Glosa: první rendez-vous sezony PKF s velkým otazníkem

Ravel zazněl bez barev, Mendelssohn byl v podání houslisty Augustina Dumaye brutální, sterilní Webernova skladba nezaujala a závěrečný Beethoven se stal sebestřednou extází nového hudebního ředitele a šéfdirigenta PKF – Prague Philharmonia Emmanuela Villauma. Bohužel jen takto lze charakterizovat včerejší inaugurační koncert v Dvořákově síni Rudolfina, navíc snímaný Českou televizí.

V úvodní skladbě večera, Náhrobku Couperinově, nevynikla pod vedením francouzského dirigenta ani bohatá paleta orchestrálních barev, ani Ravelův hold barokní taneční suitě. Preludium bylo uspěchané, Forlane netančilo, G dur Menuet ve stále stejném tempu postrádal klid a nebyl intonačně dobrý v dialogu klarinetů a trubky, pouze provensálský Rigaudon měl požadovanou robustní akcentaci, i když na úkor ploch pianissimo.Mendelssohnův houslový koncert e moll, op. 64, jsem v Praze snad takto špatně zahrát neslyšel. S takovou intonací, obrácenou akcentací, nevkusným vyrážením koncových not, zastaralými glissandy a povšechně bez úcty ke skladateli by sólista neuspěl ani na konkurzu na konzervatoři. Očekávání čisté poetiky a lyrismu okořeněného francouzským parfémem jsme se nedočkali.Webernových pět orchestrálních miniatur svým nedostatkem melodických opakování několika motivů i miniaturních událostí nedává posluchači prostor proniknout do díla, jehož účinek se rychle vypaří. Požadovanou preciznost však členové orchestru dokonale naplnili.

Vyvážit všechny kontrasty velkolepé Sedmé symfonie Ludwiga van Beethovena, kde každý moment má svoji zvukovou vitalitu; vhodně zvolit tempo volné věty nadepsané Andante, tak aby vyzněla melancholie smutečního pochodu; umět propracovat tematickou práci Scherza a jeho formy (A-B-A-B-A); vědět, jakým způsobem umocnit extatické bakchanálie poslední věty – je úkol přetěžký. Jistě by se to podařilo díky vynikajícím hráčům PKF – Prague Philharmonia. To by však dirigent musel detailně pracovat, a ne povýšit svoji osobu nad Beethovena. Musel by mít úctu k nesporným kvalitám hráčů, měl by zvážit, zda záliba v upřednostnění basové linie (čtyři violoncella plus tři kontrabasy versus osm primů) je zvukově vyvážená, měl by požadovat na dechové sekci hru v pianissimech a požadovat třeba i občasné vibrato kontrabasů (co by tomu asi řekli páni profesoři Pošta a Benda?).

Proto si na závěr půjčím poznámku a knihu Jiřího Menzela: „Tak nevím.“ Tak také nevím, zda volba operního dirigenta s potřásající pravicí byla vhodnou volbou.

Hodnocení autora glosy: 50 %

Zahajovací koncert sezony
PKF – Prague Philharmonia
Dirigent: Emmanuel Villaume
Augustin Dumay (housle)
4. října 2015 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Maurice Ravel: Náhrobek Couperinův (orchestrální suita)
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Koncert pro housle a orchestr e moll, op. 64
Anton Webern: Pět kusů pro orchestr, op. 10
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 7 a dur, op. 92

www.pkf.cz

Foto Zdeněk Chrapek