Preludia jsou jedním z nejhranějších programů Jana Lisieckiho
I přes své mládí je letos třicetiletý klavírista Jan Lisiecki etablovaným interpretem. Ve svém nesmírně nabytém itineráři si našel cestu před české diváky již počtvrté – dvakrát s Klavírním koncertem č. 1 Fryderyka Chopina a nyní již podruhé s recitálem složeným z preludií, jehož nachlup stejnou dramaturgii představil už v lednu 2024 v rámci Cyklu klavírních recitálů Janáčkovy filharmonie Ostrava. Preludia jsou v poslední době jedním z jeho nejčastěji uváděných sólových recitálových programů, včetně přídavku. Představil je na desítkách koncertních pódií po celém světě – z Prahy se s nimi chystá pokračovat do Turína, Vicenzy, Toronta, Ottavy aj. Zdejšímu publiku se tedy naskytla krásná příležitost poslechnout si repertoár, který se stal pro interpreta téměř denním chlebem. Četnost s jakou Lisiecki tento program hraje poskytuje posluchači luxus plného splynutí klavíristy s hudebním materiálem.
Nejprve by se hodilo předestřít jakým je vlastně Jan Lisiecki interpretem. V prvé řadě se bavíme o člověku, který disponuje vynikající technikou hry, kterou ovšem neklade na piedestal. Svůj hudební um opírá o vnímání hudby. Jedná se o takový krásný pocit, jakoby hudebník uzavřel všechny nepotřebné smysly, aby se mohl soustředit čistě na zvuk, který vychází z nástroje. Tato plná koncentrace spolu s technickou jistotou vzbuzuje v divákovi, potažmo posluchači, plnou důvěru a zároveň působí přirozeně. Další devízou Lisieckého výkonu je nadhled, který má nad hudebním materiálem, jak si s ním téměř ad libitum dokáže pohrávat. Tato volnost se samozřejmě může interpretovi i vymstít, když přestane vnímat, co je ještě pro danou skladbu únosné.
Lisiecki si libuje v slabší dynamice
Rozhodujícím prvkem je v tomto ohledu fakt, jestli hudebník dokáže skladbu smysluplně odvyprávět, a Lisiecki to umí. Právě vypravěčská schopnost je možná nejvýraznější dovedností, kterou by se slušelo vypíchnout. V každém okamžiku bylo cítit, že ví, co dělá a proč to dělá, bez ohledu nato, jestli se jeho pojetí dané skladby shoduje s názorem diváka. Celkově je jeho styl poměrně melancholický. Libuje si v slabší dynamice, jen co dojde k vrcholu melodického oblouku, rychle láme forte do piana nebo pianissima. Na plochách dynamických vzruchů často používá k dokreslení větší tempové změny. Deklaraci melodie staví nad bas, o který se opírá jen v nezbytně nutných případech, melodie pak výrazněji překrývá zbytek hudebního materiálu a skladba pak působí jakoby nestála na zemi, ale spíše levitovala ve vzduchu. Zatímco rychlé části udržuje ve svižném rovnoměrném tempu, v těch pomalých si lze plně užít práce s dynamikou, tempem, barvou tónu a měkkostí úhozu. Poměrně zajímavé bylo i to, jak během celého koncertu jakoby šetřil s výraznější dynamikou do druhé půlky. Rozložil si interpretaci nejenom v rámci jednotlivých preludií, ale také skrze celý program jako celek, až do velkého finále.
Dramaturgie večera nabídla Chopinova, Bachova a Rachmaninova notoricky známá a často uváděná preludia v kontrastu s méně známými a o poznání modernějšími preludii Szymanowského, Messiaena a Góreckého. Preludia záměrně nebyla nabídnuta posluchači v časovém sledu, jelikož by to vytvořilo obrovskou dramaturgickou disproporci. Pravidelné střídání linie Bach – Chopin – Rachmaninov s ostatním repertoárem vytvořilo přirozeně několik emocionálně vyvážených segmentů, jejichž přirozeným dělitelem se stala Rachmaninova preludia. Celý tento koncept navíc ohraničoval Chopinův cyklus 24 preludií op. 28, jenž zazněl ve své úplnosti v druhé půli večera, zatímco Preludium Des dur, op. 28 č. 15 posloužilo navíc jako ouvertura. Citelného rozdílu mezi jeho prvním a druhým uvedením možná divák ani neměl šanci zavnímat, jelikož obě byla uvedena tak daleko od sebe, že v okamžiku druhého provedení bylo první už téměř zapomenuto. Bachova preludia doplňovala inspirační kontext těch Chopinových a Lisiecki je přednesl velmi přímočaře.
V druhé polovině koncertu vzala umírněnost za své
Oproti tomu všechna Rachmaninova preludia zněla velice umírněně, Lisiecky se vyhýbal příliš mohutnému zvuku, ale i tak u nich dosáhl velké dramatičnosti a kompaktnosti. Co však rozhodně stojí za pozornost jsou jeho preludia Szymanovwského, Góreckého a zvláště Messiaena. Zde dosáhl nejenom velkého vnitřního napětí vystavením dynamické architektury, ale především obrovské míry porozumění a srozumitelnosti. Ve všech případech podal precizní výkon korunovaný křehkým tónem i ve větší dynamice.
Na závěr zazněl cyklus Chopinových 24 preludií, op. 28, který celý program uzavřel. Sám Lisiecky staví toto dílo velmi vysoko a bylo znát, že je hraje s velkou chutí a jistotou. Co se samotné interpretace týče, jen bych opakovala, co už jednou zaznělo. Cyklus je velmi dobře a záživně dramaturgicky vystavěný a stejně záživně a šťavnatě byl i podaný. Navíc v závěrečných preludiích došlo k velké dynamické katarzi a ona umírněnost, v jejímž duchu se nesla první půle koncertu, zde vzala za své. Diváci se tedy dočkali velkého finále, jež díky tomu náležitě vyniklo.
Celková dramaturgie provázaná s interpretačním obloukem nad ní dopomohla vytvořit ucelený záživný program, který díky velice svědomité a osobité interpretaci Jana Lisieckého dopomohla k nesmírně divácky zajímavému zážitku. Rozhodně bude zajímavé sledování vývoje pojetí stejného programu s určitým časovým odstupem (třeba 10 let), pakliže stále zůstane na repertoáru interpreta. Případně stojí srovnání s nahrávkou, která kopíruje celý program bez Szymanowského preludií. Doufejme, že Lisiecky opět zavítá v budoucnu do Prahy s některým ze svých dalších repertoárových počinů.
Klavírní festival Rudolfa Firkušného – Jan Lisiecki
8. listopadu 2025, 19:30 hodin
Dvořákova síň, Rudolfinum, Praha
Program
Fryderyk Chopin: Preludium Des dur, op. 28 č. 15
Fryderyk Chopin: Preludium As dur, B. 86
Johann Sebastian Bach: Preludium č. 1 C dur, BWV 846
Sergej Rachmaninov: Preludium d moll, op. 23 č. 3
Karol Szymanowski: 9 preludií, op. 1 (výběr)
1. Andante ma non troppo, 2. Andante con moto, 3. Andantino
Olivier Messiaen: Preludia pro klavír (výběr)
1. La colombe, 2. Chant d’extase dans un paysage triste, 3. La nombre léger
Fryderyk Chopin: Preludium cis moll, op. 45
Sergej Rachmaninov: Preludium cis moll, op. 3 č. 2
Henryk Mikołaj Górecki: Čtyři preludia, op. 1 (výběr)
1. Molto agitato, 4. Molto allegro quasi presto
Johann Sebastian Bach: Preludium č. 2 c moll, BWV 847
Sergej Rachmaninov: Preludium g moll, op. 23 č. 5
Fryderyk Chopin: 24 preludií, op. 28
Přídavek
Robert Schumann: Romance Fis dur, op. 28 č. 2
Účinkující
Jan Lisiecki ‒ klavír
