Hubička si na nové nastudování v Ostravě počkala 21 let, naposledy ji diváci viděli v premiéře v únoru roku 2000, hrála se do listopadu 2002. Nové nastudování je už jedenácté. Poprvé hrálo Národní divadlo moravskoslezské Hubičku hned jako druhou operní premiéru po Prodané nevěstě v srpnu 1919.
„Smetanovo operní dílo je pro českou operu zásadní. Každá z jeho oper je úplně jiným světem, zcela rozdílným uměleckým konceptem, jako by Smetana otevíral české opeře další dveře a možnosti. Hubička je v pořadí šesté dokončené dílo, v mnohém výjimečné. Skladatel operu zkomponoval po svém ohluchnutí v roce 1874 a vznikla jako první ze tří ve spolupráci s libretistkou Eliškou Krásnohorskou. Poměrně jednoduchý děj se odehrává od odpoledne do následujícího rána, podstatnou roli v něm hraje především promyšlená psychologie postav,“ přibližuje Jiří Nekvasil.
„Sledujeme cestu k naplnění vztahu dvou lidí, kteří už mají něco za sebou a které osud po dlouhém čekání svedl dohromady. Svou druhou šanci ovšem nesmí promarnit. Divák by se neměl nechat svést zdánlivou prostou a jednoduchostí děje. Hloubka a bohatství opery se nám dají poznat, přistupujeme-li k ní s důvěrou, čistým srdcem, soustředěním, tvořivou hravostí a lehkostí,“ netají obdiv k dílu Jiří Nekvasil.
Nastudování podtrhne scéna Jakuba Kopeckého včetně půvabného ztvárnění krkonošského lesa, kudy Vendulka s tetičkou v noci putují. Stylové kostýmy vytvořila Simona Rybáková.
V hlavních rolích alternují Veronika Rovná a Lívia Obručník Vénosová (Vendulka), Luciano Mastro a Martin Šrejma (Lukáš). Palouckého (otce Vendulky) ztvární František Zahradníček a Martin Gurbaľ, tetu Martinku Anna Nitrová a Lucie Hilscherová. Do role služky Barče obsadil režisér Martu Reichelovou a Lucii Kaňkovou, Lukášova švagra Tomeše zpívají Svatopluk Sem nebo Jiří Rajniš.
