Juraj Beneš (2. března 1940 Trnava – 11. září 2004 Bratislava) byl významný slovenský hudební skladatel, pedagog a dirigent. Patřil k nejvýznamnějším představitelům slovenské hudby druhé poloviny 20. století a byl považován za prvního postmodernistického skladatele na Slovensku.
Životopis
Beneš studoval klavír u Romana Rychla na Konzervatóriu v Bratislavě a kompozici u Jána Cikkera na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, kterou absolvoval v roce 1966. V letech 1964–1974 působil jako korepetitor v Opeře Slovenského národního divadla, poté přednášel hudebně-teoretické disciplíny na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Trnavě. Od roku 1984 vyučoval teorii hudby na VŠMU v Bratislavě, kde se v roce 1989 stal docentem a v letech 2000–2004 zastával funkci proděkana Fakulty hudby a tance. V letech 1988–1991 byl dramaturgem Opery SND a v období 1994–1998 předsedal Slovenské sekci ISCM. V roce 1997 získal titul profesora na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
Tvorba
Benešova tvorba zahrnovala čtyři opery: Cisárove nové šaty (1966), Skamenený (1974), Hostina (1980) a The Players (1994). Komponoval také orchestrální díla, komorní hudbu, vokální skladby včetně Requiem (1986) a tvorbu pro děti. Mezi jeho významná instrumentální díla patřila Suite for Piano No. 2, Old Boys Anthology (1983), považovaná za jedno z nejtechnicky náročnějších klavírních děl vůbec. Jeho hudební jazyk charakterizovala linearita myšlení, práce s melodickými fragmenty obsahujícími 1–4 tóny a specifické zacházení s lidským hlasem. V operách aplikoval koncepci depersonalizace a antipsychologického ztvárnění postav.
Význam
Beneš se stal průkopníkem postmodernismu v slovenské hudbě již v 70. letech 20. století. Jeho díla byla uváděna na předních světových pódiích v Řecku, Velké Británii a Polsku. Za svou tvorbu získal dvojnásobně Cenu Jána Levoslava Bellu za díla Tri monódie a Quartetto d’archi No. 2 a Cenu ministra kultúry SR za operu Hostina. Jeho přínos k rozvoji slovenské hudby byl oceněn zápisem do Zlaté knihy SOZA.
Zajímavosti
Beneš vykazoval specifický vztah k renesanční a barokní hudbě, což se projevilo například v díle Hudba pre J. S. věnovaném Bachovi. V pěsním cyklu Il sogno di Poppea vstoupil do přímého dialogu s Monteverdiho operou. Přednášel na prestižních univerzitách v Londýně, New Yorku a Krakově. Jeho Old Boys Anthology je poctou deseti slovenským skladatelům předchozí generace, přičemž každá věta je věnována jinému umělci označenému pouze iniciálami.