Schad chápe tělo hlavně jako materiál. Devět performerů na téměř prázdné scéně Studia Hrdinů vytváří pomocí svých těl proměnlivou krajinu – organickou i geometrickou zároveň. V úvodních pasážích, kdy jsou ještě oblečeni, dominují především ruce. Ty se větví a propojují, jako by vytvářely jeden živý organismus připomínající stromovou strukturu. Postupně se tato krajina proměňuje. Těla se rozkládají do fragmentů, skládají do bloků a vytvářejí obrazy, které evokují kubistickou kompozici – rozlámané perspektivy, ostré linie i více úhlů pohledů současně.
Právě zde se nejvýrazněji propojuje choreografie s výtvarným myšlením. Těla fungují jako obrazy, nebo dokonce jakési orgány obrazů. Pohyb se místy zastavuje v téměř sochařských kompozicích, aby se vzápětí znovu rozplynul v tekutém, kolektivním toku. Inscenace tak osciluje mezi organismem a mechanismem a zároveň vytváří jakousi hybridní hmotu, tedy materiál složený z odlišných prvků, které v propojení vytvářejí novou kvalitu.
Klíčovým principem je napětí mezi jednotlivcem a kolektivem. Na rozdíl od dřívější práce Collective Jumps, kde skupina působila jako kompaktní blok, se zde kolektivní tělo skládá z jednotlivých elementů. Každý performer přináší svou specifickou tělesnost – proporce i kvalitu pohybu – a právě tato různost je základem společného tvaru. Kolektiv tak vzniká jako neustále se proměňující síť vztahů.
Tento princip se promítá i do samotné kvality pohybu. Schad pracuje s jemností a minimalismem: drobná gesta, váhové přesuny, doteky a dech budují komplexní kompozici, která připomíná spíš živou krajinu než choreografii v tradičním smyslu. Inspirace somatickými praktikami, jako je aikido nebo shiatsu, je patrná v důrazu na proudění energie, práci s těžištěm a citlivost vůči druhým. Pohyb není veden vnější formou, ale vnitřní dynamikou vztahů mezi těly.
Zásadní roli hraje i čas. Inscenace nepracuje s lineárním vývojem, ale s vrstvením rytmů, opakováním a drobnými posuny. Vzniká tak „čas v množném čísle“, kde jednotlivé akce probíhají paralelně a skládají se do celku spíše polyfonně než synchronně. Některé obrazy působí jako zastavené momentky, jiné jako pomalu pulzující struktury. Tento princip vytváří až hypnotický efekt, ale zároveň klade vysoké nároky na diváckou pozornost.
Výsledkem je meditativní, místy až uspávající zážitek. Ambientní, lehce dunivá zvuková krajina Damira Simunovice podporuje spíše kontemplaci než dramatický vývoj. Právě zde se může inscenace pro některé diváky stát příliš monotónní: chybí výraznější dynamické zlomy nebo dramaturgický oblouk, který by výrazněji strukturoval diváckou pozornost. Na druhou stranu tato unylost odpovídá zřejmě záměru, který se soustředí spíše na proces, nikoli na výsledek.
Silným motivem je vztah k přírodě a ne-reprezentaci. Jak naznačují i doprovodné texty, věci zde neodkazují k významu, ale prostě jsou – jako je list nebo kámen. Performeři se do krajiny zároveň rozpouštějí i ji utvářejí. Tento princip lze číst i politicky: jako mikropolitiku sdílení, v níž společné jednání vzniká skrze pozornost, akceptaci a schopnost být spolu bez dominance. Kolektivní tělo se tak stává modelem vztahovosti, a to jak k ostatním bytostem, tak i k prostředí, ve kterém žijí.
V závěru, kdy se performeři postupně svlékají, se objevuje motiv nahoty a živočišnosti. Ta nepůsobí provokativně, spíše zdůrazňuje materialitu a zranitelnost těla, i když její dramaturgická nutnost zůstává otevřenou otázkou. Pieces & Elements tak zahájil festival Bazaar 2026 v nenápadném, ale koncentrovaném duchu. Nepředkládá efektní podívanou, ale spíše výzvu: zpomalit, vnímat detail a přehodnotit vztah mezi jednotlivcem a kolektivem, mezi tělem a krajinou, mezi pohybem a časem. Pro někoho může být repetitivní a abstraktní, pro jiného hluboce fyzická a kontemplativní zkušenost. Každopádně ale jde o inscenaci, která se nesnaží být snadno uchopitelná, ale spíše trpělivě otevírá prostor pro vnímání.
Bazaar Festival – Isabelle Schad: Pieces & Elements
12. března 2026, 20:00 hodina
Studio Hrdinů, Praha
Realizační tým
Koncept a choreografie: Isabelle Schad
Ko-choreografie a performance: jozefien Beckers, Frederike Doffin, Johanna Ackva, Yen Lee, Manuel Lindner, Jan Lorys, Claudia Tomasi, Aya Toraiwa
Zvuk: Damir Simunovic
Světelný design a technické vedení: Bruno Pocheron
Produkční management: Heiko Schramm Heiko Schramm
Produkce: Isabelle Schad
Premiéra: 25. listopadu 2016 v HAU Hebbel am Ufer Berlin
