Pro posluchače byla pravděpodobně největším příjemným překvapením první skladba večera, raný tonální kus Arnolda Schönberga (1874–1951), kvintet Ein Stelldichein (Dostaveníčko) pro hoboj, klarinet, housle, violoncello a klavír z roku 1905. Podmanivá, romanticky laděná impresivní nostalgická skladba, která zůstala nedokončená. Byla objevena až po jeho smrti a dokončil ji nedávno zesnulý rakouský skladatel Friedrich Cerha (†2023). Zhruba devadesát taktů je plně zkomponováno autorem, do sto dvaceti vycházel Cerha z náčrtků. V rámci večera PKF – Prague Philharmonia ji přesvědčivě provedli Lenka Filová na hoboj, Jindřich Pavliš na klarinet, Lucia Kopsová na housle, Lukáš Pospíšil na violoncello a Diana Petrushenko na klavír. Skladba se odvíjí v legatu, se zpěvnými sukovskými houslemi. Skladatel v ní dosvědčuje, že atonalita a dodekafonie pro něj nebyly východiskem z nouze. I v rámci prostředků rozšířené tonality projevuje mistrovskou nápaditost, a přitom přirozenost projevu.
Následovala skladba jeho žáka Albana Berga (1885–1935) Adagio pro housle, klarinet a klavír, autorem zaranžovaná věta (1935) pro trio z 2. věty Komorního koncertu z roku 1925. Skladba vyšla v roce 1956. Původní Komorní koncert byl zkomponován pro klavír, housle a třináct dechových nástrojů v letech 1923–1925 k padesátinám Arnolda Schönberga a Berg do její první věty zakomponoval šifry jmen všech tří skladatelů tzv. 2. vídeňské školy. Jméno Schönberga slouží i pro tvorbu dvanáctitónové řady. Verze tria bývá prováděna dokonce více než původní Komorní koncert. Přestože výraz zůstává blízký romantismu, je slyšet, že je strukturován na jiném principu. I v Adagiu Berg používá sluchově obtížně rozlišitelnou techniku řady a retrográdního postupu. Dominují zpěvné housle stoupající do extrémní výšky, z celkového výrazu je slyšet ztráta centrismu. V tomto smyslu byla skladba obtížnější pro provedení i poslech.
Mnohem náročnější pro posluchače byly následující dvě kompozice současných autorů, na které se dramaturgie koncertu zaměřila: smyčcový kvartet Olgy Neuwirth (*1968) In the realms of the unreal (V říši neskutečného) z roku 2009 a trio pro housle, violoncello a klavír Für Bálint András Varga z roku 2007 Johannesa Marii Stauda (*1974).
Olga Neuwirth je možná více inspirativní pro své kolegy a teoretiky než přijatelná pro publikum. V tomto smyslu byla i zajímavou rezidenční skladatelkou Prague Offspring 2022. Dobře to vystihl muzikolog Stefan Drees: „Katastrofický propad do neznámých krajů se všemi s tím souvisejícími důsledky, je proto základní náladou jejich skladeb, vinoucí se jako červená nit jejími díly.“ A není to ani takto „jednostrunné“ s onou „katastrofičností“. Tím má blízko ke své přítelkyni Elfriede Jelinek. Není zřejmé, nakolik je napětí různých přístupů, pohledů a vnitřních konfliktů sublimací její povahy a nakolik je to instrumentální postoj vzdělaného angažovaného tvůrce, který chce na „něco“ odkazovat a poukazovat. V jejím díle je i smysl pro nadsázku… asi působí vše dohromady. Není to tvorba pro každého.
Uvedená kompozice je nástrojově, zvukově a strukturálně experimentální. Posluchači v tomto směru určitě ocenili výkon interpretů – Michala Sedláčka (koncertního mistra PKF), Kateřiny Krejčové, Tomáše Krejbicha a Lukáše Pospíšila (koncertního mistra PKF), kteří používali různé techniky hry, extrémní nástrojové polohy, tvrdá i jemná gesta. Závěr skladby svojí pointou vystihl, že autorka měla kompozici pod intelektuální kontrolou.
Johannesa Maria Stauda (*1974) označila dramaturgyně řady a koncertu Hana Dohnálková za „filozofičtějšího“ autora. Možná proto, že filozofii i studoval, což není úplně běžná varianta vzdělání skladatelů. Jeho kariéra se zdá být hladkou. Poté, co obdržel stipendium Nadace Albana Berga, získal už v roce 2000 vydavatelskou smlouvu s Universal Edition. Následně získává zakázky od významných souborů a šéfdirigentů. Berlínská filharmonie se Sirem Simonem Rattlem premiérovala jeho Apeiron – Hudbu pro velký orchestr, Daniel Barenboim otevřel v roce 2006 festival v Salzburgu jeho Hudbou pro violoncello a orchestr s Heinrichem Schiffem a Vídeňskou filharmonií. Je i autorem prováděných oper (Berenice, Die Antilope, Die Weiden). Dramaturgyně vybrala pro provedení jeho 10 miniatur pro housle, violoncello a klavír z roku 2007, které byly věnovány Bálintu Andrási Vargovi (*1941), hudebnímu teoretikovi, který vydal knihy rozhovorů s autory Nové hudby (například Xenakisem, Beriem, Lutosławským). Pracoval ve vydavatel Universal Edition.
Miniatury jsou mimořádně obtížné v klavírním partu. Světová premiéra zazněla v roce 2010 v Bostonu. Skladatel věnoval kompozici Vídeňskému klavírnímu triu. K premiéře poznamenal: „Psaní tohoto díla nebylo žádnou kompoziční procházkou růžovým sadem. Byla to spíš náročná túra kluzkým terénem, překonatelným jen v krátkých etapách, náročná kondičně i s pevnou půdou pod nohama. Deset miniatur, uspořádaných do čtyř sekcí (1-4/5/6-7/8-10) sonduje spektrum momentů, které jsou jak delikátním zvnitřněním, tak nespoutanými explozemi, divoce se zrychlujícími a pružně pulzujícími. Tato práce je poctou Bálintu Andrási Vargovi, mému mentorovi a obhájci, mému poradci a otcovskému příteli, kterému můžeme být já i moje hudba tolik vděčni.“
Vzhledem k náročnosti provedení, byla na koncert zařazena pouze první sekce čtyř miniatur, které se chopila klavíristka ukrajinského původu Diana Petruschenko, v současnosti působící v Praze jako umělkyně a pedagog. Na housle hrál Michal Sedláček, na violoncello Balázs Adorján, který se stal v roce 2005 členem PKF – Prague Philharmonia. Relativně krátká, různě definovaná gesta jsou náročná na souhru, klavír je sonický a virtuózní, používá se i hra na struny.
Souhlasím s dramaturgyní Hanou Dohnálkovou, že díla Johannesa Marii Stauda jsou reflexivní, zajímavá, i posluchačsky přitažlivá a v tomto směru bychom uvítali jejich provedení u nás.
Dobře navštívený koncert byl úspěšnou tečkou za sérií cyklu, který PKF – Prague Philharmonia věnovala soudobé světové hudbě. Příští sezóna bude zasvěcena českým úspěšným autorům střední generace. Přesouvá se, jak už jsme upozornili, do Studia Švandova divadla na Smíchově.
PKF – Prague Philharmonia: S6 Rakousko včera a dnes
20. června 2023, 19:30 hodin
NoD
Program
Arnold Schönberg (1874–1951): Ein Stelldichein pro hoboj, klarinet, housle, violoncello a klavír (1905)
Alban Berg (1885–1935): Adagio pro housle, klarinet a klavír (1923–25, arr.1956)
Olga Neuwirth (1968): In the realms of the unreal pro smyčcový kvartet (2009)
Johannes Maria Staud (1974): Für Bálint András Varga pro housle, violoncello a klavír (2007)
Účinkující
Michal Sedláček – housle
Kateřina Krejčová – housle
Lucia Fulka Kopsová – housle
Tomáš Krejbich – viola
Lukáš Pospíšil – violoncello
Balász Adorján – violoncello
Lenka Filová – hoboj
Jindřich Pavliš – klarinet
Diana Petruschenko – klavír
Průvodní slovo – Hana Dohnálková
