Arturo Benedetti Michelangeli (5. ledna 1920, Brescia – 12. června 1995, Lugano) byl italský klavírista, považovaný za jednoho z největších interpretů 20. století. Proslul svým dokonalým technickým ovládáním nástroje, rafinovanou interpretací a perfekcionistickým přístupem k hudbě.
Životopis
Michelangeli začal studovat hudbu již ve čtyřech letech na Hudebním institutu Venturi v Brescia pod vedením Paola Chimeriho. Poté pokračoval ve studiích na Milánské konzervatoři u Giovanniho Anfossiho, kde absolvoval klavír a kompozici již ve čtrnácti letech. V roce 1939 zvítězil v prestižní Ženevské mezinárodní soutěži, kde ho porota v čele s Ignazem Paderewskim vyhlásila vítězem. Alfred Cortot tehdy pronesl slavnou větu: „Narodil se nový Liszt.“ Během druhé světové války sloužil v italském letectve. Po válce debutoval v Londýně (1946) a v USA (1948), což zahájilo jeho mezinárodní kariéru. V 60. letech se kvůli finančním problémům přestěhoval do Švýcarska, kde žil až do smrti.
Tvorba
Michelangeliho repertoár byl poměrně úzký, ale v oblastech, kterým se věnoval, dosáhl nezpochybnitelné dokonalosti. Specializoval se především na Beethovenova raná díla, Chopinovy balady, Brahmsovy Paganiniho variace, díla Debussyho, Ravela a Schumanna. Jeho nahrávky pro Deutsche Grammophon, zejména Ravelova a Rachmaninova klavírních koncertů z roku 1957, jsou považovány za legendární. Charakteristickým rysem jeho interpretace byla křišťálová čistota, dokonalá kontrola barvy tónu a mimořádná preciznost.
Význam
Michelangeli významně ovlivnil generace klavíristů svým přístupem k hudbě a pedagogickou činností. Mezi jeho nejznámější žáky patřili Martha Argerich a Maurizio Pollini. Učil na konzervatořích v Bologni, Benátkách a Bolzanu, později vedl mistrovské kurzy v Arezzu, Sieně a Luganu. Jeho důraz na absolutní věrnost notovému zápisu a hledání dokonalého zvuku inspiroval mnoho mladých interpretů.
Zajímavosti
Michelangeli byl proslulý svým perfekcionismem a častým rušením koncertů, pokud nebyly splněny jeho přísné požadavky na kvalitu nástroje či akustiku sálu. Byl uzavřenou a záhadnou osobností, která se vyhýbala publicitě. Posledním veřejným vystoupením byl koncert v Hamburku 7. května 1993. Zemřel v Luganu a byl pohřben v Pura bez náhrobku.