Italské tanečně choreografické duo Ginevra Panzetti a Enrico Ticconi v Praze
Mohli jsme se s nimi potkat v červenci na festivalu KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou. Italské tanečně choreografické duo Ginevra Panzetti a Enrico Ticconi nyní uvede svůj duet AeReA také v Praze, a to v rámci festivalu FALL v Centru současného umění DOX. Vystoupení se koná 4. října 2025 od 19:30 hodin. Performance se koná ve spolupráci s Italským kulturním institutem v Praze.
Panzetti / Ticconi je inovativní umělecké duo performerů, které působí mezi Berlínem a Turínem od roku 2008. Ginevra Panzetti a Enrico Ticconi vytvářejí choreografie, které kombinují tanec, performanci a vizuální umění a zkoumají historická i současná témata jako komunikace, moc či násilí. Pohyb v jejich podání je jazykem filozofické reflexe.
Za choreografii AeReA získalo duo Panzetti / Ticconi prestižní cenu Premio Hermès Danza – Triennale Milano. V této taneční performanci se k divákům z dálky přibližují postavy z blízké i vzdálené minulosti. Nesou svůj osud, který jako by se již odehrál, a přesto se zároveň stává naším vlastním budoucím osudem. Křehkost a plynulost pohybu, který nemá začátek ani konec, definuje prostor a čas i náš zápas o sebe samé. Stále si myslíme, že máme na výběr? O inscenaci jsme v létě psali zde.
Ginevra Panzetti a Enrico Ticconi jsou italské umělecké duo působící na pomezí tance, performance a vizuálního umění. Od roku 2008, kdy spolu začali vystupovat, si vypracovali výrazný tvůrčí jazyk inspirovaný historií a současností, středověkou i barokní estetikou, univerzálními symboly a také politickými gesty. Zajímají je témata, jako je komunikace, kolektivní paměť, násilí a moc. Jejich práce získala řadu mezinárodních ocenění, mimo jiné byli zařazeni do výběru Aerowaves Twenty 19 a Tanzplattform Deutschland 2020. Vystupují na nejprestižnějších evropských festivalech, jejich produkci dosud měli možnost zhlédnout diváci v Japonsku, Brazílii, Libanonu, Jordánsku a Spojených arabských emirátech. Žijí v Berlíně a Turíně.
Premiéra uskupení 23Poems v divadle Ponec
V úterý 30. září 2025 se v divadle Ponec uskuteční první premiéra této sezony, která patří uskupení 23Poems Collective. Multimediální inscenace Rapture vznikla v koprodukci s Tancem Praha z. ú. „Rapture je hypnotickou fúzí tance, videoprojekce a hudby. Rozehrává energii, v níž se vášeň a divokost setkávají s řádem a pozorností. Pohyb, zvuk i obraz společně tříští realitu do živého kaleidoskopu a otevírají prostor k individuální kontemplaci – samotný prožitek se stává transcendentálním zážitkem,“ slibují tvůrkyně.
Za kolektivem 23Poems Collectivestojí čtyři nezávislé umělkyně – tanečnice, choreografky a pedagožky Eliška Benešová, Tereza Krejčová, Kristýna Peldová (CZ/SLO) a Karolína Šnajdrová. Jejich tvorba se rozpíná od divadelních a site-specific inscenací, přes výuku, až po taneční film a fotografii. Na jejich premiéře Rapture se také podílí slovinská vizuální umělkyně Enya Belak.
Od roku 2023 je tento mladý soubor v tvůrčím dialogu s kulturním prostorem ÚL, kde v květnu 2024 uvedl svůj site-specific debut S.I.O. Sides of In and Out. Kromě těchto projektů a premiéry spolek kontinuálně spolupracuje s kulturními institucemi a regionálními prostory, mezi něž patří Sladovna Písek, Stodola Drozdov, Vzbuďme Vary, ZŠ a ZUŠ Šmeralova v Karlových Varech či festival SIRAEX.
Bytosti dotyku choreografky Evy Urbanové v Praze
Eva Urbanová uvede v Praze 3. října 2025 v prostorách Libeňské synagogy svůj projekt Bytosti dotyku / Creatures of Touch. Formálně hovoří ne o inscenaci, ale o pohybové instalaci. Program začíná již v 18:30 hodin.
„Jsme bytosti dotyku. Posedlé a zvědavé, natahujeme svá chapadla k neznámému – k vzájemnosti, přesahu a propleteným spojením, která rozpouštějí hranice mezi námi a druhými. Naše těla existují nad rámec vlastního vnímání, neomezená, přitahovaná nekonečnými požitky dotyku, dotýkání se, bytí v dotyku. A teď tě zveme na neobvyklou událost – snad rituál – rituál dotyku! Vstup do prostoru, kde dotyk není ohraničenou praktikou, kde se těla rozpínají a překračují známé. Zde si můžeš najít vlastní rytmus, setrvat, pozorovat, být součástí neustále se proměňujícího světa vjemů a spojení. Přijď blíž. Bytosti dotyku tě očekávají,“ láká diváky doprovodný text. Spolu s Evou Urbanovou vystupuje tanečnice Irene Márquez.
Na rozdíl od inscenovaného představení instalace otevírá časové pozastavení, kde přítomnost diváků utváří průběh událostí. Dvě „bytosti dotyku“ se pohybují mezi autonomií a propletením, v reálném čase reagují na sebe i prostředí a svými jemnými i expanzivními pohyby zkoumají tělo vzájemnosti a proměny. Diváci se mohou volně pohybovat, měnit perspektivu a vnímání díla. Akce bude probíhat do 20:00 hodin.
„Jak se vztahujeme k sobě a ke světu, když je dotek v centru zkušenosti? Jaký svět vzniká, když síla doteku formuje naši realitu — jako zdroj spojení, uzdravení i zranění?“
Vstupenky k zakoupení na odkazu zde.
Tekutiny, těla, ženství: Lenka Vořechovská a Anna Sofie Stubbe Lindeberg uvádí inscenaci WASHAWAY/After The Low Tide
Jak rezonuje příliv v těle, v ženství nebo v přírodě kolem nás? WASHAWAY/After The Low Tide choreografek Lenky Vořechovské a Anny Sofie Stubbe Lindeberg je taneční inscenací, která otevírá prostor pro tělesný i smyslový prožitek. Tekutiny vnímá jako živé paměti, propojení i přeměny. Diváky zve do světa, ve kterém se setkává pohyb, hudba, text a scénografie, aby zprostředkovaly hluboké reflexe vztahů – například člověka k přírodě nebo ženy k mateřství. Projekt, který vznikl v koprodukci s Alica Minar & col., reflektuje hydrofeministické myšlení, environmentální otázky a poetiku těla jako tekutého, proměnlivého a propojeného s vnějším světem. Premiéra proběhne v sobotu 4. října 2025 od 17:00 hodin v pražském prostoru Čistírna1906.
„WASHAWAY vzniklo jako tělesná praxe převedená na jeviště. Představuje pro nás propojení, ženství, péči a citlivost k pohnutkám okamžiku. Je to vyprávění příběhu bez hlavního hrdiny, obejmutí prostoru,“ uvádí jedna z autorek performance, Lenka Vořechovská.
Performance podle autorek promlouvá tiše, ale intenzivně k vodě v ženském těle. „Z perspektivy mořské vlny, kojící matky, embrya v děloze, krávy uvězněné v mléčném průmyslu i dívky dnešního světa, která zkoumá vztah ke svému ženství, senzualitě a mateřství. Přes různé figury se rozvíjí poetická i naléhavá výpověď.“ Tvůrkyně se inspirovaly mimo jiné citátem Virginie Woolfové „But there are tides in a body…“ („I v těle se zvedají a padají vlny…“), který se stává výchozím bodem pro plavbu časem a prostorem. Od těla k tělu, od matky k dceři, od přílivu k odlivu až k oceánu a k více než lidskému.
Nelineární struktura nabízí scény, které podněcují imaginaci a otevírají prostor pro individuální prožitek. Každá z vystupujících rozvíjí osobní příběh, skrze který divákům umožňuje vztáhnout se k tématu z různých perspektiv. Na vývoji inscenace se podílela performerka Nanna Koppel a choreografka Alica Minar, které působily jako konzultantky v oblasti environmentální tématiky, klaunérie a participativních přístupů. „Na inscenaci mě přitahuje její hypnotický potenciál, který umožňuje diváctvu vplout do díla skrze praxi, již choreografky před jejich očima rozvíjejí,“ popisuje dramaturgyně projektu Alica Minar.
Motivací tvůrčího týmu je nejen prohlubování uměleckých metod, ale také osobní potřeba reagovat na aktuální environmentální a společenské otázky. Téma vody se pojí s kritikou využívání zvířat v mléčném průmyslu, ale i s problematikou toxických látek, které se vracejí zpět do lidských těl. Scénografie a kostýmy Benedikte Beate Hansen odkazují k dívčímu a ženskému světu a také na prostředí, v němž jsou držena hospodářská zvířata. Využívá umělou kožešinu, zatímco světle růžová barevnost stereotypně rámuje téma ženskosti. Texty, které vznikly během rezidencí, se objevují jak v doprovodném programu, tak přímo na kostýmech, čímž se stávají součástí vizuální vrstvy inscenace. Hudba Ester Grohové performanci podtrhne vytvoří atmosféru, která by měla návštěvníky pohltit.
WASHAWAY/After The Low Tide vzniká jako výsledek kolektivní tvorby, která usiluje o nové způsoby spolupráce, experimentální formy vyprávění, a také o silný senzorický zážitek. Performance vybízí k ponoru do světa, ve kterém voda propojuje příběhy, těla a imaginace, a kde se tanec stává prostředkem hledání nových forem vztahu k přírodě i sobě samým.
S oběma autorkami si můžete přečíst rozhovor. Vstupné na performanci bude dobrovolné.
Nová generace dvakrát a pokaždé jinak v KD Mlejn 3. a 4. října
Platforma Nová generace, která propojuje studenty Katedry tance a Katedry nonverbálního divadla HAMU s širokou veřejností, zve diváky do KD Mlejn na dva večery autorských inscenací. Mladí umělci zde 3. a 4. října 2025 představí své choreografie od osobních sólových výpovědí až po kolektivní experimenty s prostorem a pohybem.
První večer, který se uskuteční v pátek 3. října od 19:30, je věnován dílům, v nichž autoři sami stojí na jevišti a prezentují tak choreografie psané „na vlastní tělo“. Program otevře sólo Opora choreografa a interpreta Antonína Vaňouse, které hledá rovnováhu mezi potřebou podpory a schopností stát pevně sám. Následuje inscenace Křen, společná práce čtyř studentek choreografie Vladleny Klimek, Alice Silné, Amálie Cuplové a Kateřiny Zemanové, která se prostřednictvím pohybu dotýká vztahu mezi lidskou vůlí a silami přírody. Večer uzavře pohybová inscenace s komickými prvky Vráska, v níž Anna Šefrnová zkoumá křehkost vzpomínek a hranici mezi dětstvím a dospělostí.
Druhý večer, konaný v sobotu 4. října rovněž od 19:30, propojuje choreografie založené na spolupráci více interpretů a zkoumá dynamiku vztahů, střetávání i hledání rovnováhy. V inscenaci Deformát, kterou vytvořila Simona Dejmková ve spolupráci s Pražskou taneční konzervatoří, se interpretky Tereza Výborná a Emma Mrázková pohybují v proměnlivém prostoru tvarovaném tělem a materiálem. Skupinová choreografie Nanovo Antonína Vaňouse přináší obraz počátků přátelství i rozcházení cest. Poetické dílo Bonsoir I. Agáty Klímové propojuje francouzskou hudbu s taneční obrazností a hledá harmonii mezi sny, touhami a kulturními předsudky. Večer zakončí choreografie Left, Right Intersection, kterou společně vytvořili a interpretují Simona Dejmková, Vojtěch Javůrek, Alice Silná a Natálie Vacková. Prostřednictvím metafory křižovatek ztvárňují spletitost lidských vztahů a na scéně pracují s výrazným scénografickým prvkem přepravek, jež vytvářejí prostory izolace i propojení.
Nová generace slouží jako most mezi studiem a profesionální uměleckou praxí. Umožňuje studentům představit své projekty v různých fázích vývoje – od prvních náčrtů až po reprízy – a získat tak zkušenosti s veřejnou prezentací i reálným divadelním provozem. Vstupenky na představení 3. a 4. října 2025 jsou v předprodeji na síti GoOut nebo k zakoupení na pokladně divadla. Více informací naleznete na facebookové události nebo webu KD Mlejn.
V Moravském divadle Olomouc bude hostovat první sólistka SND Tatum Shoptaugh
Ve všech říjnových reprízách Labutího jezera, které čekají diváky Moravského divadla Olomouc, vystoupí ve dvojroli křehké Odetty a svůdné Odilie první sólistka Slovenského národního divadla Tatum Shoptaugh, společně s domácím sólistou Aurélienem Jeandotem.
Tatum Shoptaughpochází z amerického Colorada a je absolventkou prestižní Vaganovovy baletní akademie v Petrohradu. Od roku 2013 působí v Baletu SND, kde byla v roce 2020 jmenována první sólistkou. Její repertoár zahrnuje ikonické role jako Giselle, Kitri, Popelka, Medora, Masha, Gamzatti, a samozřejmě Odetta/Odilie v Labutím jezeře. Získala řadu ocenění na mezinárodních soutěžích, včetně Youth American Grand Prix a Denver Ballet Guild Competition, a absolvovala stáže na školách jako Bolshoi Ballet School, Kirov Ballet School, Washington Ballet a Boston Ballet. V Olomouci vystoupí 3., 4. i 11. října.
Slavnostní večer k 80. Výročí Taneční konzervatoře hl. M. Prahy
Osm dekád tance, potu a životních milníků. Taneční konzervatoř hl. m. Prahy slaví 80 let své existence slavnostním gala v Divadle na Vinohradech. Uskuteční se v neděli 5. října 2025 od 17:00 hodin.
Na jednom jevišti se setkají současní studenti, významní absolventi, dnes sólisté předních evropských divadel včetně sólistů Baletu Národního divadla. Večerem provede MgA. Kateřina Hanáčková. Program vzniká ve spolupráci s Baletem Národního divadla v Praze a Českou televizí. Vstupenky k dostání zde nebo na pokladně Divadla na Vinohradech.
Za týden premiéra Bohemia Baletu: kompletní Jane D. Series
Bohemia Balet uvede v úterý 7. října 2025 v premiéře kompletní choreografickou krimisérii Jane D. Series, jejíž autorkou je Vendula Poznarová. „Jane Doe“ je kriminalistický termín pro neznámou oběť ženského pohlaví. V inscenaci, která je inspirována právě temnými případy zavražděných žen, se tančíí o zločinu, ale jinak, než by možná diváci čekali. Představení začíná v 19:00 hodin.
Femicida a problematika násilí na ženách inspirovala choreografku Vendulu Poznarovou k příběhu sériového vraha Teda Bundyho. Výsledkem je taneční divadlo, které vzniklo ve spolupráci s Bohemia Baletem. Nejde však jen o umělecký zážitek. Inscenace zároveň otevírá zásadní otázku: Proč ženy často potlačují svou intuici a co se všechno může stát, když ji neposlechnou? Díky odlehčené formě a zábavnému výtvarnému zpracování se v jinak temném tématu snadno zorientují i mladší diváci. Choreografka zvolila pro divadlo i nekonvenční žánr inspirovaný TV tvorbou a pojala ho jako kriminální minisérii se třemi epizodami. Navzdory snaze téma odlehčit, má ale inscenace mít i reálný praktický dopad. Součástí představení bude totiž workshop sebeobrany s otevřenou diskuzí, která dá prostor ke sdílení i hlubšímu zamyšlení. Výsledkem bude originální spojení pohybového umění, prevence a edukace, které osloví nejen duši, ale i rozum.
Příběh je inspirován osobou jednoho z nejznámějších sériových vrahů USA 70, let Tedem Bundym, který po sobě zanechal desítky mrtvých mladých dívek. Bundy byl výjimečný svou inteligencí, úspěchem v kariéře i u žen. Vyšetřovatelům trvalo dlouho, než se dostali na jeho stopu a nebýt jeho přítelkyně, možná by ho nikdy nedopadli. 2x se mu podařilo utéct ze střeženého vězení a druhý útěk stál život další dívky. Byl pohledný, sympatický a měl potenciál stát se dobrým právníkem. Jeho vražedná touha ho však nakonec dovedla na elektrické křeslo.
Bohemia Balet je soubor mladých tanečníků, kteří pracují již jako profesionální umělci, absolventi našich i zahraničních škol a konzervatoří. Uměleckým šéfem souboru je Jaroslav Slavický. Bohemia balet existuje již 20. sezonu, s cílem vytvářet jakýsi most mezi taneční konzervatoří a angažmá v divadle. Se svým širokým a rozmanitým repertoárem umožňuje tanečníkům zdokonalit svou techniku a získat jevištní zkušenosti. Vystupuje na mnoha českých scénách a reprezentuje českou tvorbu na festivalech a gala v zahraničí (Japonsko, Kolumbie, Německo, Polsko, Španělsko a další).
Za týden začne nový taneční festival pro děti a mládež Feet Forward
V pondělí 6. října 2025 odstartuje v pražské Kulturní stanici Galaxie nultý ročník Feet Forward Festivalu zaměřeného na současný tanec a pohybové divadlo pro děti a mládež. Během šesti dnů nabídne ve spolupráci s produkčním kolektivem DanceConnected sedm oceňovaných inscenací pro diváctvo od batolat po dospívající, workshopy, diskuse i doprovodný program pro školy i veřejnost. Na festival pak naváže 4. listopadu 2025 premiéra nové inscenace RESpekT určené dospívajícím.
Feet Forward Festival reaguje na chybějící prostor pro prezentaci a vznik současného tanečního a pohybového umění pro děti a mládež ve věku 1–15 let. Za jeho vznikem stojí pětice výrazných tvůrkyň a tvůrců české scény – Barbora Látalová, Mirka Eliášová, Lukáš Karásek, Jazmína Piktorová a Zden Brungot Svíteková – kteří se tvorbě pro danou věkovou skupinu dlouhodobě věnují.
„Již v nultém ročníku chceme ukázat široký záběr festivalu, představit jeho dramaturgii a směřování. Festival uvede naše autorské inscenace – interaktivní, plné představivosti, hravé, smyslové, pohybové, objektové i fantaskní – a také inscenace kladoucí otázky, letos například ohledně respektu u generace Z. Při koncipování programu jsme mysleli na děti a mládež, rodiče, prarodiče, pečovatele i pedagogy. Důležitý je pro nás i doprovodný program: workshopy pro školy i veřejnost či kulatý stůl pro odbornou veřejnost. Závěr festivalového týdne oslavíme mezigenerační Tančírnou,“ doplňuje dramaturgyně a spoluzakladatelka festivalu Barbora Látalová.
Do budoucna chce dramaturgická rada program festivalu koncipovat z děl české i zahraniční tvorby a podnítit tak vznik nových tanečních děl pro mladé publikum. Již letos bude mít festival i mezinárodní přesah – pozvání přijala síť Young Dance Network ASSITEJ International, která propojuje tvůrkyně a tvůrce zaměřené na mladé publikum.
Jednou ze zásadních hodnot festivalu je inkluzivita. Součástí programu jsou tři inscenace přístupné také neslyšícím a do budoucna se plánuje rozšíření nabídky i pro další znevýhodněné skupiny. Festival se obrací přímo k dětem a mladým lidem, jimž je určen – tedy do 15 let. „Chceme ukázat, že současný tanec a pohybové divadlo může být pro děti hravé i hluboké a nabídnout jim prostor pro otázky, hru i sdílení,“ říká dramaturgyně a spoluzakladatelka festivalu Mirka Eliášová. Do budoucna organizační tým plánuje vytvoření mladé dramaturgické rady a aktivní zapojení mladého publika do programového směřování. „Chceme slyšet hlas mladé generace a naslouchat jí,“ dodává spoluzakladatelka festivalu Zden Brungot Svíteková.
DanceConnected je nezávislý produkční kolektiv, který vnáší do Kulturní stanice Galaxie současný tanec jako jazyk sdílení, propojení a pohybu. Vznikl v roce 2024 a v Galaxii rozvíjí program ve spolupráci s místními i mezinárodními partnery. Bude přinášet autorská představení, pohybové intervence, umělecké rezidence, vzdělávací workshopy i komunitní projekty pro děti i dospělé. Podporuje otevřenost, inkluzi a hledá cesty, jak současný tanec přiblížit různorodému publiku. Feet Forward Festival je jedním z jeho hlavních letošních projektů.
Kulturní stanice Galaxie, bývalé multikino na pražském Jižním Městě, se od roku 2024 proměňuje v živé centrum kultury, umění, komunity a vzdělávání. Projekt vzniká díky spolupráci pěti významných uměleckých organizací – Dejvického divadla, divadla Minor, 4 + 4 dny v pohybu, DanceConnected a DAMU, které společně vdechují nový život opuštěným prostorám na konečné metra C Háje.
Hlavní program festivalu:
OSTRUŽINA / Barbora Látalová a kol.: Karneval zvířat | 5–11 let | pro slyšící i neslyšící publikum
6. 10. | 17:00, 7. 10. | 10:00
Jazmína Piktorová, Markéta Stránská a Tomáš Janypka: A to je zakázáno? | 7–11 let
7. 10. | 17:00
Eli a kol. / Mirka Eliášová: Momo | 8–13 let
8. 10. | 9:00 + 11:00
Eli a kol. / Mirka Eliášová: Svět z papíru | 4–12 let | pro slyšící i neslyšící publikum
9. 10. | 9:00 + 11:00
Jazmína Piktorová & Sabina Palán Bočková: Mikrosvěty | 4–8 let
9. 10. | 17:00, 10. 10. | 9:15
OSTRUŽINA / Látalová, Línová, Jabůrková, Romanovská, Smreková: Neényi | 1–3 roky
10. 10. | 10:00 + 14:00 + 16:00
tYhle / Lukáš Karásek: Obývací pokoj | 6–9 let | pro slyšící i neslyšící publikum
11. 10. | 16:30
Eli a kol. / Mirka Eliášová: RESpekT | od 12 let
Premiéra4. 11. | 10:00
Více například na webu DanceConnected. Rozhovor se spoluzakladatelkami Mirkou Eliášovou a Bárou Látalovou si můžete přečíst na našich stránkách.
Soubor DEKKADANCERS v této sezoně oslaví 10 let „druhé generace“
DEKKADANCERS otevírají novou divadelní sezónu oslavami 10. výročí od vzniku druhé generace souboru. Vystoupí na dvou scénách, představí dvě premiéry, dvě výstavy a workshop vedený jednou z nejvýraznějších osobností české taneční fotografie, Pavlem Hejným. Soubor založili v roce 2009 tehdejší tanečníci Baletu Národního divadla Tom Rychetský a Viktor Konvalinka společně s Pavlem Hejným. Oslavy pak směřují k tzv. 2. generaci DEKKADANCERS, kdy se vedení souboru v roce 2015 ujímají Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát a Marek Svobodník. Toto období znamená přechod od příležitostných vystoupení ve formátu sister company Baletu ND k plnohodnotnému tanečnímu tělesu, které má na kontě kolem 80 představení ročně a získalo několik prestižních divadelních ocenění (např. ceny Thálie, Cena Divadelních novin). Dnes soubor vedou Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát, kteří jsou i autory většiny inscenací.
Studio 54: Nejvýpravnější premiéra v historii DEKKADANCERS
DEKKADANCERS za sebou mají několik náročných a výpravných koprodukcí, ať již s Českou filharmonií nebo Divadlem bratří Formanů, které se těší desetitisícové návštěvnosti (např. Jonathan Livingston Racek, Má vlast či Kniha džunglí). 8. listopadu pak soubor v ARŠE+ uvede dosud nejnáročnější inscenaci ve vlastní produkci, kterou si nadělil k 10. výroční. Studio 54 bude postaveno na humoru a blyštivé show, naváže tak na předchozí úspěšné inscenace typu Poslední večeře či Hornybach 18+. Studio 54 je hudebně-taneční show na motivu legendárního newyorského klubu z konce 70. let. Autory jsou Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát, kteří se zároveň představí v rolích zakladatelů souboru Iana Schragera a Steva Rubella.Hudbu skládá Jan Šikl, který stál již za hudební složkou inscenace La Dolce Vita a spolupracuje např. s Orchestrem BERG.
„Téma Studia 54 a jeho příběhu v nás rezonuje dlouho a oslavy 10 let od vzniku 2. generace nám připadají jako dobrá příležitost pro jeho uchopení. Shodli jsme se, že nechceme vytvářet dokumentární představení, které by příběh legendárního newyorského klubu vyprávělo od jeho počátku do jeho rychlého konce. Hledali jsme dramaturgickou nadstavbu, která by v nás zažehla touhu objevovat víc než příběhy lidí, které jsou se Studiem 54 spjaty. Chtěli jsme si zafabulovat. A tak nás napadla myšlenka posledního večírku před koncem světa. Jak by takový večírek vypadal ve Studiu 54? Jaký by byl program? Kdo by na něj přišel? A co by jeho návštěvníci prožívali během posledních hodin svého života?“ přibližuje Ondřej Vinklát. Součástí inscenace bude i tzv. Decompression room s výstavou fotografií Pavla Hejného, které budou ilustrovat vznik tohoto jedinečného představení.
Zpátky ke kořenům: 10 dkg DEKKA
Sezónu na Jatkách78 DEKKADANCERS zahájili aktuálním repertoárem, jako je La Dolce Vita a and, do divadla v Holešovické tržnici, domácí scéně souboru, bude směřovat retrospektivní část programu k 10 letům. Ta vyvrcholí na konci listopadu výstavou Pavla Hejného a show 10 dkg DEKKA. Na jateční scéně se 27. a 28. listopadu potkají zakladatelé souboru a většina performerů a tvůrců, kteří prošli historií souboru. Výstavu zahájí herec Jiří Lábus, který je patronem a významným spolupracovníkem souboru.
„DEKKADANCERS byli pro nás obrovskou inspirací a vzorem už během studií na konzervatoři. Jejich tvorbě jsme rozuměli, a sdíleli podobný smysl pro humor, který místy šel až za hranici absurdna. Premiéra Umíněnosti ztracených, kterou Dekkáči uvedli na Nové scéně, byla pro naši tvorbu zásadní. Jejich profesionalita, obrovský elán, ale také hravost a bezstarostnost byla cítit až do poslední řady Nové scény. Humor střídala tklivost a zase naopak. Měli jsme husinu. Hned druhý den jsme se sešli v parku a vymysleli naši prvotinu, kterou jsme nazvali Červenej čudlik. Po absolutoriu jsme nastoupili do Národního divadla, kde jsme se všichni potkali, společně natáhli suspíky a bílý kamaše, a sem tam si v rámci Dekkáčů zablbli,“ říká k počátku spolupráce s DEKKADANCERS Ondřej Vinklát.
Jakmile Tom Rychetský, Viktor Konvalinka a Pavel Hejný oznámili, že z nedostatku časových kapacit ukládají soubor k ledu, rozhodli se Štěpán Pechar s Ondřejem Vinklátem a Markem Svobodníkem navázat na jeho činnost a pokračovat pod hlavičkou DEKKADANCERS. Dnes ve vedení souboru stojí dvojice Pechar – Vinklát.
10 dkg DEKKA bude večerem, který oslaví nejen působení 2. generace, ale i generace první, bez které by ta druhá nebyla. V celovečerním představení protkaném kratšími i delšími fragmenty prací obou generací vystoupí původní obsazení a věkový rozdíl mezi některými tanečníky bude činit bezmála 30 let.
Divadelní Má vlast potěšila diváky v kinech, úspěšný multižánrový projekt se dočká repríz v září 2026
Má vlast z dílny DEKKADANCERS, Divadla bratří Formanů a České filharmonie se dočkala dalšího důležitého mezníku. Byla jím nedělní filmová premiéra v distribuci Pilot Film. Promítání se zúčastnilo 95 kin po celé ČR 28. září na Den české státnosti. V souvislosti s projekcí v kinech tvůrci divadelního projektu spouštějí 1. fázi předprodeje na příští rok. Odehrají opět na dvacítku představení a očekávají, že o vstupenky bude mimořádný zájem. Letos v létě Mou vlast v Azylu78 a na Smetanově Litomyšli zhlédlo téměř 15 000 diváků.
Pod multižánrovým nastudováním Mé vlasti jsou podepsáni tvůrci úspěšného projektu Kniha džunglí. Režiséry projektu jsou Matěj Forman, Janek Jirků a Štěpán Pechar. Hudební aranžmá připravil Marko Ivanović. Kostýmy a masky navrhla Andrea Sodomková, která spolupracovala s Matějem Formanem i na scénografii.
„Připravit projekt velikosti Mé vlasti v produkci malé neziskovky je velký risk. Musíte zkombinovat atraktivitu a nepodbízet se, srozumitelnost a nepopisnost, téma a tým – dohromady tak, abyste zaplnili divadlo do posledního místa a ještě z toho měli radost. A to vše se nějakým (nejspíš divadelním) zázrakem v Mé vlasti podařilo,“ říká producent Štěpán Kubišta.
Má vlast si diváky podle autorů získala hned několika prvky. Zaujalo například netradiční hudební zpracování Marka Ivanoviće, který do hry zapojil i ty hudební nástroje, které by nejspíš Bedřicha Smetanu ani nenapadlo použít. V šapitó se tak rozezní akordeon, banjo nebo okarína. Extrémně obtížné symfonické básně navíc zahraje komorní sestava Českéfilharmoniev pouhých 16 lidech.
V popředí je i souhra divadelních žánrů, jíž vévodí tanec v podání DEKKADANCERS a v choreografii Štěpána Pechara. Loutkoherecké pasáže režírované Jankem Jirků z Divadla Minor pak nenechají nikoho na pochybách, že tento kus je určen i malým divákům. Vtipnými průvodci po Mé vlasti jsou improvizátoři z uskupení My kluci, co spolu chodíme. Několik akrobatických čísel si pak na svá bedra opět vezmou odvážné ženy z cirkusového souboru Holektiv. Vše zastřešuje velkolepá scénografie Matěje Formana a pohádkové masky Andrey Sodomkové. Chybět opět nebudou ani workshopy pro malé Blanické rytíře.
„Díky dokumentárnímu filmu, který o vzniku inscenace po celou dobu příprav v naší produkci natáčel režisér Miroslav Janek, jsme velmi brzy dospěli k přesvědčení, že Má vlast zpracovaná tímto týmem bude zcela výjimečný umělecký zážitek. Měli jsme pocit, že ho prostě musíme přinést široké veřejnosti. Pro mladší diváky to může být vstupní brána ke Smetanovi a možná ke klasické hudbě vůbec,“ uvádí k filmovému zpracování Jan Macolaz Pilot Film.
