Rozdílní, a přesto dokonale propojení
Klavírní trio je velmi speciální komorní soubor, který kombinuje dva hráče na smyčcové nástroje s klavíristou. Specifika hry na tyto nástroje jsou velmi odlišná, od jiného ladění a následné intonace, přes způsob tvoření tónu, až po charakteristiku dynamického a barevného spektra. Nejlepších výsledků v této disciplíně dosahují většinou soubory, které společně vystupují mnohá léta, dokonale se znají a způsob jejich hry je do nejmenšího detailu propracován. Poměrně často se stává, že soubor sestavený ze tří skvělých sólistů, nenajde společnou řeč, působí neharmonicky, či zvukově nevyváženě.
Naši tři protagonisté mají pevné pojítko, jsou židovského původu a mají tedy velmi podobné hudební cítění, jsou hudebně neuvěřitelně bohatí a kreativní. Joshua Bell ohromuje svým křišťálově čistým, nosným a velmi zpěvným tónem, který lehce zaplní prostor Rudolfina. Jeho projev má mnoho podob, je živý, hravý, dokáže být bytostně virtuózní i melancholicky zasněný. Jeho schopnost pohybu v tempech, spojených se změnami nálad, je jedinečná. Steven Isserlis pak působí, jako by se se svým nástrojem v rukách narodil. Jeho smyčec je prostým prodloužením jeho paže, pravá ruka jako by byla s hmatníkem a strunami propojená. Jeho hra je svobodná, rozevlátá a přenáší na publikum emocionální vlny, které nedokáži specifikovat. Nejen na publikum, ale zejména na své partnery je silně napojen a dokáže reagovat úplně na vše, co se na pódiu děje. Myslím, že by mohl hrát s kýmkoli a vždy by vše působilo naprosto přirozeně a přesvědčivě. Spektrum nálad a pocitů, které dokáže navodit, je bezbřehé. Pro Bella i Isserlise je pak charakteristický velmi výrazný a efektní pohyb, který vizuálně účinně dotváří jejich hudební projev. Jejich vzájemné porozumění vypadalo tak, že spolu hrají již desítky let. Jevgenij Kissin je svým naturelem jiný, patrné je jeho absolutní soustředění na výhradně hudební parametry hry. Má dokonalou zvukovou kontrolu, jeho představa tempového plánu je definitivní a neměnná, jeho pódiová skromnost, obrovská pokora a úcta k prováděným dílům jsou příkladné. A právě tato zásadní odlišnost hudebního projevu se projevila jako faktor zcela jedinečný a neopakovatelný.
Hluboce prožitý Rosowský
První skladbou večera byl Fantastický tanec op. 6 u nás zcela neznámého, původem lotyšského skladatele Solomona Rosowského. Romanticky pojatá kompozice s výraznými melodickými prvky židovské hudby společně s taneční stylizací rychlejší části poskytly interpretům dostatek prostoru pro jejich kreativitu. Fantazijní pojetí s naprostou hudební uvolněností v kombinaci s nádhernou zvukovou barevností vytvořily přesvědčivou a myslím, že i na začátku koncertu neočekávanou kreaci. Způsob, jakým se umělci za „svou“ hudbu postavili, byl hluboce prožitý a hodnotný.
Rozsekáni na kousky
Velká část publika jistě s netrpělivostí očekávala provedení Klavírního tria č. 2 e moll, op. 67 Dmitrije Šostakoviče. Jedná se o závažné dílo, ve kterém Šostakovič vstřebává válečné zoufalství v kombinaci s úmrtím svého blízkého přítele. Trio má v sobě závažnou hloubku a asi nikdo neočekává optimistické vyznění takové skladby. Umělci dokázali dát kompozici i jiné prvky než tragičnost. Isserlis se někdy pohyboval v jakési filozofické rovině, bez emocionální účasti, Bell ukázal některé hravější hudební prvky, Kissin se ještě více položil do svého soustředění. Určité odlehčení přinesla druhá část, Allegro con brio, kde jsme mohli obdivovat technickou erudici všech tří umělců. Ale popisovat parametry interpretace částí vyjadřujících tragédii, bolest, snad i lidské zoufalství a bezmoc prostě není možné. Posluchači koncertu ví, že vyjádřit své pocity, to, čeho jsme byli svědky, je verbálně nemožné. Tři velké hudební a v tomto ohledu zejména lidské osobnosti na pódiu vytvořily svým přístupem, naléhavostí a přesvědčivostí svého projevu dojem neopakovatelný. Tato umělecká kreace určitě emocionálně i intelektuálně hluboce zasáhla všechny citlivé posluchače. Slovy jednoho z mladších posluchačů, byli jsme rozsekáni na kousky.
Čajkovskij vyrazil posluchačům dech
Pro některé z posluchačů tímto koncert mohl skončit, jiní však po uklidňující a nutné pauze s netrpělivostí čekali na provedení Klavírního tria a moll op. 50 Petra Iljiče Čajkovského. Jedná se o veledílo triové literatury, trvající padesát, někdy i více minut. Opět se jedná o kompozici inspirovanou smrtí blízké osoby, Čajkovského přítele, skladatele Nikolaje Rubinsteina. Dílo má jistě své prvky tragičnosti, nejsou však pojaty s takovou hloubkou, jako v případě Šostakoviče. Převažují parametry bytostně romantické, jímavá melodika, nostalgie, zároveň bohatost instrumentálně virtuózní, odlehčená tanečnost a naproti tomu velkolepost a okázalost. Dvouvětá kompozice je díky formální stavbě zejména druhé části v podobě variací i přes svou rozsáhlost dobře srozumitelná, pestrá a bohatá. Množství změn nálad, temp a charakterů dává interpretům dostatek kreativních možností, kterých využili v maximální míře. Čajkovského hudba vyprovokovala jak Bella, tak Isserlise k virtuózní hře, která publiku brala dech, nebýt Kissina, asi by hráli ještě rychleji a uvolněněji, zde se ale ukázalo Kissinovo mistrovství, kdy do určité doby záměrně držel tempo na uzdě, v několika případech tempově držel své kolegy v podobě zadržovaného akordického synkopického doprovodu. Teprve, když se stejné téma dostalo k jeho rukám, tempo navýšil. V těchto okamžicích se z něj stal dirigent hlídající fantasticky hrající kolegy.
Kissin se pak emocionálně otevřel a dopřál sluchu publika svou jedinečnou, zpěvnou kantilénu, při které byl schopen udržet v doprovodných hlasech transparentnost všech harmonických postupů. Když se pak dostával do dynamicky exponovaných partií, předváděl ve fortissimu neuvěřitelně nosný a zvonivý zvuk, který mi připomínal zvukové parametry pianistické legendy Emila Gilelse, jehož úhoz byl přirovnáván ke zvuku ze čtyřiadvacetikarátového zlata. Kissin najednou na pódiu dominoval, vše řídil, Bell s Isserlisem se vždy rádi přidali k nabídnutému zrychlení tempa. Zdálo se mi, že dominantnímu zvukovému profilu Kissina už housle a violoncello nemohou konkurovat, ale mýlil jsem se. Bell neustále svítil a zářil, Isserlis svým expresivním, barevným zvukem spolu s pregnantní agogikou nezůstal pozadu. Technická ekvilibristika všech tří umělců dosáhla před konečnou retrospektivní částí stěží uvěřitelných parametrů. Muzikantský živel Bella a Isserlise byl však stále kontrolován naprosto dokonalou hrou Kissina. Pro statistiky a matematiky: Kissin se dvakrát za celý koncert překlepnul a jednou se mu jedna nota dokonce neozvala. Já však na té umělecké a pianistické dokonalosti trvám. Bell a Isserlis na své dokonalosti netrvali, i přesto jí z mého pohledu interpretačně dosáhli.
Standing ovation
Po doznění posledních tónů se publikum vzpamatovalo a adekvátně a spontánně nadšeně reagovalo. Zvednout se ze sedadel bylo to nejjednodušší, dlouhý a vytrvalý potlesk donutil umělce ke krásnému přídavku, volné větě z Mendelssohnova Klavírního tria d moll op. 49. Nakažlivá a zpěvná melodika Mendelssohna společně s famózní a emocionálně naléhavou hrou všech tří mistrů svých nástrojů uspokojila jistě všechny milovníky romantické hudby.
Nedílnou součástí koncertních kreací jsou i obraceči not u klavíru. Mladá dáma, která obracela noty Kissinovi, byla stejně dokonalá, jako mistr sám, v životě jsem však u obraceče not nezažil tak intenzivní prožitek z hudby, jako u ní. I to k hudbě patří a já za to děkuji.
Zahajovací koncert 131. sezony Českého spolku pro komorní hudbu má za sebou koncert, na který budeme dlouho vzpomínat. Rád bych organizátorům popřál, aby měli podobných koncertů co možná nejvíce. Nevím, jak ostatní posluchači, ale já jsem se ještě druhý den ráno v metru přistihnul, jak si potichu broukám téma z Čajkovského Klavírního tria a moll. Hudba je nádherná.
Český spolek pro komorní hudbu: Bell, Isserlis, Kissin
29. září 2025, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň
Program
Solomon Rosowsky: Fantastický tanec, op. 6
Dmitrij Šostakovič: Klavírní trio č. 2 e moll, op. 67
Petr Iljič Čajkovskij: Klavírní trio a moll, op. 50
Účinkující
Joshua Bell – housle
Steven Isserlis – violoncello
Jevgenij Kissin – klavír