„Zájezdy jsou v něčem naprosto unikátní. Vezeme s sebou program, který máme možnost hrát vícekrát za sebou a tím vzniká i lepší kvalita. Orchestr se na zájezdu vždycky semkne. Navíc hrát v takových sálech, které vám umožní pracovat s dynamikou do největšího detailu, je zkrátka radost“, těší se z proběhlých koncertů šéfdirigent Petr Popelka.
Nadšení je cítit i z posluchačů, kteří český orchestr s úsměvem vítají na podiích. Japonské publikum je před koncerty typicky velmi tiché, v sálech jsou zakázané mobilní telefony, a tak je v hledišti před i během koncertu cítit mimořádné napojení posluchačů na tolik očekávaný hudební výkon. „Japonské publikum je velmi speciální. Lidé zde k hudbě přistupují s velkým respektem a samozřejmě je to cítit i na podiu. Česká klasická hudba má ve světě a zejména v Japonsku výjimečné postavení. Když člověk vkročí na podium, vezme do ruky taktovku, začíná do naprostého ticha. Je to úžasné,“ dodává Petr Popelka. Zásluhou českých skladatelů a zdejšího vzdělávacího systému je naše národní hudba v Japonsku velmi oblíbená. S velkým nadšením jí tleskají ti nejmenší i ti životem už velmi zkušení. Skvělá atmosféra panuje i na podiu mezi hudebníky, šéfdirigentem a hostujícími sólisty, kterými jsou violoncellista Huramu Sato a houslista Fumiaki Miura. Z posluchačských sedadel je vidět široký úsměv muzikantů, pohupování v rytmu frází, zkrátka radost ze společného díla.
„Na orchestr jsem pyšný, zájezdy jsou totiž vždy mimořádně náročné. Celá skupina se neustále přesouvá z města do města, mění se podmínky sálů, ve kterých orchestr vystupuje, a jsem velice rád, že i přes to všechno SOČR podává skvělé výkony“, komentuje dosavadní průběh zájezdu ředitel orchestru Jakub Čížek.
SOČR své turné začínal v Ósace a zdejší Symphony Hall, v sobotu se přesouval do Fukuoky a poté do Takasaki, kde o den později zazněla kompletní Má vlast Bedřicha Smetany. Pro nastávající koncerty v Tokiu a Nagoji chystají rozhlasoví symfonici zmíněnou Mou vlast, Dvořákovu Novosvětskou a jeho Violoncellový a Houslový koncert.
