Dalibor Janota se narodil 20. srpna 1946 v Ostravě. Již od dětství se rozvíjela jeho láska k divadlu a aktivní zkušenosti s divadelními profesemi. Vyrůstal v divadelním prostředí, a tak své první herecké zkušenosti získal prostřednictvím dětských rolí. Uplatnil se také jako nápověda, rekvizitář či inspicient. Nejvíce ale tíhl ke zpěvu. Jeho prvním učitelem se stal Rudolf Vašek, později byl přijat na ostravskou konzervatoř, kde studoval zpěv u Jiřího Herolda a Zdeňky Divákové.
Jak sám uvádí, během svého života ztvárnil na 130 operních a operetních rolí. Svou pěveckou kariéru započal v roce 1964 jako člen sboru opavské opery. Své první sólové angažmá získal roce 1971 v Teplicích, kde působil jako sólista operety do roku 1979. V roce 1979 se vrátil do divadla v Opavě, v roce 1984 pak přijal angažmá ve sboru Národního divadla v Praze. Studiu zpěvu se dále věnoval u Dalibora Novotného a Miroslava Frydlewicze.
Spolupracoval s operou Furore (ztvárnil titulní roli v opeře Josefa Berga Johannes doktor Faust) a s Operou Mozart (Monostatos v Kouzelné flétně). Od roku 1992 do 30. června 2012 byl sólistou Státní opery Praha/Národního divadla, kde účinkoval v rolích, jako je Frosch (Strauss: Netopýr), Normano (Donizetti: Lucia di Lammermoor), Verdiho Abdallo (Nabucco), Gaston (Traviata), Borsa (Rigoletto) a Hrabě Lerma (Don Carlos), Pucciniho Alcindoro (Bohéma), Císař Altoum (Turandot) a Spoletta (Tosca), Předzpěvák (Čajkovskij: Eugen Oněgin) a další. Jako host účinkoval v Divadle J. K. Tyla v Plzni, Severočeském divadle v Ústí nad Labem a Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.
Svůj talent uplatnil také jako režisér, když režíroval v Městském divadle v Karlových Varech scény z Kálmánovy Čardášové princezny a Hraběnky Marici a posléze inscenaci Straussova Netopýra,kterou Městské divadlo Karlovy Vary připravilo společně s Mezinárodním pěveckým centrem roku 2002. Ve Státní opeře vedl archiv notových materiálů, stejné činnosti se pak věnoval i v plzeňském Divadle J. K. Tyla.
Významnou stopu pak zanechal Janota v oboru hudební publicistiky. Literární tvorbě se věnoval od mládí, publikovat však začal až v roce 1992. Podílel se na knize Malá encyklopedie české opery (1999), na knize o pěvci Miroslavu Frydlewiczovi Tenor od rytíře Žumbery (2004), značnou část nových operních obsahů napsal i do jedenáctého vydání knihy Anny Hostomské Opera (2018). Jeho největším přínosem je fundamentální spis Česká a světová opereta (2020), v němž sumarizoval své celoživotní zkušenosti. Publicista a dramaturg Patrick Fridrichovský přiblížil Janotovu práci následovně: „Dodnes je jeho kniha jedinou zásadní prací o hudebně skvělém a ryzím středoevropském žánru operety… I když se nedá srovnat s krásně fotograficky vypravenými a barevně tištěnými studiemi, jež o operetě za poslední dekádu vyšly v němčině, francouzštině nebo angličtině, je to hotový poklad českého hudebního divadla.”
Dalibor Janota je také autorem historických článků pro programové brožury Státní opery Praha a Národního divadla moravskoslezského. V roce 2017 obdržel Cenu Senior Prix za celoživotní dílo, kterou uděluje Nadace umělce.
