovala a dirigovala Stravinského nevzrušující neoklasicistní díla.
Boulanger často rušila hodiny kvůli migréně či bolavému zubu, nebo prostě kvůli melancholii, kterou v ní zanechala smrt její sestry Lili – hvězdné pařížské skladatelky – v roce 1918. Nadia, která také komponovala, měla z její reputace posvátnou hrůzu.
Copland o ní řekl: “Nadia Boulanger věděla vše, co se dalo vědět o hudbě.” Mezi její americké studenty patřili Elliott Carter, Leonard Bernstein, Philip Glass, Murray Perahia a také hyperaktivní hollywoodský skladatel Quincy Jones. Dále pak pár Argentinců – Astor Piazzolla a Daniel Barenboim – a geniální francouzský filmový skladatel a šansoniér Michel Legrand.
Nadia zemřela v roce 1979. Toto nové koncepční album spojuje výběry skladeb slavných studentů v často poněkud nesmělé interpretaci cellistky Astrig Siranossianové a klavíristy Nathanaëla Gouina se třemi kusy od samotné Nadii Boulanger, které Siranossianová odehrála bez většího zájmu za klavírního doprovodu Daniela Barenboima. Jsou to kuriozity, nic víc. Mademoiselle Boulanger nebyla velkou skladatelkou – byla příliš posedlá korektností formy, než aby se nechala unést inspirací.
Nejpoutavější skladby tohoto alba jsou Grand Tango od Astora Piazzolly, sonáta pro violoncello Elliotta Cartera a také směs z děl Legranda, která vás naladí na Bossa novu od Quincyho Jonese. Je to hezká a neškodná zábava, ale proč v ní chybí Copland?
Ukázka:
„Dear Mademoiselle:“ A tribute to Nadia Boulanger
Astor Piazolla, Igor Stravinsky, Nadia Boulanger, Elliott Carter, Philip Glass, Michel Legrand, Quincy Jones
Astrig Siranossian – viloncello, Nathanael Gouin – klavír, Daniel Barenboim – klavír
Label: Alpha
Datum vydání: 13. listopadu 2020
Hodnocení Normana Lebrechta: **/*****
