Rok se s rokem sešel a v závěru května začíná opět Hudební festival Ludwiga van Beethovena. Jeho první zastávkou je zahajovací koncert v Teplicích, které jsou pro festival takzvanou domácí půdou. Kdo všechno na něm letos vystoupí?
Teplice jsou centrem festivalu a koná se zde zahajovací i závěrečný koncert. Konají se zde samozřejmě i další koncerty, a to jak symfonické, tak komorní. Festival zahájí 28. května 2026 sólisté z Hongkongu, vynikající sopranistka Bing Bing Wang a tenorista Warren Mok, kteří za doprovodu Severočeské filharmonie Teplice pod vedením Charlese Olivieri-Munroa přednesou operní i operetní árie Giuseppe Verdiho, Giacoma Pucciniho, Pietra Mascagniho, Eduarda di Capua i Franze Lehára. Teplická filharmonie bude účinkovat na dalších třech koncertech. Dne 4. června 2026 bude doprovázet absolventy Universität für Musik und darstellende Kunst Wien a laureáty Heinrich Schiff Cellowettbewerb Wien s díly Beethovena, Brahmse a Schumanna. Dne 11. června 2026 přivítáme v Teplicích Münchner Brahms-Chor a společně provedeme slavné Requiem Giuseppe Verdiho. Vrcholem festivalu bude závěrečný koncert, kde se představí hlavní host letošního festivalového ročníku Maxim Vengerov. Náš šéfdirigent Petr Vronský s naší filharmonií jej doprovodí v dílech Johanna Sebastiana Bacha a Petra Iljiče Čajkovského. Kromě symfonických koncertů se konají samozřejmě i komorní koncerty, na kterých se publiku představí řada renomovaných souborů a sólistů. Za všechny mohu jmenovat například Eduarda Šístka, Vojtěcha Spurného, švédského klavíristu Carla Peterssona, Jiřího Rajniše, Richarda Kollerta, Janu Bouškovou, Jiřího Bártu, Terezii Fialovou nebo soubory Duo Connessione, Napolitan Quartet, Dvořákovo klavírní kvarteto, Adler Ensemble, Josef Suk Trio, České filharmonické kvarteto a další.
V roli dirigenta se mimo jiné představí Charles Olivieri-Munroe, což slibuje jedinečný zážitek. Kolik světových dirigentů letos na jednotlivých koncertech vystoupí?
Je dlouholetou tradicí, že na zahajovacím a závěrečném koncertě festivalu se každý rok střídají oba naši šéfdirigenti. Letošní zahajovací koncert diriguje náš čestný šéfdirigent Charles Olivieri-Munroe, který u nás diriguje již od roku 1997 a v příštím roce budeme slavit třicet let jeho působení v Teplicích. Závěrečný koncert nastuduje náš současný šéfdirigent Petr Vronský, který je u nás od roku 2018. Na dalších koncertech pak vystoupí dirigenti z Německa, Maďarska, Rakouska, Slovinska, ale i z Ázerbájdžánu.
Letošní Hudební festival Ludwiga van Beethovena má pořadové číslo 61, a pozvolna otevírá další desítku. Z hlediska numerologie je „61“ vlastně číslo 7, to znamená vždy nějaké změny. Plánujete pro nadcházející festival něco zásadně nového, výjimečného?
Již v roce 2004 se náš festival podstatně rozšířil na více než dvacet koncertů v deseti městech našeho regionu po dobu čtyř týdnů. Tento formát se velmi osvědčil, proto jsme zůstali věrni předešlým ročníkům a ani v letošním roce neplánujeme převratné změny. Máme již své věrné publikum na všech festivalových místech a já osobně nejsem příznivcem za každou cenu měnit věci, pokud stále fungují. Samozřejmě se snažíme sestavovat novou dramaturgii, hledat nové talenty a nové umělecké počiny i podstatně zdokonalovat marketing všech koncertů, který se musí stále přizpůsobovat novým trendům a možnostem, aby oslovoval co nejvíce potenciálních návštěvníků, ale aby též propagoval festivalové jméno v našem regionu, v tuzemsku i v zahraničí.
Kromě tradičních Teplic se bude letos hrát také v Děčíně nebo Chomutově, v Oseku. Kde všude se za ta léta své existence festival uskutečnil?
Festivalové koncerty se za posledních 22 let pořádaly vždy výhradně na území Ústeckého kraje. Postupně se ustálily na osvědčených koncertních místech, tedy v Teplicích, kde se komorní koncerty konají v krásném prostředí Zahradního domu a symfonické koncerty v našem domovském Koncertním sále Domu kultury, dále pak na zámcích Jimlín, Klášterec nad Ohří, Jezeří, Děčín a Velké Březno, v kostelech v Chomutově, Litoměřicích a Mostě a v Cisterciáckém klášteře v Oseku. Pokud bych měl vybrat místo pro mě nejkrásnější, bude to jistě osecký klášter, který před dvěma roky prošel náročnou rekonstrukcí a v současné době je klenotem našeho regionu. Velmi si však vážím i přízně a úžasné spolupráce s kastelány všech zámků, kteří nám vycházejí při našich požadavcích maximálně vstříc.
Co považujete za největší lákadlo letošního ročníku festivalu?
Rád bych posluchače pozval na všechny koncerty, ovšem pokud bych měl vybrat symbolicky alespoň tři, byl to zahajovací koncert s hongkongskými sólisty, dále Verdiho Requiem s mnichovským sborem, a hlavně vyvrcholení našeho festivalu s houslovou světovou legendou Maximem Vengerovem. Jsem však přesvědčen, že si každý posluchač vybere ten svůj koncert dle svého vkusu a zájmu. Vybírat mohou z dramaturgie od baroka přes klasicismus a romantismus až po díla současných skladatelů, i z mnoha hudebních žánrů od klasické hudby přes neapolitánské písně až po muzikál, neboť ve spolupráci s Konzervatoří Teplice bude uveden i slavný český muzikál Starci na chmelu. Kompletní program čtenáři naleznou na našich webových stránkách.
Hodně lidí se vás v rozhovorech ptá na vaše vlastní umělecké začátky, tedy na hru na housle. Já se ale tentokrát zeptám, jaký je váš osobní vztah k Beethovenovi samotnému. Je to váš nejoblíbenější autor nebo máte jiného? A jaký máte vztah ke klasické hudbě obecně?
Vztah ke klasické hudbě (záměrně nepoužívám slovní spojení vážné hudbě) jistě souvisí s mými začátky hry na housle v šesti letech. Nebudeme si asi namlouvat, že každé dítě nadšeně hraje na svůj nástroj od nejútlejšího věku. Musí však vždy přijít nějaký impuls zvenčí, aby mladý umělec (či spíše ještě neumělec) získal pocit, že veškerý čas, který svému nástroji věnuje, má nějaký smysl a přináší mu radost. Pro mě osobně byl takovýmto impulsem kupodivu obyčejný výchovný koncert pro školy, kdy v mých deseti letech přijela do Jiráskova divadla v České Lípě tehdejší Severočeská státní filharmonie Teplice a z pódia zazněly mimo jiné i části Smetanovy Mé vlasti – Vyšehrad a Šárka. Poprvé jsem slyšel zvuk velkého symfonického orchestru a v ten den jsem si řekl, že tuto práci chci dělat a hudbě se věnovat naplno. A za třináct let jsem se stal jejím členem a po pětadvaceti letech od tohoto koncertu jejím ředitelem. Za celou dobu své aktivní kariéry jsem si prošel různými epochami a nacházel si postupně vztah ke všem skladatelům od Bacha, přes Mozarta a Beethovena až po Čajkovského, Dvořáka, Janáčka a Mahlera. Osobně nemám vyhraněné preference, hudbu vždy dělím jen na tu dobrou a špatnou a volím poslech dle momentálního rozpoložení a nálady. Co se týká Beethovena, ten je samozřejmě mým velkým favoritem, a to nejen díky tomu, že v Teplicích působil v letech 1811 a 1812 a napsal zde mimo jiné svou Sedmou symfonii či slavný dopis Nesmrtelné milence, ale i proto, že z jeho hudby je cítit jeho momentální nálada a jsou v ní popsány pocity, které při komponování prožíval. Pokud posluchači znají pozadí vzniku jeho skladeb, mohou poslech prožívat o to intenzivněji.
Co jste pocítil v okamžiku, kdy jste se stal ředitelem Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena?
Ředitelem festivalu jsem se stal automaticky v době, kdy jsem se stal ředitelem Severočeské filharmonie Teplice, tedy v roce 2000. Teplická filharmonie totiž pořádá Hudební festival Ludwiga van Beethovena z pověření svého zřizovatele, města Teplice. V mém osobním životě hrály vždy hlavní roli události, které nebyly předem plánovány a udály se víceméně samy od sebe. Možná je výhoda, že jsem nikdy nešel cestou, kterou jsem si předem pečlivě naplánoval, spíše jsem přijímal jen život takový, jaký je. A příležitosti, které se naskytly, jako nové výzvy k dalšímu svému rozvoji. Ano, začínal jsem jako houslista v Severočeské filharmonii Teplice před bezmála čtyřiceti lety, prošel jsem vnitřním životem orchestru, poznal jsem povahy, starosti i radosti a potřeby hudebníků. Jsem přesvědčen, že toto je základní kámen každého hudebního manažera, který by měl znát i ty nejmenší nuance uměleckého tělesa. Je to práce, která se zásadně liší od manažerských pozic jiných subjektů. Nestačí být jen ekonomem, nestačí být jen umělcem, nestačí mít jen manažerské vzdělání. Práce s umělci vyžaduje specifický a individuální přístup ke každému členu orchestru, snažit se jej motivovat, podpořit k uměleckému výkonu, a přitom si udržet nadhled a přirozenou autoritu, která se nedá silou vynutit. Pokud budete jednat z pozice síly, hudebníci budou podávat průměrné výkony z donucení, pokud budete příliš benevolentní, vznikne anarchie a chaos. Tyto dva protipóly se musí pečlivě vyvažovat, v opačném případě není možné zvyšovat uměleckou úroveň žádného tělesa. Práce ředitele umělecké instituce není jen o vztahu k umělcům, ale také o schopnosti získávat stabilní finanční zázemí. Ať už se jedná o zdroje z vlastních uměleckých výkonů, nebo fundraising z různých zdrojů všeobecně.
Pokud se ptáte na můj pocit při jmenování ředitelem festivalu, potažmo filharmonie, byl to jednak pocit štěstí, ale též pocit obrovské odpovědnosti a především výzvy, abych dokázal teplickou filharmonii, která byla založena v roce 1838, dovést k lepším výsledkům jak ekonomickým, tak hlavně uměleckým a navázat na tuto dlouholetou tradici. Mým cílem bylo uskutečnění koncertního turné i mimo Evropu, získání světových umělců pro koncerty v Teplicích a zajištění trvalého finančního zázemí. Vše se mi již splnilo, neboť jsme měli zájezdy do Asie a Ameriky, v Teplicích jsme přivítali v minulých letech řadu světových hvězd a finančně jsme velmi dobře zajištěni.
Hudební festival Ludwiga van Beethovena je jedním z nejdéle existujících festivalů vůbec a jeho počátky sahají ještě hluboko před devadesátá léta. Když se ohlédnete do historie, v čem je hlavní rozdíl festivalu dnes a tehdy?
V roce 2000 jsem přebíral festival v situaci, kdy se konaly čtyři festivalové koncerty v Teplicích a jeden v Duchcově. S touto podobou si festival vystačil od svého založení v roce 1964. Při příležitosti jubilejního čtyřicátého ročníku festivalu v roce 2004 se mi podařilo přesvědčit zřizovatele, aby se festival podstatně rozšířil nejen počtem koncertů, ale též teritoriálně. Už dvaadvacet let tak pořádáme více než dvacet koncertů v deseti městech našeho regionu. Díky finanční podpoře města Teplice, Ústeckého kraje, Ministerstva kultury, Státního fondu kultury a dalších donátorů si nyní můžeme dovolit zvát vynikající světové umělce, ale můžeme pečovat i o odkaz Ludwiga van Beethovena a dalších skladatelů, kteří měli úzký vztah k našemu městu a našemu regionu.
Jak vnímáte festivaly, které mají až takto pevnou tradici? Je to spíše výzva, radost nebo do jisté míry i starost?
U nás můžeme rozdělit festivaly na dva typy. Festival mohou pořádat například samostatné subjekty, které se věnují pouze festivalové činnosti. Jejich výhodou je, že mohou svou činnost připravovat celý rok a poté uskutečnit svůj festival. Dále festivaly mohou pořádat velké umělecké instituce (orchestry a divadla) jako svou další doplňkovou činnost. Pokud si uvědomíme, že Severočeská filharmonie Teplice uspořádá během jednoho roku kolem sta koncertů, je festival s dvaceti koncerty poměrně velkým soustem. Naše administrativa čítá šest zaměstnanců včetně mě. Od září do května probíhá koncertní sezona s abonentními koncerty, od konce května do konce června festival a v měsících červenec a srpen letní koncertní sezona. Už jen výčet této činnosti potvrzuje, že není čas alespoň na chvíli se zastavit, a navíc je třeba pracovat i s výhledem na minimálně dva roky dopředu. Přestože nám někdy festival přináší starosti, práce na dramaturgii i produkci nám všem dělá radost a je pro nás výzvou v pokračování více než šedesátileté tradice.
Co přejete letošnímu ročníku festivalu především?
Mé přání je krátké, jednoduché a výstižné: Aby se všechny koncerty uskutečnily bez výraznějších problémů. A hlavně, aby si našly co nejvíce svých posluchačů. Není lepšího pohledu než na vyprodaný koncertní sál.
Děkuji vám za rozhovor.
