Reminiscence řecké tragédie
Příběh libretisty Felice Romaniho (1788–1865) o lásce a zradě se odehrává v Galii v době nadvlády Římanů cca 50 let př. Kr. Nejvyšší kněžka druidů, věštkyně Norma, má z tajného soužití s římským prokonzulem Pollionem dvě děti. Její druh se však zamiluje do jiné ženy – novicky druidského chrámu Adalgisy. Vše komplikuje napětí mezi Galy a Římany. Drama vrcholí Norminým přiznáním ke vztahu s Pollionem, za který, jako za zradu, Norma sama sebe trestá smrtí upálením. Pollione, ohromen jejím rozhodnutím, je znovu uchvácen Normou a podstupuje spolu s ní dobrovolnou smrt v plamenech. Třicetiletý Bellini zhudebnil námět výsostně – v bohaté melodice lyrických a dramatických pasáží graduje k silné katarzi strhujícího závěru. Richard Wagner neváhal označit Belliniho Normu za reminiscenci řecké tragédie. A při správném provedení a při obsazení všech rolí pěvci s odpovídajícími hlasovými dispozicemi a precizně zvládnutou technikou přesně tímto dílem je. Silným, mrazivým, tklivým, vznešeným, avšak plným lidských vášní a citů, které se publika hluboce dotýkají. Takové bylo i v provedení 18. listopadu 2025.
Enormně kvalitní výkony
Pěvecké výkony byly svou vysokou kvalitou mimořádné, v našich poměrech působily jako zjevení. Hermann Bäumer vedl orchestr v precizní souhře, dobře volil tempa i dynamickou škálu. Po poněkud řízněji zahrané předehře se automaticky přizpůsobil zpěvnosti a dominanci pěvců, doprovázel je přesně a citlivě. Koncepce jeviště jako jakési krabice bez čelní desky sice částečně tlumila sbor a dechy, ale i přes tento moment bylo dosaženo díky celkové muzikálnosti provedení vysoce emotivního účinku Belliniho mistrovské hudby. Orchestr Státní opery hrál výtečně ve všech sekcích. A stranou nesmí zůstat ani přesnost a vyrovnanost provedení hudby za scénou (dirigoval Adolf Melichar).
V titulní roli vystoupila vynikající Marigona Qerkezi, jejíž rodiče pocházejí z Kosova, v prestižní anketě International Opera Awards byla nominovaná na cenu Rising Star (Vycházející hvězda) a roku 2023 byla zařazená portálem OperaWire mezi Top Rising Stars. Už nyní hostuje na prestižních scénách v Itálii, v mozartovském repertoáru se představila v Tokiu. Vládne pružným sopránem neobvyklé síly, zářivým ve vysokých polohách, temnějším ve středních, vždy plně vyrovnaným. Od nejvyšších tónů k nejnižším se pohybuje s neuvěřitelnou lehkostí bez sebemenší námahy, stejně vyrovnaně a lehce postihne všechny koloratury i dynamické zvraty a přirozeně tak beze zbytku vystihuje hudební obsah a výraz. Podala po všech stránkách skutečně strhující, silně emotivní výkon.
Krásným barevným a kultivovaným tenorem s pravým italským šarmem rozzářil prostor Státní opery v roli Polliona italský tenorista Stefano La Colla, obsazovaný jako host na významných evropských i světových scénách včetně milánské La Scaly. Jeho hlas zněl nádherně v plném rozsahu, má pevné a jasné výšky, zřetelné středy i hloubky. I on dal roli skutečný hudební výraz, a tak byl jeho koncertní Pollione charakterově plasticky podanou, plně přesvědčivou postavou.
Sytým, měkkým hlasem suverénně zpívala part Adalgisy česká mezzosopranistka, sólistka drážďanské Semperoper Štěpánka Pučálková (Adalgisu ztvárňuje právě na této scéně). Elastičnost jejího vřelého mezzosopránu byla zřejmá v koloraturách a při samozřejmém zvládání všech poloh partu. Hlasově se výborně doplňovala s Marigonou Qerkezi, perfektně vyšly všechny jejich náročné duety a scény. Zároveň dosáhly obě pěvkyně žádoucího kontrastu.
Všichni pěvci měli jedno společné – zpívali s krásnou kantilénou, tělesně zcela uvolněni, hlasy proto mohly znít volně, přirozeně, bez jakéhokoliv tlaku, s absolutní intonační jistotou a plnou znělostí. To vše s bezprostředností jevištního projevu. Jejich výkony inspirovaly i představitele dalších rolí.
Moldavský basista Iurie Maimescu jako hlava druidů Oroveso, Normin otec, provedl part svým sonorním hlasem s technickou jistotou. Při prvním výstupu působil ještě zdrženlivě, jeho projev však rychle získal na přirozenosti, pěvec rozvinul hudební výraz a závěrečná scéna byla i díky němu velmi dojemná.
Martin Šrejma ztvárnil římského vojevůdce Flavia uvolněně, jeho příjemný lyrický tenor se krásně rozezněl.
Rozsahem malý part Norminy důvěrnice Clotilde zpívala s jistotou Sylva Čmugrová. Srozumitelnost zpívaného textu byla u všech pěvců na vysoké úrovni.
Sbor Státní opery (sbormistr Adolf Melichar) zpíval soustředěně, přesně a vyrovnaně. I v jeho případě byla srozumitelnost textu kvalitní.
Koncertní provedení bylo sympaticky rozehráno nenásilnými a dobře koncipovanými hereckými akcemi sólistů (asistent režie Petr Jirsa). A není nepodstatné, že mělo i díky vhodné volbě dámských rób vizuální estetickou hodnotu.
Obejdeme se i bez hořící hranice
V úterý se otevřel ve Státní opeře pohled do světa, který se už zdál pro tuzemské publikum ztracen. Toto koncertní provedení dokázalo nad veškerou pochybnost, v čem tkví síla a podstata opery – ne v režijních konceptech, ale v dosažení pravdivosti a plnosti hudebního výrazu díla. Hudba vyjádřila všechno i bez kulis a světelných efektů, drama se rozvíjelo a gradovalo její vlastní silou a finále, v němž stála Norma s Pollionem ruku v ruce, hluboce zasáhlo posluchače i bez hořící hranice.
Norma byla na repertoáru Národního divadla ještě před necelými deseti lety, inscenace z roku 2015 (dirigoval Enrico Dovico, režisérem byl Tomo Sugao) měla svoji derniéru v roce 2018, odehrálo se celkem sedmnáct představení. Koncertní provedení s Marigonou Qerkezi nyní předvedlo tuto operu díky skvělým výkonům pěvců a preciznímu výkonu orchestru v její plné a vítězné kráse ryzího bel canta.
Je škoda, že tito kvalitní umělci neměli na koncertní verzi opery Norma odpovídající reklamu. Komu provedení 18. listopadu 2025 uniklo, má naštěstí ještě příležitost v neděli 23. listopadu 2025. Milovníci krásného zpěvu by si ji neměli nechat ujít.
Vincenzo Bellini: Norma
18. listopadu 2025, 19:00 hodin
Státní opera
Účinkující
Norma: Marigona Qerkezi
Pollione: Stefano La Colla
Adalgisa: Štěpánka Pučálková
Oroveso: Iurie Maimescu
Clotilde: Sylva Čmugrová
Flavio: Martin Šrejma
Sbor Státní opery
Adolf Melichar – sbormistr
Orchestr Státní opery
Hermann Bäumer – dirigent
