S Daliborem Janotou o životě s operetou

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Setkání s Daliborem Janotou, operním a operetním sólistou a hudebním publicistou, rozptýlí všechny chmury. S ním totiž nehovoříte jen o tom, jaké divadlo bývalo před lety a jaké bylo ještě v lednu 2020. S ním divadlo prožíváte a z role posluchače a tazatele se stáváte zcela přirozeně divákem.

G. Puccini – Tosca, Spoletta. Roli Spoletty ztvárnil Dalibor Janota celkově v sedmi inscenacích

V divadlech se zkouší, ale nehraje. Vysílá se online, streamuje, ale jen někdy a něco. Žádná představení, žádné vánoční koncerty. Zbývají nahrávky a těšení se na dobu, kdy se snad naše životy alespoň přiblíží k normálním kolejím. Kdy se bude v divadlech a koncertních síních hrát a zpívat a tleskat. Je to zvláštní konec roku…

Dalibor Janota sype z rukávu melodie z děl, o nichž se letmo zmíníte, z těch, které důvěrně znáte, i z těch, o nichž jste v životě neslyšeli. Jeho paměť je ohromující, ode všeho zná i několik překladů. Živě gestikuluje, mění výraz, tón hlasu a své vyprávění prošpikuje nejen operetními šlágry, ale i přehršlí humorných historek ze svého života na jevišti. A uzavřený neosobní covidový svět se najednou stává jevištěm, na němž hraje a zpívá jen pro vás jeden skvělý muž. A vlastně nejen pro vás, ale pro všechny, protože se nečekaně vrací ten zdánlivě ztracený pocit oné pospolitosti jeviště a hlediště, a vy ožíváte. Ano – jste v divadle a chce se vám tleskat. Jen občas vystoupí Dalibor Janota z role a pak se smíchem položí řečnickou otázku: „to jsem zvědav, co tam z toho napíšete!“ A zanotuje něco z Netopýra. Ano – jste v divadle a uvědomujete si, jak velké štěstí máte, že jste se stali účastníkem tohoto neoficiálního soukromého představení. Takže k plné autenticitě rozhovoru nechť si čtenář při každé zmínce o hudebním díle přimyslí i příslušné melodie. A neopakovatelná divadelní férie je na světě.

R. Benatzky: Okouzlující slečna – Dalibor Janota (otec Annetty), Radka Sehnoutková (Rosetta) – DJKT Plzeň 2018 (zdroj djkt.eu / foto Martina Root)

Kdy jste v sobě objevil lásku k divadlu?
Už jako školák. V divadelním prostředí jsem vyrůstal. Můj dědeček byl zbrojíř v ostravském divadle, ale rovněž ostřílený divadelní ochotník, také maminka byla nadšenou divadelnicí a milovnicí zejména oper a operet. Měl jsem po kom zdědit lásku k oběma žánrům! Jako dítě jsem samozřejmě i v různých představeních hrál a myslím, že nebylo žádné sobotní nebo nedělní představení, na kterém bych nebyl – ať se hrála činohra, balet a zejména opera nebo opereta. A snad v tomhle věku jsem si umínil, že se stanu profesionálním zpěvákem v divadle.

Rozhodl jste se a svůj cíl si splnil…
Skutečně jsem si splnil dětský sen a hudební divadlo se stalo mou celoživotní láskou. Na profesionálním jevišti jsem začínal už v osmnácti letech v roce 1964, tehdy jako člen sboru opavské opery. Svou uměleckou dráhu jsem končil jako sólista opery a celkem jsem na jevišti prožil až do roku 2019 celých 55 let. Ale již od dob studia na ostravské konzervatoři jsem působil i v jiných divadelních profesích. Někdy pouze na záskok, jindy i delší dobu. Během své umělecké dráhy jsem byl postupně sboristou, ale i statistou, nápovědou, inspicientem, režisérem, dramaturgem, kulisákem, zbrojířem, rekvizitářem i archivářem.

O čem jste jako mladý adept pěveckého umění snil?
Jako patnáctiletý jinoch ještě před mutací jsem si samozřejmě vysnil ty nejkrásnější tenorové operní role. Tenoristou jsem se sice stal, ale mé přirozené hlasové dispozice mi neumožňovaly zpívat úlohy prvního tenorového oboru. Radames v Aidě nebo Lohengrin mne tedy minul, ale operní díla však mají i v tzv. charakterním tenorovém oboru krásné role – a tak rád vzpomínám především na Spolettu v Pucciniho Tosce, kterého jsem ztvárnil celkově v sedmi inscenacích, i v Německu na festivalu v Bad Hersfeldu. Z těch dalších to byl například Monostatos z Kouzelné flétny, Don Curzio z Figarovy svatby, císař Altoum z Turandot, Alcindoro v Bohémě, krásná charakterní role je také Hajný v Rusalce a což teprve Principál v Prodané nevěstě!

A na jaké operetní role rád vzpomínáte?
V operetě jsem už nějaké ty milovnické role zpíval. Ať to byl Camille de Rosillon v Lehárově Veselé vdově, kadet Henri v Heubergerově Plesu v Opeře, poručík Fairfax v Gejše Sydneyho Jonese a řada dalších. Ale ještě před čtyřicítkou jsem s úspěchem nastudoval i velké role tzv. komického nebo charakterního oboru, mohu říci, že jsem si je velmi oblíbil. Patřil mezi ně Baron Zeta z Veselé vdovy, Feri Bácsi z Čardášové princezny, Jupiter z Orfea v podsvětí, soudce Kismárty z Dostalovy Uherské svatby, Vrchní eunuch ze Země úsměvů, Princ Orlofski, později i vězeňský dozorce Frosch v Netopýrovi. Vždycky mě na rolích bavilo herectví.

Netopýr byl také pro vás jedním z výletů do oblasti režie.
Myslíte asi inscenaci Netopýra, kterou společně s Mezinárodním pěveckým centrem připravilo roku 2002 Městské divadlo v Karlových Varech? To byla opravdu velmi zdařilá a úspěšná inscenace, i když jsem ji musel upravit do komornějšího hávu. Novou působivou instrumentaci vytvořil dirigent Josef Chaloupka a hudebně operetu nastudoval dirigent František Drs. Oba umělci již bohužel nejsou mezi námi, ale rád na ně vzpomínám. Já jsem však už řadu hudebních produkcí režíroval i předtím.

Připomeňme je…
Pro Karlovy Vary jsem režíroval i Kálmánovy operety Hraběnka Marica a Čardášová princezna, pro agenturní zájezd do ciziny Rossiniho Lazebníka sevillského, několik pohádek – například Cínového vojáčka Saši Lichého – a řadu operetních programů.

Jule Styne: Sugar (Někdo to rád horké), Ústí nad Labem 2006, Osgood – Dalibor Janota, Dafné – Pavel Machát (foto archiv umělce)

Kolik operních a operetních rolí jste dosud ztvárnil? Zatím poslední byl Čokoládový král, otec hlavní hrdinky v hudební veselohře Ralpha Benatzkeho Okouzlující slečna roku 2018 v Divadle J. K. Tyla v Plzni.
Celkem jich bylo zhruba 130, nebyly to však jen role velké, ale také střední a menší, a nemyslím si, že by ještě na nějaké došlo. Na Okouzlující slečnu vzpomínám rád. V době dramaticky se snižujícího počtu operetních premiér na našich scénách to byl zajímavý a záslužný počin. Ve výčtu svých rolí bych ale nerad zapomněl na dvě velké role muzikálové – na milionáře Osgooda v Někdo to rád horké a Doolittla v My fair lady.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


4 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments