Jan Antoš, též Jan Antosch (asi 1735 – po 1806), byl český hudební skladatel a spisovatel barokní éry. Proslavil se především zpěvohrou zachycující selské povstání z roku 1775, která se stala významným dokladem lidového hudebního divadla v českých zemích.
Životopis
Místo Antošova narození není známo. Nejpozději od prosince 1760 působil jako učitel v Nemyčevsi u Jičína, kde se 11. prosince oženil s místní dívkou Barborou Langrovou a měl s ní dva syny a dceru. Vyučoval trivium, vedl kostelní zpěv a hudbou si přivydělával v hospodách. Později mu byla přidělena pole ze zrušeného panského ovčína. Po roce 1790 přešel do nedalekého Kopidlna, kde se mu z druhého manželství s Alžbětou Blechovou narodila dcera. V Kopidlně se jeho postavení zlepšovalo – stal se měšťanem a jeho příjmy zvýšilo založení školní fundace v roce 1795. Učitelské působení zde skončilo roku 1806, poté se jeho stopa ztrácí a pravděpodobně dožil u některého ze svých dětí na neznámém místě.
Tvorba
Antošovo nejslavnější dílo, zpěvohru Opera de Rebellione Boëmica Rusticorum (Opera o sedlské rebelii), komponoval v letech 1775–1777. Předpokládá se, že byl autorem hudby i libreta, které vycházelo ze zpráv o skutečných událostech selského povstání. Dílo mělo strukturu podobnou komickým intermezzům italských barokních oper a bylo určeno pro inscenování v kruhu kantorů z okolních škol. Kromě této zpěvohry komponoval chrámové skladby, z nichž nejvýznamnější je Loučení Pána Ježíše se svou nejmilejší matkou Marií Pannou pro soprán a bas s doprovodem houslí a varhan. Byl také autorem pastorel, ofertorií, rorátů a árií.
Význam
Antoš představuje významnou postavu českého hudebního baroka, zejména v oblasti lidového hudebního divadla. Jeho zpěvohra o selské rebelii se podle všeho velmi rozšířila po celých Čechách, o čemž svědčí šest dochovaných úplných opisů a několik fragmentů. Dílo se stalo předlohou pro další zpracování a inspirovalo i jiné skladatele. Na počátku 19. století vznikla na základě Antošovy předlohy rozsáhlejší verze nazvaná Selská rebelie aneb Nesmysltedlné pozdvižení, která byla tradičně uváděna v okolí Ústí nad Orlicí při oslavách svátku sv. Cecílie.
Zajímavosti
Antoš ve své zpěvohře nesympatizoval s povstáním sedláků a skladba se kriticky staví k výsledku rebelie. Zpěvohra zachycuje průběh povstání prostřednictvím čtyř postav: Rychtáře, Vůdce rebelie, Sedláka a Správce. Nejstarší datované vokální party jsou z roku 1777 a mohou pocházet z autorova autografu. Antošova skladba pravděpodobně posloužila jako předloha i pro nedochovanou hru Matěje Stuny Sedlské zbouření, kterou uvádělo vlastenecké divadlo Bouda v roce 1786.