Představení je Poluninovým příspěvkem k sedmisetletému výročí úmrtí středověkého básníka, učence a politického filozofa Dante Alighieriho, jež si ravennský baletní festival letos připomíná. A nepřipomíná si jej náhodou, neboť právě v tomto starobylém severoitalském přístavním městě Dante dokončil své nejproslulejší dílo.
Dante Metànoia (druhé slovo je starořeckým výrazem pro proměnu duše), jak se celé Poluninovo představení jmenuje, je triptychem – zachycuje všechny tři části Danteho Božské komedie – a celovečerním sólovým tanečním výkonem. Původně se v představení s Poluninem mělo objevit více tanečníků, avšak pandemie plány nuceně upravila. Neznamená to však, že by se na díle nepodílel celý tvůrčí tým. Zatímco autorem prostřední části, Očistce, je Sergej Polunin osobně, choreografie úvodní části se na hudbu Miroslava Baka ujal Ross Freddie Ray, Poluninův dlouholetý přítel a ředitel produkční společnosti Polunin-Ink. Autorem choreografie Ráje, tedy třetí, závěrečné části, je Jiří Bubeníček. Jeho bratr, Otto Bubeníček, vymyslel a vystavěl scénografii této části. Prvního z obou bratrů zastihl britský taneční kritik a novinář na volné noze, Graham Watts, těsně před jeho odjezdem na místo dění, aby s ním o jeho čerstvých zkušenostech ze spolupráce se Sergejem Poluninem pohovořil. V rozhovoru Jiří Bubeníček ozřejmuje, že jeho choreografickým záměrem bylo nalézt odlišný pohybový slovník, než je ten, který vychází z klasického baletu a je pro Poluninovu tělesnou stavbu přirozený. Navrhl mu pro pouze jedenáctiminutovou závěrečnou část triptychu pohyb zemitější, v intenzivnějším kontaktu s podlahou. Polunin byl jeho návrhům velice nakloněný, rychle je přijal za své a výtečně do svého díla zapracoval. Jiří Bubeníček se domnívá, že Poluninova schopnost a připravenost naslouchat potvrzují, že Sergej odešel od velké baletní společnosti, aby se vydal cestou, za kterou by si mohl stát, a že její součástí je i otevřenost vůči experimentům s nejrůznějšími tanečními styly, jež je rovněž blízká Bubeníčkově tvůrčímu naturelu.
Sergeje poznal Jiří Bubeníček jako superhvězdu světového formátu, jež však hvězdný statut odkládá přede dveřmi zkušebny. Skutečnost, že volba choreografa závěrečné části triptychu padla právě na Jiřího Bubeníčka překvapila i jeho samotného. „Se Sergejem jsem se nikdy předtím nesetkal. Znal jsem jej pouze skrze jeho dílo, tak jako kdokoli jiný”, vysvětluje mezinárodně vyhledávaný choreograf českého původu, jenž se jako špičkový tanečník baletu za svou pětadvacetiletou kariéru dočkal obrovského ohlasu. Poluninova umělecká ředitelka, Tatiana Tokarevová, vše objasňuje tak, že k propojení došlo díky bratrovi Ottovi, jenž se Sergejem Poluninem spolupracoval na scénografii k představení Rasputin (2019), a také díky choreografce téhož představení, Yuce Oishi, která s oběma bratry ráda spolupracovala už při jejich společném angažmá v Hamburském baletu.
Zkomponováním hudebního doprovodu závěrečné části triptychu byl pověřen mladý ruský skladatel, Kirill Richter. Přestože Jiří Bubeníček se Sergejem Poluninem měli v okamžiku časově limitovaného pětidenního setkání k dispozici pouze tři minuty hudebního doprovodu, se kterými mohli pracovat, Kirillova hudba byla natolik inspirující, že si dokázali dovodit, jak se skladba bude dále rozvíjet. „Jeho vize Danteho cesty Rájem vyvolávala pocit, jako by byla obklopena čímsi skleněným. Když jsem pak měl možnost poslechnout si skladbu celou, byl jsem rád, jak hladce vše do sebe zapadlo,” přibližuje choreograf jednu z výzev, s níž se na cestě k výsledné podobě Ráje setkal.
„Všichni, kdo jsme se na třetí, závěrečné části Poluninovy Metanoie podíleli, jsme vycházeli z veršů ze závěru Danteho díla, v nichž se pojednává o tom, jak lidská duše splývá s boží láskou.” Pro uchopení scény Ottou Bubeníčkem se stalo zásadních devět masek, vycházejících z podoby Poluninovy tváře a rozvíjejících motiv devíti nebeských sfér z Danteho představy Ráje; trojjedinost a geometrický triangl v rozmanitých podobách pak je výrazovým prostředkem odrážejícím nejen tři části Danteho cesty, ale i tři součásti Pekla a Ráje. Když Sergej v samotném závěru vstoupí do nebeského ráje, všech devět masek se spojí, aby se proměnily v masku jedinou. Danteho průvodkyní při putování Rájem je Beatrice, básníkův předobraz dokonalé ženy, jejíž hlas na sebe bere Richterova hudba.
Jiří Bubeníček byl v období před počátkem pandemie velmi vytíženým, doslova světově žádaným choreografem. Vzniklou pauzu tak rád využil k dalšímu vzdělávání a k tomu, aby trávil více času s rodinou, manželkou a dvěma dětmi. Avšak z jeho nabitého rozvrhu je zřejmé, že vynucený oddych je dnes definitivně minulostí. Tuzemské příznivce snad potěší, že v rozhovoru rovněž neopomněl uvést, že je nadšený z připravované práce pro Pražský komorní balet, s níž se počítá pro listopad roku 2023. „Jde o těleso, jež vedl Pavel Šmok, v České republice je velice oblíbené a inspirovalo mezi jinými i práci Jiřího Kyliána, a jako takové je praktickou součástí toho nejlepšího z českého baletního dědictví.”
