Pražská konzervatoř

Pražská konzervatoř je jednou z nejvýznamnějších hudebně vzdělávacích institucí v Česku. Poskytuje střední a vyšší odborné vzdělání v hudebním, pěveckém a hudebně-dramatickém oboru. byla založena roku 1808, a jedná se tak o nejstarší instituci svého druhu ve střední Evropě a druhou nejstarší konzervatoř po Paříži.

Historie

Založení

Pražská konzervatoř patří k nejstarším školám tohoto typu v Evropě. Byla založena v r. 1808 za účelem výchovy orchestrálních hudebníků

Přímým impulzem k založení školy bylo provolání pražské hudbymilovné šlechty z 25. dubna 1808, považované dnes za zakládací listinu Pražské konzervatoře. Záhy po jeho zveřejnění se začaly scházet první finanční příspěvky a počet podporovatelů se zvyšoval. Jejich snahy však byly přerušeny napoleonskými válkami. V březnu 1810 založil tento šlechtický spolek organizaci pojmenovanou „Společnost pro zvelebení hudby v Čechách“, která po následujících více než 100 let konzervatoř financovala a řídila.

Začátky provozu

První školní rok byl zahájen 24. dubna 1811. Učilo se v bytech profesorů podle osnov vypracovaných prvním ředitelem Bedřichem Dionýsem Weberem. Až na podzim 1811 získala škola střechu nad hlavou a na dlouhá desetiletí se usídlila v dominikánském klášteře sv. Jiljí. V roce 1817 se k výuce orchestrálních nástrojů připojil zpěv. V dalším období sehrála škola významnou roli v rozvoji pražského hudebního života. Zejména koncerty orchestru a výpomoci žáků v tehdejších profesionálních orchestrech byly pro Prahu nenahraditelné. Pochvalně se o nich vyjádřil například i C.M. von Weber, R. Wagner, H. Berlioz či F. Liszt.

Druhá polovina 19. století

V roce 1866 se o uprázdněné místo ředitele ucházel Bedřich Smetana, tehdejší konkurzní komise však dala přednost řediteli varhanické školy Josefu Krejčímu. Když pak v roce 1884 získala škola nové prostory v budově právě dostavěného Rudolfina a v jejím čele stanul proslulý houslový pedagog Antonín Bennewitz, začala „zlatá doba“ Pražské konzervatoře.

Po sloučení s varhanickou školou, v roce 1890, se začaly vyučovat další hudební obory: klavír, varhany, skladba a dirigování.

Začátek 20. století

V roce 1891 byl pro Pražskou konzervatoř získán Antonín Dvořák, nejprve jako profesor skladby, posléze, v letech 1901-1904 jako ředitel. Ten vychoval celou plejádu významných skladatelů. Byli mezi nimi např. Josef Suk, Vítězslav Novák, ale také operetní skladatelé Oskar Nedbal či Franz Lehár.

Ostatně, slavných osobností, které prošly Pražskou konzervatoří, bylo mnoho: Otakar Ševčík, Jan Kubelík, Jaroslav Kocian, Václav Talich, Karel Ančerl, Rafael Kubelík, Bohuslav Martinů, Alois Hába a řada dalších.

Meziválečné období

Po roce 1918 byla konzervatoř zestátněna, ale také přišla o své prostory v Rudolfinu. Po určitou dobu sídlila opět v klášteře, tentokrát benediktinském, pak v bývalém chemickém ústavu v Trojanově ulici a konečně v budově Na Rejdišti na pražském Starém Městě, kde působí dodnes. V roce 1919 došlo k dalšímu rozšíření, tentokrát o tzv. dramatickou školu pro výuku činoherního herectví. O její založení se významně zasloužila legendární herečka Otýlie Sklenářová-Malá.

V meziválečném období školu řídili rektoři Josef Suk, Vítězslav Novák, J.B. Foerster, Vilém Kurz, Jaroslav Kocian a další mimořádné osobnosti.

Druhá polovina 20. století

Po 2. světové válce vzniklo též taneční oddělení (ze kterého se v r. 1980 ustavila samostatná Taneční konzervatoř) a z tzv. „mistrovské školy Pražské konzervatoře“ (několikaletá nadstavba po ukončení normálního studia) vznikla Akademie múzických umění.

Od roku 1942 do roku 1970 stál v čele školy právník, klavírista a hudební popularizátor, Václav Holzknecht, jenž školu provedl nejen těžkými léty nacistické okupace, ale i valnou částí období komunistické totality.

V roce 1986 bylo založeno oddělení populární hudby se dvěma obory studia – zpěvem a skladbou. Po změně společenských poměrů v listopadu 1989 se profesoři i studenti pustili s novým elánem do práce, aby se vyrovnali se stále stoupajícími nároky kladenými na hudební a divadelní profesionály.

Současnost

Úkolem Pražské konzervatoře je výchova a vzdělávání profesionálních hudebních a divadelních umělců. Vyučuje se hře na všechny orchestrální nástroje, dále akordeonu, kytaře, hře na klavír a varhany, zpěvu, skladbě, dirigování a herectví. Studium ve všech oborech trvá 6 let. Škola je členěna podle jednotlivých oborů na samostatná oddělení, v jejichž čele stojí vedoucí, kteří jsou vesměs vynikajícími pedagogickými či uměleckými osobnosti. O provoz školy se stará řada technických a hospodářských pracovníků.

Studium

Základní podmínkou pro přijetí ke studiu je ukončené základní vzdělání. Adepti procházejí přísným přijímacím řízením, u některých oborů vícekolovým, při němž je zkoumán nejen jejich talent pro zvolený obor, ale i všeobecná hudebnost a fyziologické předpoklady. Vzdělávací program zahrnuje kromě studia hlavního oboru a předmětů speciální odborné přípravy též všeobecně vzdělávací předměty, výuku odborné hudební teorie, cizích jazyků a pedagogických předmětů.

Během studia účinkují studenti na školních koncertech a v divadelních představeních, natáčejí v rozhlase a televizi, a účastní se řady tuzemských i mezinárodních soutěží. Mají možnost získávat zkušenosti i při zahraničních zájezdech orchestrů a komorních souborů. Činí tak již vlastně první kroky na své umělecké dráze.

Škola zve čas od času významné zahraniční pedagogy na mistrovské kurzy a semináře, které obohacují a doplňují studijní programy. Studium je ukončeno absolventskou zkouškou, jejíž součástí je zpravidla veřejné vystoupení – absolventský koncert, pro ty nejlepší i s doprovodem orchestru. Absolvent Pražské konzervatoře obdrží po úspěšně vykonané zkoušce diplom, uznávaný po celém světě jako doklad dovršeného profesionálního uměleckého vzdělání a dle nejnovější legislativy i titul diplomovaný specialista (DiS).

Po ukončení studia mohou absolventi Pražské konzervatoře zahájit buď profesionální uměleckou či pedagogickou kariéru, nebo pokračovat ve studiu na některé tuzemské či zahraniční vysoké škole.

Počet studentů se dlouhodobě pohybuje okolo šesti set, počet pedagogů okolo dvou set dvaceti. Mezi nimi je řada výrazných uměleckých osobností, kteří pracují na škole na částečný úvazek vedle své profesionální umělecké činnosti. Od roku 1993 nabízí Pražská konzervatoř i placené kurzy jednotlivých oborů pro zahraniční studenty a přípravné kurzy k přijímacím zkouškám (na herectví a hudební teorii) pro české zájemce.

Soubory a kulturní činnost

Pražská konzervatoř má vlastní symfonický, smyčcový a barokní orchestr, řadu komorních souborů různého obsazení, činoherní a operní soubor. Každoročně pořádá na 200 veřejných koncertů (komorních, absolventských a orchestrálních) a 40 divadelních představení (činoherní, muzikálová a operní).

Divadlo Na Rejdišti

Dne 21. února 2011 byl zahájen pravidelný provoz nové divadelní scény v hlavní budově konzervatoře – Divadlo na Rejdišti. Divadlo vzniklo přestavbou orchestrálního sálu, projekt byl financován z finančních mechanizmů EHP/Norsko za spoluúčasti Hlavního města Prahy. Zrodil se tak nový pražský divadelní prostor se svébytným repertoárem a specifickou atmosférou, kde lze shlédnout jak činoherní představení tak operní, operetní a muzikálové inscenace.