Mohl byste se našim čtenářům blíže představit?
Narodil jsem se v Praze 2. listopadu 2004, i když svůj život jsem prožil kousek od Lysé nad Labem. Hudbě se věnuji od dětství a postupně se stala nejen mým největším koníčkem, ale i životní cestou. Hraji na klarinet již 12 let. Aktuálně dokončuji studium na Pražské konzervatoři a poté se chystám navázat dalším studiem na JAMU. Hudbu vnímám jako způsob, jak sdílet emoce a vytvářet jedinečné okamžiky – a právě to je důvod, proč se jí chci věnovat i profesně.
Jaké bylo vaše dětství s hudbou? Byla přirozenou součástí vašeho domova, nebo jste si k ní našel cestu sám?
Z hudební rodiny nepocházím, ale oba moji rodiče v mládí navštěvovali lidovou školu umění a chtěli, abychom se sourozenci získali alespoň základní hudební vzdělání. Také členové mé rozšířené rodiny měli blízko k hudbě, takže na každoročních rodinných setkáních jsme se bavili muzicírováním. Hudba tak byla přirozenou součástí našeho domova již od útlého dětství.
Stejně jako mnoho dětí jsem začínal hrou na zobcovou flétnu. V ZUŠ v Lysé nad Labem mě vyučoval pan učitel Zbyšek Erben, u kterého jsem později pokračoval i ve hře na klarinet. Už po několika měsících výuky klarinetu jsem se zúčastnil soutěže ZUŠ a postoupil až do ústředního kola v Liberci. Tento úspěch mě nasměroval k rozhodnutí zkusit přijímačky na hudební gymnázium v Praze. Byl jsem přijat a dostal jsem se do třídy profesora Milana Poláka.
Jaké byly vaše hudební začátky? Pamatujete si moment, kdy jste si poprvé uvědomil, že hudba nebude jen koníček, ale životní cesta?
Vše se odehrálo velmi rychle. Už v prvním ročníku gymnázia mě profesor Polák přihlásil na konkurz o vystoupení se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK v rámci cyklu Mladé talenty Josefu Sukovi. Uspěl jsem a ve dvanácti letech jsem vystoupil jako sólista ve Dvořákově síni Rudolfina. Hrál jsem první větu ze třetího koncertu pro klarinet a orchestr od Carla Stamitze. Na ten pocit stát před diváky v tomto koncertním sále nikdy nezapomenu, patří mezi jeden z nejsilnějších v mém hudebním životě.
Zpětně si také velmi vážím toho, že mi pan profesor dal takovou důvěru a věřil, že koncert zvládnu. Po tomto vystoupení jsem si uvědomil, že hudba už není pro mě jen záliba, ale cesta, po které se chci vydat.
Proč jste si nakonec vybral právě svůj obor?
Vlastně v tom nebyl žádný hlubší význam. Na ZUŠ jsem si mohl vybrat mezi hobojem, flétnou a klarinetem. I když mi hoboj připadal nejzajímavější, nakonec zvítězil klarinet.
Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte? Nebo je nějaké vystoupení, které vám utkvělo v paměti víc než ostatní? Co pro vás znamenalo?
Na své úplně první vystoupení na zobcovou flétnu si již nepamatuji, ale jsem si jist, že ho někde v rodinném archivu máme natočené. Vzpomínám si, že na klarinet jsem poprvé veřejně hrál lidovou píseň Já jsem z Kutné Hory.
Silně mi utkvěla v paměti všechna tři sólová vystoupení se Symfonickým orchestrem. Z posledních let během studia na Pražské konzervatoři rád vzpomínám na koncert s Talichovým kvartetem nebo také na inaugurační koncert ředitele Pražské konzervatoře Ivo Kahánka, kde jsem hrál Sonatinu pro klarinet a klavír od Bohuslava Martinů. Tyto momenty pro mě znamenaly velkou profesní i osobní zkušenost.
Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti? Vzpomenete si na osobnost, která vás během studia nejvíce ovlivnila – a čím?
Doposud největší vliv na mě měl můj profesor Milan Polák, který mě vede už od gymnázia. Oceňuji jeho důslednost, schopnost perfektně připravit studenty na soutěže i koncerty a také to, že nám otevírá dveře k mezinárodním zkušenostem. Jsem rád, že pod jeho vedením budu pokračovat i na JAMU v Brně, kam jsem byl letos přijat, protože zejména jemu vděčím za svou lásku ke klarinetu.
Účastnil jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce a jaký pro vás měly přínos?
Zúčastnil jsem se celé řady domácích i mezinárodních soutěží a každá z nich mě něčím obohatila. Soutěže vnímám jako velice potřebné, motivují mě k vyšším výkonům a umožňují mi porovnat se s ostatními klarinetisty. Díky soutěžím jsem také získal spoustu cenných kontaktů.
Silným zážitkem pro mě byla mezinárodní rozhlasová soutěž Concertino Praga, kde jsem vystupoval v Anežském klášteře. Soutěž se živě natáčela jak do rozhlasu, tak na digitální platformu YouTube. Pocit odpovědnosti byl tehdy mnohem větší – vědomí, že výkon slyší posluchači v přímém přenosu, člověka posune dál. Tato zkušenost mě naučila pracovat se stresem i v těch nejvypjatějších momentech.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Za jeden z největších úspěchů považuji účast v mládežnickém orchestru Verbier Festivalu ve Švýcarsku v roce 2023. Během třítýdenního pobytu jsem měl příležitost poznat špičkové hudebníky z celého světa. Přestože byl program velmi náročný, hrát v 1600 metrech nad mořem v prostředí alpských vrcholů byl mimořádný zážitek.
Co byste chtěl, aby si lidé z vašeho hraní/zpěvu odnesli?
Přál bych si, aby si posluchači z mého hraní odnesli silný emocionální zážitek a aby hudba v nich vyvolala emoci – ať už radost nebo zamyšlení. Pokud se mi podaří někoho na chvíli „zastavit“ z každodenního ruchu a vtáhnout do jiného světa, pak má moje hraní smysl a dělá mi největší radost.
Jaký druh hudby posloucháte nebo provozujete jen „pro sebe“? Jak vypadá váš den, když zrovna nehrajete, jaké jsou vaše mimohudební koníčky? Co vám pomáhá udržet rovnováhu mezi hudbou a osobním životem?
Kromě klarinetu se také zajímám o počítačové technologie. Programuji a vytvářím různé aplikace, rád stříhám videa a skládám hudbu na počítači. Přesto ale relaxuji opět hudbou – doma si rád zahraji na klavír skladby popového žánru. Rád trávím čas i v přírodě, zajímavou krajinu někdy zachycuji pomocí dronu. Kombinace těchto zájmů mi pomáhá udržovat životní rovnováhu.
O čem momentálně sníte – hudebně i osobně? Jaké je vaše největší přání?
Mým největším přáním je stát se členem předního českého či zahraničního orchestru. V minulém roce jsem absolvoval několik konkurzů a v některých případech jsem byl velmi blízko úspěchu. I přes silnou konkurenci věřím, že až přijde správný čas, moje přání se naplní.
Kdybyste měl popsat, co pro vás hudba znamená jedním slovem – jaké by to bylo a proč?
Kdybych měl hudbu popsat jedním slovem, bylo by to „Zážitek“. Při hře i poslechu prožívám celou škálu emocí – od smutku a napětí přes klid až po radost a nadšení. Hudba mi umožňuje vyjádřit věci, které se někdy slovy vyjádřit nedají.
Slovo pedagoga Milana Poláka:
Jan Bostl patří k nejvýraznějším talentům mladé generace klarinetistů, se kterými jsem se během své pedagogické praxe setkal. Mám možnost sledovat jeho hudební vývoj již řadu let a od samého počátku bylo zřejmé, že jde o mimořádně nadaného a zároveň velmi pracovitého studenta. Během studia na sebe opakovaně upozornil úspěchy na interpretačních soutěžích doma i v zahraničí – mimo jiné vítězstvím a titulem laureáta na mezinárodní soutěži Pro Bohemia v Ostravě, prvními cenami na soutěži Pardubické dechy či úspěchy v komorní hře na soutěži Camerata Teplice. Významnou zkušeností pro něj byla také účast ve finále mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga.
Na Janu Bostlovi si velmi cením především jeho přirozené muzikality, krásného a kultivovaného tónu a brilantní prstové techniky. Vedle těchto předpokladů je pro něj typická mimořádná pracovitost, cílevědomost a skutečný zájem o hudbu. Ke každé skladbě přistupuje s velkou zodpovědností a snahou pochopit její styl, výraz i širší hudební kontext. Právě tato kombinace talentu, píle a hudební inteligence je podle mého názoru jedním z hlavních důvodů, proč se jeho interpretace vyznačuje přirozeností a přesvědčivostí.
Velmi mě také těší jeho všestrannost. Vedle sólové hry se s velkým nasazením věnuje komorní hudbě i orchestrální praxi. Během studia měl možnost spolupracovat například s orchestrem FOK v rámci cyklu Mladé talenty Josefu Sukovi, vystoupil s Talichovým kvartetem a zkušenosti získal také při spolupráci s několika českými orchestry či v projektech České studentské filharmonie. Cennou mezinárodní zkušeností pro něj byla rovněž účast na Verbier Festivalu ve Švýcarsku.
Osobně si velmi vážím také jeho lidských vlastností – skromnosti, spolehlivosti a otevřenosti k novým podnětům. Jsem přesvědčen, že Jan Bostl má všechny předpoklady k tomu, aby se v budoucnu výrazně prosadil na české i mezinárodní hudební scéně. Přeji mu, aby ho jeho talent, pracovitost a radost z hudby provázely i v dalších letech jeho umělecké cesty.
Jan Bostl (2004) je český klarinetista studující na Pražské konzervatoři pod vedením prof. Milana Poláka. (Přečtěte si více…)
