V létě 2020 se na stromech kolem Schermerhornova symfonického centra v centru Nashvillu utábořilo mohutné hejno jiřiček modrolesklých. Hejno 150 000 ptáků skýtalo krásnou podívanou, když se každou noc po dobu dvou měsíců snášelo z oblohy, a přitahovalo zájem mnoha turistů. Současně ale způsobovalo problémy nejen vzrostlým stromům, které po jejich migraci zůstaly značně poškozeny, ale také historické budově koncertního sálu Nashvilleského symfonického orchestru postavené z vápencových kamenů. Navíc pro návštěvníky hudebního centra představuje tato situace problém nejen estetický, ale i zdravotní.
V roce 2020 muselo po migraci tohoto hejna vedení symfonického orchestru vynaložit 60 000 dolarů na vyčištění budovy a okolního prostranství, což bylo pro organizaci, kterou pandemie stála 26 milionů dolarů ušlých příjmů, dočasné propuštění 132 zaměstnanců na plný úvazek a více než 300 zaměstnanců na částečný úvazek, značný výdaj. Naštěstí přispěly i sbírky pořádané Tennessee Wildlife Federation a The Nature Conservancy. V následujícím roce se ale hejno vrátilo v ještě větším počtu a úklid stál symfonický orchestr 100 000 dolarů. Kvůli velkému nánosu musel být použit na celou budovu způsob tlakového čištění. Pokračování úklidu v takovém rozsahu v dalších letech by mohlo způsobit vážné dlouhodobé poškození neoklasicistní budovy. Proto Alan D. Valentine, prezident a výkonný ředitel Nashvillského symfonického orchestru, označuje ptáky za „existenční hrozbu“ pro svou organizaci.
Valentine a jeho tým rozhodli, že nejlepší pro všechny, včetně jiřiček modrolesklých, bude pokácet čtyřicet jedna vážně poškozených stromů dříve, než se ptáci vrátí, a nahradit je menšími stromy, které z areálu udělají méně atraktivní místo k hnízdění. Ačkoli bylo toto rozhodnutí konzultováno s odborníky z řad Tennessee Wildlife Federation a The Nature Conservancy, kteří potvrdili, že pokácení stromů nebude představovat pro populaci těchto stěhovavých ptáků problém, vyvolalo vlnu nesouhlasu z řad ochránců přírody, kteří vyjádřili zklamání nad tím, že se vedení orchestru nerozhodlo spolupracovat s místními ochránci v přípravě řešení umožňující ptákům nadále hnízdit v okolí kulturní památky.
Jiřička modrolesklá je největším členem čeledi vlaštovkovitých a jejich propojení s lidmi má dlouhou historii. Ptáci jsou závislí na lidech při stavbě hnízd a jejich spojení s lidmi sahá až k původním obyvatelům Ameriky. Živí se hmyzem a patří mezi stěhovavé zpěvné ptáky.
