Koncert vzniká v úzké spolupráci se sborem Collegium 419, který patří k předním českým ansámblům specializujícím se na hudbu 16.–18. století. Soubor založila v roce 1998 Marika Pečená, která také s návrhem na společné uvedení Schubertovy Mše Es dur orchestr Musica Flora oslovila. Marek Štryncl se vzápětí rozhodl doplnit tuto skladbu o další Schubertova díla, a připravit tak posluchačům celovečerní program věnovaný tomuto průkopníkovi hudebního romantismu.
„Soubor Collegium 419 se od roku 2020 po pandemii odmlčel, minulý rok jsem však byla přizvána ke spolupráci na koncepci projektu, v němž se jeho členové sejdou, a pro tuto výjimečnou událost jsem chtěla vytvořit takový program, aby koncert nebyl jen návratem k osvědčeným Bachům či Zelenkům, ale aby vyjádřil, že hudba je cesta, která se nezastavuje. Schubertova Mše Es dur není retrospektivní, ale směřuje k novému horizontu. Není to hudba ‚poslední‘, ale přechodová. A takový charakter chceme dát i tomuto projektu – ne opakování známého, ale pohled dál,“ říká. Koncert bude jedinečnou příležitostí slyšet po tak dlouhé době sbor Collegium 419 naživo.
Marika Pečená je lékařkou, ale láska k hudbě ji dovedla k soukromému studiu hry na klavír u Marie Magdaleny Horňanové a konzultacím sborového dirigování i u Marka Štryncla. V Collegiu 419 působila jako umělecká vedoucí až do roku 2007, sbor ji přizval k dramaturgické spolupráci na tomto jedinečném koncertu. „Schubertova Mše Es‑dur je dílo, které se tváří známě, ale když se do něj ponoříte, otevírá se jako nový, téměř neprobádaný svět,“ říká o volbě hlavního programu. „Marek Štryncl je dirigent, který dokáže vést takové dílo s lehkostí i hloubkou – a to je pro Schubertovu Mši Es dur zásadní. Zároveň je to vůbec poprvé, kdy tato mše v Čechách zazní v podání souborů specializovaných na historicky poučenou interpretaci,“ dodává.
Skladatel na přelomu epoch
Dílo Franze Schuberta (1797–1828) totiž představuje pomyslný přechod mezi kompoziční technikou pozdního klasicismu a raného romantismu. Zatímco jeho písňová tvorba je všeobecně známá, velké duchovní skladby stojí neprávem v jejím stínu. Nesou přitom hloubku a rozměry, které předznamenávají velkou symfonickou tradici 19. století. Sám Ludwig van Beethoven o Schubertovi prohlásil, že v něm dřímá „jiskra božského génia“ a předpovídal, že v hudebním světě způsobí velkou senzaci. Hudba na přelomu epoch je vždy hledající, vždy se vymyká jasně definovaným stylům – využívá prostředky období ustupujícího a současně experimentuje s novým výrazem.
„Někdy dochází k nepochopení významu takových experimentů a autoři počátků epoch jsou vnímaní jako méně dokonalí, méně okázalí než autoři vrcholných období, ať baroka, klasicismu nebo romantismu,“ vysvětluje Marek Štryncl. Dílo Franze Schuberta může právě posloužit jako příklad: „Pracoval například se staršími hudebně rétorickými figurami, které v té době již nebyly používány systematicky, ale skladatelé je ještě stále spontánně zařazovali. Jedná se o specifická seskupení not a rytmů, která má jasný emoční význam či myšlenku. V duchovní hudbě této epochy dokonce nacházíme i různorodé figury tanečního rázu. Schubert s těmito prvky pracuje velmi důmyslně a novátorsky – a přídomek génia si zaslouží.“ Znaky charakteristické pro autora a jeho éru ale vyniknou jen tehdy, když sáhneme k historicky poučené interpretaci, která respektuje dobové zvyklosti. Proto Musica Florea už řadu let věnuje svou pozornost i repertoáru 19., či dokonce 20. století. Nyní splácí dluh Franzi Schubertovi. Program složený jen z jeho sakrálních děl u nás navíc ještě nikdy nezazněl.
Dramaturgie večera
Vrcholem programu bude bezpochyby Mše Es dur, Schubertovo poslední a nejrozsáhlejší dílo tohoto žánru. Svou délkou přesahující 50 minut a kompoziční odvahou navazuje na velké mše Josepha Haydna, ale v mnoha ohledech je překonává. Skladba končí v působivém dynamickém pianu. „Původně jsem myslel, že by bylo vhodné tak zakončit celý koncert, jako jsem to v minulosti u podobných skladeb již udělal,“ komentuje dramaturgii Štryncl. „Ale protože se modlitba Salve Regina (Zdrávas, Královno) v tradiční římskokatolické praxi často modlí až po skončení mše svaté, zařadil jsem ji také až po Mši Es dur. Jedná se o kontrastní skladbu pro smyčcové nástroje a jen jeden sólový soprán, Magnificat se pak hodí jako oslavná tečka celého koncertu,“ dodává.
Jakých charakteristik si mohou posluchači všimnout na koncertu, který bude proveden v souladu s interpretačními zvyklostmi 19. století? „Jednou z hlavních indicií, že Schubert pracuje s romantickými prostředky i v duchovní hudbě, je, že v určitých místech de facto porušuje tradiční pravidlo, kdy by se měly lehké slabiky zpívat slaběji než slabiky hlavní. Naopak je obohacuje dramatickým crescendem, nebo dokonce akcentem. Tím mimo jiné někdy dochází k nastavování a prodlužování frází, které je typické pro romantismus,“ vysvětluje s nadšením Marek Štryncl. Posluchači jistě zaznamenají i odlišné ladění na 430 Hz, Musica Florea bude totiž hrát na klasicistní nástroje.
Collegium 419
Sbor Collegium 419 založený Marikou Pečenou v roce 1998 se v prvních letech věnoval především duchovní hudbě 17. a 18. století, postupně svůj repertoár rozšířil o hudbu evropské vrcholné renesance a italského baroka. V době jeho založení a prvních let už v Čechách existovaly výrazné osobnosti a soubory, které se věnovaly historicky poučené interpretaci. Chyběl ale větší sbor, který by se systematicky zaměřoval výhradně na starou hudbu, a právě v tom bylo zaměření Collegia 419 v českém prostředí poměrně nové. Collegium 419 bylo v oboru staré hudby mezi sbory důležitým předchůdcem později zformovaných profesionálních a známějších kolektivních těles. Spolupracovalo s předními domácími instrumentalisty věnujícími se historicky poučené interpretaci staré hudby.
Projekt je realizován s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy a MČ Prahy 1.
