Gasparo Angiolini (7. února 1731 Florencie – 6. února 1803 Milán), vlastním jménem Domenico Maria Gasparo, byl italský tanečník, choreograf a skladatel. Patřil mezi nejvýznamnější reformátory baletu 18. století a průkopníky dramatického baletu, známého jako ballet d’action.
Životopis
Angiolini se narodil ve Florencii jako syn Francesca Angioliniho a Marie Maddaleny Torzi. Svou taneční kariéru začal v roce 1747 v Lucce jako teenager. V raných letech působil v různých italských městech včetně Benátek, Turínu a Říma. V roce 1758 se stal baletním mistrem dvorní opery ve Vídni, kde nahradil Franze Hiverdinga. Ve Vídni se oženil s balerinou Marií Thérèse Foliazzi, kterou si vydobyl před slavným milovníkem Giacomem Casanovou. V roce 1766 odešel do Petrohradu, kde převzal vedení carského baletu po Hiverdingovi. Později pracoval v Benátkách, Padově a od roku 1778 vedl balet v milánské La Scale až do své smrti.
Tvorba
Angioliniho nejslavnějším dílem byl balet „Don Juan ou le Festin de Pierre“ (1761), vytvořený ve spolupráci s Christophem Willibald von Gluckem na libreto Raniera de Calzabigiho. Tento balet představoval revoluční přístup k baletnímu umění, kdy všechny prvky – tanec, hudba a děj – byly podřízeny dramatickému vyprávění. Další významné dílo „Semiramis“ (1765) dále rozvinulo jeho reformní myšlenky. V Rusku vytvořil v roce 1772 první hrdinský ruský balet „Semira“ a snažil se do svých děl začlenit prvky ruské kultury. Angiolini také komponoval hudbu k mnoha svým baletům a napsal teoretické spisy o baletním umění.
Význam
Angiolini byl klíčovou postavou reformy baletu v 18. století. Spolu s Gluckem a Noverrem transformoval balet z pouhé virtuózní podívané v dramatické umění s uceleným dějem. Jeho přístup k baletu se opíral o aristotelské jednoty času, místa a děje. Vedl slavný spor s francouzským choreografem Jean-Georges Noverrem o autorství dramatického baletu, přičemž poukazoval na to, že myšlenky ballet d’action pocházejí od jeho předchůdce Hiverdinga. Angiolini kritizoval Noverrovu nedostatečnou pozornost k technice a hudební nevzdělanost.
Zajímavosti
Angiolini byl také zastáncem italského nacionalismu a kritizoval skutečnost, že Německo a Rusko lépe podporovaly kulturní instituce než Itálie. Jeho syn Pietro byl také tanečníkem a choreografem, zatímco dcera Fortunata dosáhla velkých úspěchů jako balerína v Lisabonu a Londýně po boku Armanda Vestrise. Mezi jeho žáky patřil významný choreograf Vincenzo Galeotti. Mozart později použil hudbu z Angioliniho „Don Juana“ ve finále třetího dějství „Figarovy svatby“.