Jan Novotný patřil spolu s Ivanem Moravcem, Janem Panenkou nebo Ivanem Klánským k nejvýraznějším interpretům klavírní vážné hudby druhé poloviny minulého století. Specializoval se hlavně na Bedřicha Smetanu, v roce 1984 nahrál více než osmihodinový komplet jeho klavírního díla. Smetanův jedinečný přínos dějinám vážné hudby rovněž popularizoval jako pedagog a též v četných studiích a rozhovorech. Ale záběr měl Novotný během půlstoletí své kariéry daleko širší: od Františka Xavera Duška přes Ludwiga van Beethovena, Roberta Schumanna nebo Johannesa Brahmse po Igora Stravinského, Bohuslava Martinů a Jaroslava Ježka.
Novotný se narodil v Praze 15. prosince 1935. Klavír studoval nejprve na pražské konzervatoři u Václava Holzknechta a Antonína Reslera, poté na Akademii múzických umění u Františka Raucha. První ocenění posbíral už za studií, například na Pražském jaru 1957. Od roku 1961 vyučoval na Pražské konzervatoři, mezi jeho žáky patřili mimo jiné Jitka Čechová nebo Jan Rossa. V letech 1980 až 1988 působil jako stálý sólista Severočeské státní filharmonie v Teplicích. Koncertoval po Evropě, Americe, Asii, Africe. Od roku 1988 byl spoluorganizátorem Mezinárodní smetanovské klavírní soutěže, od roku 1990 pak předsedou Společnosti Bedřicha Smetany.
„Studium klavíru na konzervatoři je velmi náročná a tvrdá práce a žádný pokrok v technologiích na tom nemůže nic změnit,“ vzpomínal Novotný v roce 2010 v rozhovoru pro Operu PLUS. „Na školu přichází stejně jako kdysi každý s představou, že bude jednou – pokud možná co nejdřív – světovou jedničkou. To je v podstatě správné, jinak by tak náročné mnohaleté studium nikdo neriskoval.“
Poslední rozloučení s klavíristou Janem Novotným proběhne v úzkém rodinném kruhu.
