Antonín Dvořák napsal svůj Violoncellový koncert h moll, op. 104 v letech 1894–1895 během pobytu ve Spojených státech. Jde o jeho poslední orchestrální koncert a zároveň jedno z nejvýznamnějších děl violoncellové literatury vůbec. Skladba spojuje výrazně symfonické myšlení s mimořádně zpěvným sólovým partem a vytváří hudební tvar, v němž se lyrická kantiléna přirozeně prolíná s dramatickými vrcholy. Výsledkem je dílo, které překračuje tehdejší rámec tradičního koncertu a patří k vrcholům Dvořákovy pozdní tvorby.
Sólistou večera Pražského jara bude Truls Mørk, norský violoncellista, který patří k nejvýraznějším interpretům svého oboru. Je laureátem prestižních soutěží včetně Čajkovského soutěže v Moskvě a během své kariéry vystupoval s předními světovými orchestry v Evropě i Severní Americe. Jeho diskografie zahrnuje klíčové violoncellové koncerty i sólové Bachovy suity a získala řadu mezinárodních ocenění včetně Gramophone Award či Grammy. Mørk je ceněn pro spojení technické jistoty, výrazové hloubky a schopnosti přirozeně propojovat sólový part s orchestrem.
Druhou část programu tvoří suita Lemminkäinen, op. 22 Jeana Sibelia, cyklus čtyř symfonických básní inspirovaný finským eposem Kalevala. Sibelius v něm zpracovává mytologický příběh hrdiny Lemminkäinena a jeho osudových cest, přičemž jednotlivé části vytvářejí kontrastní hudební světy – od lyrických, téměř zastavených ploch, až po dramatické a temně znějící orchestrální výjevy.
Jean Sibelius patří k ústředním osobnostem finské hudby a jeho tvorba zásadně formovala hudební jazyk severní Evropy na přelomu 19. a 20. století. V Lemminkäinen se naplno projevuje jeho schopnost proměnit literární předlohu v sugestivní hudební prostor, založený na práci s barvou orchestru a dlouhých, organicky se rozvíjejících plochách.
Filharmonie Oslo patří k předním evropským orchestrům s tradicí sahající do roku 1919. Od počátku 21. století prošla výraznými uměleckými proměnami a orchestr získává široké uznání za své nahrávky i koncertní činnost. V posledních letech se soubor profiluje jako jeden z nejviditelnějších evropských orchestrů, pravidelně hostuje na festivalech typu BBC Proms či v koncertních sálech v Berlíně, Vídni či Paříži a spolupracuje s předními sólisty současnosti. V úspěšném rozkvětu pokračuje pod vedením šéfdirigenta Klause Mäkeläho.
Klaus Mäkelä, narozený v roce 1996, patří k nejvýraznějším dirigentům své generace. Jeho kariérní vzestup je mimořádně rychlý – už v mladém věku převzal vedení několika významných orchestrů a od roku 2020 stojí v čele Filharmonie Oslo. Současně zastává také vedoucí pozici Orchestre de Paris a je již oznámeným budoucím šéfem Royal Concertgebouw Orchestra i Chicago Symphony Orchestra. Jeho práce je charakteristická důrazem na zvukovou plasticitu, přesnost a schopnost budovat s orchestrem mimořádně soustředěné a strukturované interpretační celky.
Koncert ve Smetanově síni tak nabízí dramaturgii, která staví vedle sebe dva odlišné, ale vnitřně propojené hudební světy – Dvořákovu lyrickou, hluboce lidskou výpověď a Sibeliův mytologicky orchestrální jazyk. To vše v interpretaci orchestru a dirigenta, kteří patří k nejvýraznějším osobnostem současné evropské hudební scény.
