„Počátky Dvořákova osobitého stylu je nutné hledat již v jeho dětství,“ říká muzikoložka Eleonore Kinsky, která se podílí na přípravě programu. „Hudební dění v jeho rodišti na něj mělo neopominutelný vliv. Narodil se v roce 1841 v obci Nelahozeves, třicet kilometrů severně od Prahy, do rodiny řezníka a hostinského. S klasickou hudbou se patrně poprvé setkal v místním kostele svatého Ondřeje, kde byl regenschorim skladatelův učitel Josef Spitz. Ten coby kantor navazoval na starý český fenomén.“ Od 17. století bylo totiž v Čechách běžné, že učitelé na vesnických školách byli především hudebníci, ačkoliv na konci 18. století jich ubývalo.
Antonín Dvořák měl štěstí, že kantorem v Nelahozevsi, kde se narodil, byl právě Spitz. Učil Antonína hrát na housle a zpívat, nadaný žák se záhy začal podílet na doprovodu větších církevních slavností, ať už ve sboru, nebo později v orchestru. Na koncertě uslyšíme dvě díla Josefa Spitze, jež se kompozičně nacházejí v pozdně klasicistním stylu: líbeznou Arii pro Festo Corpus Christi na český text a haydnovsky brilantní skladbu Regina Caeli.
Na programu je také zhudebněné ordinárium Antonína Liehmanna ze Zlonic získané z archivu Českého rozhlasu (původně kopie not z archivu kostela sv. Jakuba v Praze). Liehmann učil čtrnáctiletého Antonína Dvořáka hudební teorii a hře na klávesové nástroje. Seznámil ho s kompozicí a pomohl přesvědčit Dvořákovy rodiče, aby Antonína poslali na varhanickou školu do Prahy. Proto je koncert věnován i hudebnímu odkazu, který nám zanechal. Mezi četná Liehmannova díla patří Mše d moll navazující na tradici významných mší v této tónině, z nichž dvě, Haydnova a Cherubiniho, byly provedeny ve Zlonicích pod kantorovou taktovkou, jak se o tom zmiňuje sám Dvořák.
Musica Florea nastudovala jeho Mši D dur, která není o nic méně poutavá. Vyznačuje se totiž již silnými romantickými rysy, například z hlediska zajímavé – netradiční instrumentace. „Můžeme se zde setkat s užitím třech samotných trumpet či sólového tympánu, virtuózních sólových houslí či flétny. Za zmínku stojí nesmírně překvapivé zakončení mše tichým sólovým pěveckým kvartetem,“ objasňuje charakter hudby dirigent orchestru Musica Florea Marek Štryncl.
„Hudebně je dílo plné emočních proměn, které odpovídají textu a které autor vyjadřuje pomocí jak tradičního kontrapunktu, tak i zejména romantickými důmyslnými harmonickými postupy. Jejich rozmanitost doslova vybízí (dle dobových zvyklostí a doporučení) k typickým výrazovým romantickým prostředkům, jako je zejména tzv. flexibilní tempo, kde dochází k posílení hudebního výrazu pomocí náhlých či postupných tempových změn. Proto není divu, že z hudebního hlediska mohou některé části navozovat emočně živý svět operních produkcí.“
Více než kde jinde v Evropě byly Čechy v první polovině 19. století ovlivněny hudbou Wolfganga Amadea Mozarta. Velký úspěch, který sklidil v Praze v roce 1787, pokračoval i po jeho smrti. Mozartova hudba se pravidelně hrála v divadlech i na chrámových kůrech a většina českých skladatelů (zejména kantorů) navazovala na jeho styl. A protože se samotný A. Dvořák zmínil o tom, že kromě jiných děl se ve svém dětství zúčastnil například Mozartovy Mše C dur, celý koncert zahájí právě tato, v Dvořákově době nejhranější Mozartova mše s přízviskem Korunovační. Posluchačům tak připomene, že duchovním učitelem A. Dvořáka byl nepřímo také Mozart.
„Rád bych poděkoval muzikoložce Eleonore Kinské a dalším, kteří iniciovali vznik tohoto projektu a poskytli nám potřebný dobový hudební materiál,“ uzavírá Marek Štryncl pozvání na novou premiéru. Velké díky je třeba vyjádřit Mgr. Veronice Vejvodové, Ph.D., ředitelce Muzea A. Dvořáka v Praze, a Barboře Števance Kadlíčkové za iniciaci provedení a za přípravu notového materiálu.
