Tremula třesoucí se i pevně ukotvená
„Jsme na začátku nebo na konci? Poslední záchvěvy, dohasínající oheň… Pohroma živlu či extatický stav? Totální štěstí, utrpení či každodenní únava ze všednosti dní? Možná…
BcA. Marie Kobrlová, divadelní a taneční publicistka, teoretička a kritička, absolventka studia teorie a kritiky na pražské DAMU a programu European Theatre Arts (Training the Contemporary Performer) na londýnské Rose Bruford College.
Pochází z Prahy, kde vystudovala Arcibiskupské gymnázium, při němž se věnovala tanci a zkoumání pohybu těla v prostoru. Čtrnáct let studovala hru na klarinet – hrála v kapele při základní umělecké škole Biskupská a posléze vytvořila několik hudebních improvizačních doprovodů k tanečním filmům a němým černobílým groteskám (např. Unexpected visitor by Matěj Podskalský).
Po krátkém studiu na ČVUT FBMI odešla na pražskou DAMU. Po úspěšné obhajobě své diplomové práce Co nás učí maska? – Interpretace hereckých a diváckých zkušeností úzce spolupracovala s divadlem Meet Factory (např. inscenace Temná energie by Lucie Ferenzová a Matěj Samec). Následně se věnovala kulturní publicistice a působila v několika divadelních a tanečních skupinách (Divadlo Forum, Teatr Novogo Fronta, Limping Unicorn dancing company, Rock Opera aj.), a spoluvytvářela performance pražské alternativní scény (Ištaratši – dioramatické čtení se zvukem klavíru, Falovulvární průvod, 12hodinová performance, Crying Orchestra, Extinction Rebellion aj.)
V médiích pracovala jako moderátorka nebo audio-redaktorka pro Český rozhlas, Českou televizi, TV Nova, Seznam.cz, rádio Applaus, Expres FM a Classic Praha. Pro SDI Media nadabovala několik seriálů (např. One Tree Hill.) Působí jako publicistka v Opeře Plus a v Tanečních aktualitách, dále pracuje jako externí redaktorka pro ČRo Rádio Wave a ČT Art, příležitostně píše i pro časopis Heroine, Loutkář, kulturní čtrnáctideník A2 nebo Divadelní noviny.
V současné době se zabývá se především fyzickým divadlem a současným tancem v kombinaci se zvukovými instalacemi.
„Jsme na začátku nebo na konci? Poslední záchvěvy, dohasínající oheň… Pohroma živlu či extatický stav? Totální štěstí, utrpení či každodenní únava ze všednosti dní? Možná…
aneb O svobodě generace Z od virtuálního k fyzickému doteku… V rámci letošního 29. ročníku festivalu České taneční platformy představili mladí akrobaté Cirku La Putyka…
Divadlo Ponec uvedlo na konci ledna komponovaný večer složený z reprízované inscenace Call Alice tanečnice a choreografky Terezy Ondrové a obnovené premiéry performativní přednášky Jara…
Během podzimu a zimy letos Prahu oživilo několik hravých představení pro děti i dospělé. Pozoruhodnou pohybově-objektovou performanci Mikrosvěty pro všechny od čtyř let v říjnu…
Taneční konzervatoř Duncan centre důstojně oslavila 30. výročí od svého založení. Bohatý zářijový a říjnový program v Praze a v regionech završilo žižkovské divadlo Ponec…