Autoři, které Musica Florea ve svém téměř předvánočním programu uvede, budou zřejmě pro posluchače novinkou. Vesměs jde o skladatele působící na přelomu a v první polovině 18. století: José de Nebra Blasco (1702–1768), José de Torres Martínez Bravo (1670–1738) a Francisco Valls (cca 1671–1747). Představovat neznámé tvůrce a přinášet hudbu nezvyklého zvuku je podstatou tvorby souboru Musica Florea. Nejinak tomu bude u nadcházejícího koncertu, který spojí španělské rytmy s duchovním poselstvím Vánoc.
Výjimečná spolupráce
Koncert je dalším výsledkem úspěšné spolupráce souboru Musica Florea s Institutem Cervantes v Praze. Španělská hudba má v dramaturgii Musicy Florey v posledních letech své pevné místo. Připomeňme například loňskou premiéru španělské zarzuely Sebastiána Duróna Válka obrů ve spolupráci s muzikologem Eduardem Garcíou Salasem nebo mimořádně úspěšný program přibližující francouzské a španělské skladatele 17. a 18. století, v němž excelovala pěvkyně Beatriz Lafont Murcia. Výsledkem prohlubující se spolupráce s Institutem Cervantes v Praze a podpory ze strany Velvyslanectví Španělska a španělské agentury Acción Cultural Española je také hostování sólistů La Grande Chapelle v programu Duchovní hudba Španělska.
Program aktuálního koncertu vznikl ve spolupráci s předním muzikologem Albertem Recasensem, který v Praze uskuteční právě v Institutu Cervantes v Praze 20. listopadu od 18:30 hodin přednášku na téma „Španělská hudba a evropské souvislosti (17.–18. století): od katedrály ke dvoru“. Zájemci naleznou bližší informace na tomto odkazu. Období přelomu 17. a 18. století poznamenaného válkou o španělské dědictví a dalšími dějinnými zvraty charakterizují v hudbě právě tři skladatelé, jejichž díla uslyšíme na koncertu. Posluchači mají možnost dozvědět se, jaké vlivy formovaly španělskou hudbu této doby a čím jsou zmiňovaní skladatelé výjimeční.
Specifické kouzlo španělské hudby
„Španělská duchovní hudba je specifická. Obsahuje zvláštní rytmické a melodické aspekty, které jí propůjčují exotický charakter. Ačkoliv nese tradiční polyfonní ráz renesance a baroka, jsou na ní patrné americké a arabské vlivy, které na ni působily mnohem více, než tomu mohlo být v jakékoliv jiné zemi Evropy. Historii a kulturu Pyrenejského poloostrova totiž od nepaměti formovala jeho geografická poloha,“ přibližuje dirigent Marek Štryncl.
V první polovině 18. století, kdy Evropa žila hudbou A. Vivaldiho, G. F. Händela či J. S. Bacha, se v katolickém Španělsku rozvíjela svébytná tradice duchovní hudby. „Její zvuk byl okořeněn tisíciletou vrstvou kultur, včetně typických španělských tanců, ozvěn arabské melismatiky, která přežila po staletích maurské přítomnosti na poloostrově, i rytmů a melodií přicházejících z nového světa – z kolonií v Latinské Americe,“ vysvětluje muzikoložka Lucie Maňourová. „V chrámech zněly vícehlasé sbory, zvučné žestě i bohaté smyčce, které společně utvrzovaly v posluchačích neoblomnou víru. Tři osobnosti tohoto ‚zlatého věku španělského baroka‘, které svoji hudební kariéru prožily v době politického přerodu po nástupu dynastie Bourbonů, jsou reprezentanty jak okázalého, tak i z lidové hudby čerpajícího stylu, nepostrádajícího mistrovský kontrapunkt ani dramatickou výmluvnost.“ Musica Florea se vždy snaží přenést posluchače alespoň na chvíli časem a prostorem, předvést bohatství stylů každé éry, ukázat, co pro ně bylo typické, seznámit je také s neznámými jmény či skladbami. Proto i na začátku letošního adventu místo známých koled přináší program s nádechem exotiky, ale přesto s duchovním poselstvím.
První koncert se uskuteční v neděli 23. listopadu 2025 od 18:00 hodin v Muzeu Vysočiny Třebíč (Zámek 1/1, Třebíč), vstupenky na tento koncert k zakoupení zde. Druhý hlavní koncert proběhne v Praze v pondělí 24. listopadu 2025 od 19:30 hodin, a to v kostele U Salvátora (Salvátorská 1, Praha 1). Vstupenky v síti k dispozici zde.
Program: Francesco Valls: Te Deum a 10 con violines, José de Torres: Villancicos (koledy), José de Nebra: Vísperas de la Virgen.
O skladatelích
Francisco Valls působil jako varhaník a kapelník v barcelonské katedrále sv. Kříže a sv. Eulálie. Byl mimořádně vzdělaným teoretikem, jehož spis Mapa armónica práctica patří k nejvýznamnějším španělským hudebním traktátům své doby. Zároveň proslul jako odvážný inovátor: jeho harmonické postupy překračující tradiční pravidla vyvolávaly ostré debaty mezi současníky. Monumentální Te Deum a 10 con violines ukazuje skladatele, který dokázal propojit přísnou polyfonii starší generace se zpěvností a barevností nového stylu. Vallsova hudba, bohatá na kontrasty a nečekané akordy, svědčí o tom, že v barokním Španělsku pulzovala touha po výrazu, jenž překonává konvence.
Jeho vrstevník José de Torres byl ústřední postavou madridské hudební scény. Jako varhaník a později hudební ředitel královské kaple se zasloužil o reformu hudebního života ve službách španělského dvora. Byl rovněž průkopníkem notového tisku – založil v Madridu první hudební vydavatelství Imprenta de Música, díky němuž se španělská hudba dostávala i za hranice země. Torresovy villancicos, duchovní písně k různým obdobím církevního roku včetně Vánoc, spojují dvorskou slavnostnost s prostotou lidové víry. Ven, Señor a Más no puedes ser oslavují svěžími melodiemi a tanečními rytmy narození Ježíška, zatímco Cuando el sol en el ocaso, určený pro svátek Tří králů, přináší meditativní klid a jemné světlo naděje.
José de Nebra, Torresův žák a později jeho nástupce v královské kapele, ve svém stále barokním stylu uplatnil i prvky nastupujícího klasicismu. Vynikl nejen jako autor duchovní hudby, ale i oper a zarzuel, v nichž mistrně propojoval italskou eleganci s hispánským melodickým citem. Jeho Vísperas de la Virgen – cyklus mariánských nešpor – představují zralou syntézu polyfonní tradice a kantilénové zpěvnosti. Každá část, od slavnostního Dixit Dominus až po zářivé Magnificat, prozrazuje skladatele s hlubokým citem pro text a dramatický účinek.
