„Instinktivně jsem věděla, že Mahler se stane významnou silou v mém tvůrčím životě,“ říká. Od té doby se skutečně mahlerovskému repertoáru věnuje v celé jeho šíři. Je to hudební vnímavost Fleur Barron, která vtiskne dílům, jež interpretuje, hloubku a přesvědčivost. A také celkový rozhled pěvkyně, která se celý život pohybuje mezi několika výrazně odlišnými kulturami, s nimiž je ovšem bytostně spjata. V jejím repertoáru najdete nejen tradiční evropské autory, ale skladatele z Peru, Číny, Kuby, Filipín… Však také Fleur Barron získala bakalářský titul s nejvyšším vyznamenáním v oboru srovnávací literatury na Columbia University a magisterský titul v oboru vokální interpretace na Manhattan School of Music. Hloubka, s níž přistupuje ke studiu, životu a hudbě, se v její hudební interpretaci zákonitě promítá. A promítá se i v rozhovoru, který otevřel řadu zajímavých a inspirativních témat, jež by samy o sobě vydaly na další samostatné rozhovory.
V minulé a aktuální sezóně interpretujete na světových pódiích především velký koncertní repertoár s orchestrem. Jaký k němu máte vztah?
Koncertní repertoár je významnou součástí mé sezóny, protože je v něm tolik nádherného materiálu, který vyhovuje mému hlasu a umělecké osobnosti. Jedná se nejen o milované klasické tituly, jakými jsou Mahlerovy písňové cykly, skladby Hectora Berlioze nebo Ravelova Shéhérazade, která je jedním z mých oblíbených děl, ale také o spolupráci se skladateli při vytváření děl nových, která někdy zahrnuje i inscenování, umělou inteligenci, software a technologie.
Věnujete se také klasickému písňovému repertoáru? Vybíráte si jej sama, nebo reflektujete zájem pořadatelů?
Písňovým repertoárem jsem skutečně zahájila svoji pěveckou kariéru! Pravidelně vystupuji na recitálech a příprava programu, dramaturgie mi přináší velkou radost. Ze standardního repertoáru se nejvíce cítím spjata se Schubertem a Schumannem, Ravelem a Debussym, Musorgským a Čajkovským. Stejnou vášeň však cítím i pro rytmickou energii a temnější zvukové světy Messiaena, Dutilleuxe, Schönberga a Berga.
Velmi důležitá jsou pro mě také soudobá díla a zakázkové skladby. Jedním z mých zvláštních zájmů při sestavování programu recitálu je kombinování písní odlišných kultur a stylů, například skladeb skladatelů východu a západu. Mám velký písňový repertoár v asijských jazycích, jako je mandarínština, kantonština, ujgurština a tagalština (pozn. autora: nejrozšířenější etnický jazyk na Filipínách), což odráží mé vlastní multikulturní dědictví a výchovu v Hongkongu. Při přípravě programů v posledních letech je pro mě hlavním tématem kolonialismus. Baví mě bádat nad repertoárem ze skladatelů, jejichž hlasy byly v minulosti potlačovány z různých politických nebo sociálních důvodů.
Mohli bychom některé z těchto autorů zmínit?
Mezi potlačované skladatele, nebo mezi ty, které čas přehlížel kvůli rase, pohlaví, sexualitě apod., a jejichž písně jsem prozkoumala a nyní interpretuji, patří například peruánský skladatel Teodoro Valcárcel (1902–1942), kubánský skladatel Ernesto Lecuona (1895–1963), filipínský skladatel Nicanor Abelardo (1893–1934), čínský skladatel Huang Tzu (1904–1938). Tam je takové bohatství úžasného repertoáru, které přesahuje to, co běžně slýcháme v koncertních sálech.
Komponují skladatelé písně přímo pro vás?
Mám to štěstí, že mnoho skladatelů patří mezi mé drahé přátele a spolupracovníky… Opravdu si vážím těchto tvůrčích partnerství a procesu společného vytváření nových skladeb. Pokud jde o to, jak probíhá proces uvádění nové hudby, někdy mě osloví skladatelé, kteří by pro mě rádi něco napsali, a někdy oslovím skladatele já, pokud mám pro určitý projekt na mysli někoho konkrétního. S některými skladateli nyní spolupracuji neustále, protože jsme během prvních „průzkumných“ rozhovorů zjistili, že máme podobný vkus, co se týče hudby. Je velmi zvláštní mít skladbu napsanou speciálně pro váš hlas!
Vaše multikulturní kořeny jsou značné – narodila jste se v Severním Irsku, vaše maminka pocházela ze Singapuru, na Dálném východě jste vyrůstala a značnou část života strávila v New Yorku a Velké Británii, nyní žijete v Londýně. Jak silně vás takové prolínání kultur ve vašem životě ovlivnilo? Ovládáte východní a orientální jazyky aktivně?
Vyrůstala jsem v Hongkongu a chodila do francouzské školy, ale většinu dní jsme měli hodiny mandarínštiny – převážně jsme se učili písničky, proto teď ráda zpívám na svých recitálech hudbu čínské diaspory. Upřímně řečeno, moje znalost mandarínštiny je jen základní, ale je to tak krásný a expresivní jazyk pro zpěv!
Moje matka pochází ze Singapuru a moje rodina tam mluví dialektem zvaným hokkien a také dobře mluví malajsky. Takže mám také základní znalosti těchto jazyků. Řekla bych, že nyní, jako umělkyně, jsem mnohem více přemýšlela o svém osobním zázemí a o tom, jak bych ho chtěla začlenit do své umělecké platformy. Proto často zadávám zakázky asijským skladatelům (a to nejen východoasijským) – je to něco, co mohu udělat, abych propagovala krásu a komplexnost východních kultur v prostředí západní klasické hudby.
V Praze zazní ve vašem podání s Českou filharmonií pod taktovkou Semjona Byčkova Kindertotenlieder (Písně o mrtvých dětech) Gustava Mahlera. Ve svém repertoáru máte i další Mahlerova díla, například Symfonii č. 8 nebo Das Lied von der Erde (Píseň o zemi). Jaký je váš vztah k tomuto autorovi?
Moje vůbec první provedení Mahlerova díla byly právě Kindertotenlieder s pianistou Juliem Drakeem v Concertgebouw v Amsterdamu, pouhý týden před zavedením covidového lockdownu v březnu 2020. Pamatuji si, že jsem z té skladby měla tehdy trochu hrůzu, protože jsem se obávala, že se během provedení ztratím v hloubce a temnotě emocí. Zároveň jsem ale cítila přirozenou spřízněnost s barvami v hudbě a Rückertovou poezií a nakonec to byl hluboký a formující zážitek. Instinktivně jsem věděla, že Mahler se stane hlavní silou v mém tvůrčím životě…
Už za pár let tomu tak opravdu bylo! Ve skutečnosti jsem debutovala s Českou filharmonií a Semjonem Byčkovem právě s Mahlerovou 3. symfonií – také jsem ji zpívala poprvé – na turné v Baden Badenu před dvěma sezónami. To byl pro mě další silný zážitek, sedět v orchestru, obklopena jeho zvuky. Vždy se cítím spojena s intimitou Mahlerových děl – cítíte a slyšíte, že mnoho z jeho symfonického materiálu vzniklo jako jednoduchá píseň se všemi nuancemi, které k ní patří, a odtud se rozvinula. Máme sklon spojovat Mahlera s mohutným orchestrálním zvukem, ale i když je tato zvuková hustota jistě jeho rysem, je jím také velmi snadná zranitelnost. Opravdu neexistuje nic podobného!
Myslíte si, že je pro pěvce zkušenost s interpretací písňového repertoáru klíčem ke správnému uchopení Mahlerova díla?
Myslím si, že zkušenosti s komorní hudbou a uměleckými písněmi opravdu pomáhají při interpretaci Mahlerova díla, protože byl mistrem barev a textur. A myslím si, že zpěváci písní používají své hlasy pohodlněji při výrazném vyjádření smyslu textu, dynamiky a nuancí ve srovnání se zpěváky, kteří se zaměřují pouze na operní repertoár.
Chystáte se interpretovat i další Mahlerova díla, např. Lieder eines fahrenden Gesellen (Písně potulného tovaryše)?
Jsem velmi šťastná, že Gustav Mahler zůstává v této sezóně a v sezónách následujících hlavní součástí mé profesionální kariéry. Nyní jsem provedla všechna jeho vokální díla s orchestrem, s výjimkou Lieder eines fahrenden Gesellen, které jsem zpívala pouze se smyčcovým kvartetem. Ale jistě se v mých nadcházejících sezónách objeví Mahlerovy písňové cykly – Das Lied von der Erde, Rückertovy písně, Kindertotenlieder – a Mahlerovy 2., 3. a 8. symfonie.
Vím, že účinkujete i v operních produkcích od baroka až po Bizetovu Carmen. Jaké místo zaujímá opera ve vašich aktivitách v současnosti? Jaké operní produkce vás čekají?
Před pandemií jsem se věnovala pouze tradiční opeře a žádným symfonickým dílům, ale od začátku pandemie se moje kariéra vyvíjí ve zcela odlišném poměru mezi divadlem, symfonickými projekty a recitály. Je to záměrné, protože pandemie mi pomohla ujasnit si moje umělecké priority a sny i sociální odpovědnost, kterou s sebou nese umělecká platforma a také to, s jakými typy spolupracovníků bych chtěla tvořit.
Inscenované projekty tedy i nadále hrají v mé kariéře důležitou roli, ale bývají méně mainstreamové. Například v minulých sezónách jsem účinkovala v inscenacích Pergolesiho Stabat Mater, Mozartova Requiem a v Mahlerově Der Abschied (Rozloučení) z Das Lied von der Erde s režiséry provokujícími k přemýšlení, jako jsou Romeo Castellucci a Peter Sellars.
Velmi úzce spolupracuji se skladatelem Bryce Dessnerem, jehož dílo se, jak vím, často provádí tady v Praze! V příští sezóně budu účinkovat v jeho nové opeře H of H, stejně jako v inscenovaném monodramatu Night Sky with Exit Wounds podle poezie Ocean Vuonga s komorním orchestrem, který absolvuje velké světové turné. V příští sezóně se také vrátím na Salcburský festival, abych hrála hlavní roli ve velmi zajímavém dvojprogramu, který spojuje vysoce experimentální moderní dílo s ikonickým kusem z 19. století. V tuto chvíli o tom nemohu prozradit příliš mnoho, ale bude to velmi vzrušující! A také mě čekají role v barokních operách.
Zpíváte díla skladatelů prakticky z celého světa, jako pěvkyně máte velký stylový rozsah od staré hudby až po současnost. Jste také držitelkou ceny Grammy 2025 za nejlepší operní nahrávku, na níž jste ztvárnila titulní roli v opeře Adriana Mater od finské skladatelky Kaiji Saariaho. Které z historických období je vám nejbližší?
To, co mě opravdu baví, je stylová všestrannost a projekty stavící na kontrastu, spíše než zaměření se na jedno určité období. Existují lidé, kteří se specializují na konkrétní žánr nebo období – jako bel canto, verismus, baroko, současnost atd. – ale já nejsem specialista. Dostávám své umělecké podněty manévrováním ve spoustě různého repertoáru, i když to někdy přirozeně znamená výzvy!
Děkujeme za rozhovor!
