Autoři se měli, nezávisle na sobě, zabývat v nových kusech otázkou, kde je místo současné mladé generace. Na mladou generaci tedy nepochybně i cílí. Choreografii What´s Next? vytvořil František Vlček, který byl v posledních letech výraznou tváří jihočeského baletu, ve spolupráci s tanečníkem Vojtěchem Rakem. Ten vytvořil také hudební a zvukovou krajinu této jednoaktovky, která je sondou do posledních okamžiků malého second handu, který uzavírá kapitolu své existence. Pro lepší porozumění využívají i mluvené slovo, jde spíše o multižánr než taneční inscenaci. Například majitelka a pomyslná „matka“ komunity mladých zákazníků, kteří kolem obchodu vytvořili komunitu a stal se jejich druhým domovem (na premiéře Barbora Coufalová), tak diváky uvádí do situace, a její hlas zaznívá i v reprodukovaném komentáři, hovoří i tanečníci, pro které mohla být oříškem čeština. Pro detailní přesnost je to pochopitelné, například se díky telefonátům dozvíme podrobnosti o končícím nájmu či stěhování, ale celá situace je v podstatě vykreslena dostatečně srozumitelně i bez nutnosti kombinovat žánry. Pohybové divadlo a činohra sice byly výchozím bodem, ale zastírají ona mista nedourčenosti a volné intepretace, které nabízí tanec. Druhým „dospělým“ aktérem je asistent či spolumajitel (Béla Kéri Nagy), který je skutečně spíše figurkou, která vnáší na scénu bohorovnost, svérázný humor a poněkud po lopatě zdůrazněné lidské neřesti.
Scénu autoři zaplnili krabicemi, do nichž performeři zcela civilně třídí oblečení, rutinní činnost narušuje muž drobnými provokacemi a hrou, a jeviště lemují také dva páry starších televizních obrazovek nebo monitorů dokreslujících náladu na scéně. Jádrem dění je osud těch, kteří s obchodem spojili svou identitu dospívání, módně oblečený mladík, který si už své pevné místo ve světě našel (Valerio Testoni) a čtveřice teenagerů, kteří se tak či onak musí vypořádat s „koncem jedné éry“ a vylétnout z rozpadajícího se hnízda. Skupina tanečníků (Paolo Terranova, Luigia Saccardo, William Steers, Sophie Debou) přináší do prostoru klubový taneční rytmus, ale i když je chytlavý, nikdo vlastně stále ještě netančí. Dokud si z největšího koše nevyberou památeční extravagantní kousky (kostýmy jsou nakombinovány ready made z kousků připomínajících šatník 80. let, spíš než o vintage ale půjde o současné retro, protože móda se cyklicky vrací) a navlečou také symbolické postroje s úchytem na rigging. Tanečníci se tak totiž stanou sami inventářem, redukovaní na oděvy, zaklesnuti na dlouhý věšák. Prostorem létají slovní spojení jako „odvaha být tím, kým jsi“ a tanečníci se opravdu snaží postupně vymanit ze sevření lokální identity – a najít nový výraz v tanci.
Vidíme duet vycházející z kontaktní improvizace, prvky akrobacie a práci s váhou těl na sobě navzájem; sólo tanečníka, které klade důraz na vlnu procházející jeho trupem i končetinami, vláčnost a plynutí, který objevuje poklad v prázdné krabici a odchází za voláním dálek; tanečníka, jemuž je zase vytvořen slovník směřující více do streetových technik. Majitelka obchodu stále často funguje jako opora, především, když se jeden z tanečníků hroutí, a i když se zbaví sám doplňku svazujícího s minulostí, fyzický odpor ke konci příběhu prožívá intenzivně a obává se o svou identitu. Snad je trochu klišé, že ho má s realitou srovnat přátelský souboj se starším mužem, který mu dovoluje vybít vztek. Obrazovky ilustrují různými projekcemi, konkrétními i abstraktními, aktuální náladu scény a vše končí nadsázkou. V celkové proporci měla činohra a pohybové divadlo navrch nad choreografií, což je jistě záměr autorů.
Zatímco v choreografii What´s Next? (v názvu možná můžeme i číst narážku na jednu fast fashion značku) se životním milníkem stává zánik zavedeného obchodu, My Place z choreografické dílny Zdeňka Mládka a Sophie Debou přináší jiný druh bilance, narozeniny. Oslavenkyně (Luigia Saccardo) však není ve svém prázdném budoáru s jedinou oblou bílou sedačkou tak docela ve středu pozornosti, i když jí patří začátek choreografie, v němž vítá dívčí i chlapeckou část své party na domácí párty. Dárky, skin care, pizza, dort, to vše k narozeninám patří, ale hlavní pozornost je upřena na hosty večírku, kteří tu prožívají vlastní životní zvraty. Mai Iwamoto a Paolo Terranova tančí odcizující se pár, moderní duet přechází v objetí, ale mladíka zajímá více svět mobilního displeje než ruka dívky zarývající se do jeho paže. Tanec se rozvíjí do prostoru, zvedaček v tradičně estetickém pojetí, ale také s plynulou prací s gravitací, nabíráním síly ze země. Vztah, který zobrazují, končí odcizením, jehož si ale ostatní nevšímají, dívky tančí vesele, civilně. Ve tmě a nastalém tichu si slavící dívka vypůjčí mladíkův telefon (nemohu si pomoci, cynik ve mně je silnější než já, ale hned mě napadlo cosi o hranatých příspěvcích na sociálních sítích a jak je nebezpečné nezamykat displej).
Skupina tanečníků shromážděná na lenošce je rozvržena s přesnou osovou souměrností a bedlivě sleduje – snad počítačovou hru? Co scéna, to změna barevného profilu světel a polohy sedačky, klipovitě se střídají scény. Například když spolu dva tanečníci svedou pohybově tanečný duel s nádechem akrobacie; když šťastná oslavenkyně jásá na dortem a její přítelkyně hledí na odcizeného partnera a pak tančí v osamění, paže vedou pohyb, stáčí se do hlubokých záklonů a na zem, tělo padá na zem, vrací se do rotací v prostoru a závěsů. Aby se nakonec opřela o jiného mladíka (Valerio Testoni), který neuhne, ale vrací jí energii v novém duetu. S rukama zaklesnutýma pod její paže lehce nasměruje partnerčino tělo do rotace, vede její pohyb, ale nemanipuluje, vyzvedá ji vzpříma vzhůru a pohybem rozvíjí jejich slibné sblížení. Nechybí scéna s trochu lascivním a svůdným číslem dívek ve zpomaleném rytmu, ovšem je trochu škoda tady redukovat partnery na „male gaze“. Pomalé a vláčné pohyby mohou evokovat víc než svádění. Nevšímavý mladík už bez mobilního telefonu rozvádí sólo, které evokuje pocit uvědomění, střetu s poznáním reality. Chlapecké trio pak naznačuje soudržnost skupiny, se skoky a rozmáchlými pohyby do omezeného prostoru, sílu, hbitost a energii. Přirozeně stoupající dynamika vtahuje všechny do tance, kdy se ze stylizovaného pohybu stává až civilní oslava. Choreografie stále osciluje mezi tradiční modernou a určitou mírou civilnosti, možná se v tvarosloví drží trochu při zemi, nejmladší generace by mohla právě svým mládím vykročit za hranice jim známé estetiky a v dravosti překročit další hranice.
Závěr patří zklidnění a opět slovu, k němuž jako vyjadřovacímu prostředku sáhla nakonec i druhá dvojice tvůrců. Tanečníky nechávají krátce vstupovat do světla bodových reflektorů a zaznívat věty, které se náctiletým možná honí hlavou. Hlasy kladou otázky po sebeurčení, významu vlastní existence, s čímž rezonuje i použitá písnička z repertoáru Billie Eilish What Was I Made For?, ale také vyslovují pochybnosti. Otázkou je, jestli takový fenomén můžeme přisoudit jen nejmladší generaci, zetkům, alfám. Jistě se v pochybnostech zmítají více než dospělejší, ale všechny jevy, které choreografie nasvítila, včetně odcizování a vtíravé přítomnosti elektroniky, se dobývají do životů všech napříč generacemi. Jiná móda, jiná hudba, jiná mluva, ale starosti můžeme sdílet, a to není špatný výchozí bod. Je sympatické, že Jihočeské divadlo dává prostor mladé tvůrčí generaci, byť by mohla být odvážnější v pohybovém experimentu, ale jistě zde pracuje i smysl pro obchod a znalost publika. Taneční inscenace v komorním prostoru je neotřelou součástí programu, která jistě osloví publikum nejen té nejmladší generace.
Next Place
19. prosince 2025, 19:30 hodin
Jihočeské divadlo, studiová scéna Na Půdě, České Budějovice
Inscenační tým
What´s Next?
Choreografie, režie a scénář: František Vlček
Choreografická spolupráce: Vojtěch Rak
Hudba: Vojtěch Rak
Scéna, projekce a kostýmy: František Vlček
Světelný design: Adam Veit
My Place
Choreografie a režie: Sophie Debou, Zdeněk Mládek
Scéna a kostýmy: Sophie Debou, Zdeněk Mládek
Světelný design: Sophie Debou, Zdeněk Mládek
Účinkující
What´s Next?
Paní provozní: Barbora Coufalová / Petronela Bogdan
Teen 1: Paolo Terranova / Chikara Araki
Teen 2: Luigia Saccardo / Sophie Debou
Teen 3: William Steers / Valerio Testoni / Sophie Debou
Teen 4: Sophie Debou / Mai Iwamoto
Gustavo: Valerio Testoni / William Steers
Bořek: Giovanne Frota / Béla Kéri Nagy /Paolo Terranova
My Place
Mai Iwamoto, Luigia Saccardo, Barbora Coufalová, Bára Müllerová, Giovanne Frota, Paolo Terranova, Valerio Testoni, Chikara Araki
