O Ignacy Janu Paderewském se dnes moc nemluví, a o jeho příteli Zygmuntovi Stojowském už vůbec ne. Paderewsky byl prvním premiérem svobodného Polska, ale jeho roli v politice se zapomnělo kvůli chaosu, který v zemi brzy propuknul, a jeho hudební kariéru zase zastínil úspěšnější Karol Szymanowski. Ve své době byl proslulý jako klavírní virtuos a před rokem 1914 slavil úspěchy jako skladatel symfonické hudby rachmaninovském stylu. Jeho celoživotní kamarád Stojowski byl podobně úspěšný v obou oblastech. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy viděl dílo alespoň jednoho z nich na programu koncertu.
Propojení této dvojice sonát pro housle a klavír má chvílemi velmi blízko k zázračnému zjevení. Sonáta Paderewského vznikla v roce 1881 poté, co jeho první žena zemřela při porodu – v době kdy měl skladatel co dělat, aby se postaral o svého těžce postiženého syna. Je plná naléhavosti a silných emocí, zejména v úvodu, ale její intenzivnost nepolevuje ani poté, co se počáteční temná atmosféra trochu rozjasní. Lze v ní zaslechnout střípky židovských melodií, což je překvapivé – aristokrat Paderewski nebyl zrovna fanouškem největší polské menšiny, jeden čas dokonce pomáhal publikovat antisemitistický magazín. Celkově se dílo podobá sonátě Césara Francka, což je velká chvála pro skladatele, jehož prvním nástrojem byl klavír. Paderewského sonáta stojí za poslech. První polský premiér zemřel v exilu ve Spojených státech; jeho ostatky byly převezeny do Varšavy o půl století později.
Stojowski byl, soudě podle těchto skladeb, ještě lepším skladatelem pro housle. V mládí byl Paderewského žákem, v roce 1905 emigroval do New Yorku a stal se důležitou postavou tamního hudebního života – založil klavírní oddělení školy, ze které se později stala slavná Juilliard School. Po jeho smrti v roce 1946 magazín New York Times napsal, že byl „jedním z nejvýznamnějších proponentů metod a hudebních ideálů Paderewského“. Když porovnáme jejich sonáty, zdá se, že Stojowski obohatil pozdně-romantický styl svého učitele o důvtipnost podobnou tvorbě Fritze Kreislera.
Houslista Piotr Plawner a klavírista Piotr Salajczyk na této nahrávce podali strhující a velmi přesvědčivé výkony. S radostí bych si poslechnul celý cyklus zapomenutých klenotů polské hudby, pokud jejich kvalita zůstane takhle vysoká.
Ignacy Jan Paderewski a Zygmunt Stojowski: Houslové sonáty
Piotr Plawner – housle
Piotr Salajczyk – klavír
Label: CPO
Datum vydání: 3. září 2021
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****
