Ve znamení klasiků 20. století
Pražské kytarové kvarteto sleduji téměř od samého začátku – vzniklo v roce 1984. Zpočátku se soubor věnoval typickému kytarovému repertoáru, postupně si však vydobyl pevné renomé, takže pro něj začali komponovat čeští i zahraniční soudobí autoři, a na svém kontě má dnes řadu premiér. V současnosti dokáže díky vkusnému výběru a promyšleným aranžím překvapit nejen kytarové publikum, ale i posluchače světovým repertoárem původně určeným pro orchestr. Všechny aranže tohoto koncertu měl na svědomí primárius Pražského kytarového kvarteta Marek Velemínský, poslední člen původního zakladatelského složení.
Kvarteto si pro své účinkování v prestižním cyklu připravilo dramaturgicky pestrý, posluchačsky vděčný a přitažlivě objevný program. Koncert zahájily Dvorské tance z druhého jednání Brittenovy opery Gloriana. Diváky mohlo nadchnout už samotné pojetí skladby. Kombinace nástrojů, kterou Britten pro toto číslo zvolil, skvěle fungovala v souladu s celkovou atmosférou díla – vždyť loutny či kytary přirozeně souzní s představou aristokratické zábavy na anglickém dvoře. Zatímco v opeře hrají tance vedlejší roli jako baletní intermezzo v ději, během tohoto koncertu se pozornost soustředila výhradně na jejich hudební stránku. Kvarteto je provedlo bez přerušení jako taneční suitu. Zvláště půvabně zněla Galliarda v měkce loutnovém zvuku, ale i ostatní historizující tance měly autentický nádech.
Jako další klasik 20. století zazněl Janáček. Posluchači si mohli vyslechnout výběr z první řady klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku, konkrétně tři nejznámější části – Naše večery, V pláči a Sýček neodletěl. Zvuk kytary i zde velmi dobře konvenoval intimitě Janáčkova cyklu. Dokonce bych řekla, že oproti klavíru má kytara v oblasti výrazových prostředků určité výhody – především díky různě modulovanému tónu, od flétnově měkkých po kovově tvrdé témbry, dále díky magickým flažoletům (zejména v části V pláči) a dalším barevným možnostem.
Před přestávkou zazněly ještě Variace na téma Jaromíra Klempíře kytarového doyena a skladatele Štěpána Raka. Oblíbenou sólovou skladbu upravil pro kvarteto sám autor a obohatil ji o hutnější harmonie, protihlasy, stereo efekty, kánony a výraznější variování základní předlohy.
Sonáta o konspiračních teoriích či Peer Gynt v novém hávu
Velkou zvědavost budila nová skladba Lukáše Hurníka s provokativním názvem Konspirace. Přítomný autor ve vtipném úvodu prozradil, že jej inspirovaly různé konspirační teorie o UFO, iluminátech, kruzích v obilí a podobné záhady. S nadsázkou to shrnul citátem Woodyho Allena: „To, že jste paranoidní, neznamená, že vás nesledují.“ První část Roswell (americké městečko, kam mělo údajně spadnout UFO) má podobu sonátové formy – jak Hurník s úsměvem poznamenal, „nejčistší, jakou jsem kdy napsal“ – a využívá řadu zvukomalebných prvků. Slyšíme pád UFO, tajemné kosmické signály i ráznou, optimistickou melodiku evokující americkou popkulturu. Druhá část Kruhy v obilí je vystavěna jako passacaglia, jejíž basová figura se minimalisticky točí stále dokola. Třetí část Ilumináti a paranoici začíná plíživě tichými a temnými akordy, navozujícími tíseň. Občas je jako úzkostný výkřik protne vysoký tón a hráčka přejížděním tužky po strunách vytváří téměř duchařské glissando. Nicméně i tento úvod se postupně rozjasní do veselého neoklasicky optimistického vyznění. Kvarteto si tuto světovou premiéru připravilo výtečně a z Hurníkovy sonáty by se tak snadno mohla stát oblíbená součást kytarového repertoáru.
Tři preludia George Gershwina se díky své popularitě dočkaly mnoha úprav pro různé nástroje a uskupení. Kytarové aranžmá jim díky jazzovému stylu, něžnému blues (druhému preludium) i brazilskému tanci skrytému v prvním preludiu vyloženě sluší. Posledním bodem oficiálního programu byl výběr ze Suity č. 1, op. 46 Peer Gynt norského skladatele Edvarda Griega. Kytarové kvarteto na výběru tří velmi známých částí ukázalo, že Grieg je stejně jako Dvořák univerzální autor a jeho hudba vyzní vždy skvěle, byť v novém instrumentálním kabátě. Ranní nálada vyzněla jako čistá poezie, zatímco v Anitřině tanci kvarteto rozehrálo širokou škálu barev a zvukových možností nástroje – od ostrých staccat přes tlumené, „sordinované“ pasáže až po výrazná rasgueada či perkusivní údery do strun. Závěrečná pitoreskní část V jeskyni skřítků měla výborný tah; postupné zrychlování tempa dovedlo ansámbl až k triumfálnímu vyvrcholení.
Spokojený úsměv a pohodu publika vykouzlil první přídavek, populární In the Mood Johna Garlanda, a druhým přídavkem, Preludiem Argentince J. Morella, se kytarové kvarteto rozloučilo.
Český spolek pro komorní hudbu: Pražské kytarové kvarteto
7. února 2026, 10:30 hodin
Sál Martinů, HAMU
Program
Benjamin Britten: Dvorské tance z opery Gloriana
Leoš Janáček: Po zarostlém chodníčku, výběr z I. řady
Štěpán Rak: Variace na téma Jaromíra Klempíře
Lukáš Hurník: Konspirace, Sonáta pro čtyři kytary (světová premiéra)
George Gershwin: Tři preludia
Edvard Hagerup Grieg: Peer Gynt, výběr ze Suity č. 1, op. 46
Účinkující
Pražské kytarové kvarteto
Marek Velemínský – kytara
Eliška Holá – kytara
Matěj Freml – kytara
Patrick Vacík – kytara
