Minulý rok jsi do své choreografie Sacrebleu obsadila jako novou interpretku Luisu Brychcínovou, která je členkou Bohemia Baletu. Byl právě to první impulz k nové spolupráci?
Ano, úvaha o možnosti spolupráce přišla v návaznosti na obnovenou premiéru Sacrebleu s Luisou. Před koncem roku jsme se pak dohodli, že na jaře začneme spolupracovat.
Jak často se pouštíš do vlastní choreografické práce? Jak dlouho takový proces v tvém případě trvá – od myšlenky na jeviště?
Choreografuji prakticky každý rok, i když jen v malé formě (hudební / taneční video, opera). Proces je časově pokaždé jiný. Pro čistě autorskou jevištní práci potřebuji nejprve znát několik indicií, aby se mi věc v hlavě začala rodit. Primární otázky tak především znějí – proč, s kým, s kolika, pro koho a kam. Jelikož nemám „vlastní“ tanečníky, vím předem, že pracovní proces bude z velké části o ladění instrumentů, spíše než jen o hledání těch správných not.
A jak dlouho trval tvůrčí proces s Bohemia Baletem?
Proces stále pokračuje. L.EGO je plánováno do tří částí a v tuto chvíli máme načrtnuty dvě z nich. Pracovali jsme od letošního března docela nekonzistentně, prakticky jen 2–3 dny v týdnu. Částečně proto, že mám ještě závazky s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě a částečně kvůli vytížení tanečníků Bohemia Baletu jinde. Dva z pěti nejsou stálými členy souboru.
Hledali jste téma společně? Pracuješ s něčím, co je tanečníkům blízké?
Na to, jak malý je soubor Bohemia Baletu, je hodně vytížen hraním. Alespoň tedy v tomto období. Na společné hledání tématu bychom potřebovali docela jiný pracovní rámec. Nicméně téma mé práce se vždy bude pohybovat v teritoriu lidských vztahů a chování, tedy jaksi blízké nám všem.
Jak se tanečníci sžili s tvým choreografickým rukopisem? Jak vlastně takové seznamování a celý proces vypadá? Uděláš workshopy a tréninky, aby se seznámili s pohybovým stylem, nějakou improvizaci, nebo rovnou stavíš choreografii na tělo?
Skvělé, že se ptáš na rukopis. Často jdu na představení, které je tematicky nebo konceptuálně chytlavé, pohybové zpracování je pak nicméně fádní (člověk odchází s pocitem, že tohle jsme už 100x viděli) a interpretace často nekvalitní. Je to škoda, protože divák, třeba i podvědomě, to zavnímá, a příště už si vybere něco jiného. Proto kladu především důraz na to „jak“. Z toho pak zároveň plyne fakt, že polovinu zkoušky zabere jen práce na samotném technickém provedení pohybu.
Kolik dostali tanečníci vlastního prostoru? Osmělují se sami projevit tvůrčím způsobem?
V úvodních zkouškách dostali tanečníci konkrétní zadání, na které tvořili vlastní pohyb a měli veškerou tvůrčí svobodu. Také abych viděla, jak uvažují a co je jim vlastní. Ten materiál zůstal do určité míry součástí kreace, s tím, že jsme jej pak společně modifikovali a dotahovali ve fyzikalitě. Tento proces ještě zdaleka nekončí. Není totiž možné, aby si tělo vytvořilo nové návyky za pár týdnů. Chce to spíše několik měsíců nebo let… Tanečníky vždy vedu k otevřené diskuzi, ať už o obsahu nebo formě svého materiálu.
Jak dalece ovlivňuje tvou tvůrčí práci lektorská praxe Gaga? Zapojuješ nějaká cvičení při tvorbě choreografie?
Mou kreativitu Gaga nijak neovlivňuje, tu jsem vždy měla. Gaga je ale vlastně zkratka, jak vést tanečníky k tomu, aby se stali lepšími. Na zpěváka, který zpívá falešně, také nebudete chodit, že? Jak jsem zmínila výše, na kvalitě pohybu pracujeme prakticky neustále. V mém světě choreografie neexistují žádné mezikroky, každý pohyb je stejně důležitý, každý nese svůj kontext.
Z krátké anotace jsem vyrozuměla, že půjde o choreografii abstraktní, ve které nebudeme sledovat příběh, ale odezírat vztahy a emoce protagonistů. Je nějaké sdělení nebo poselství, které si z ní má divák odnést?
Ano, jde tu vlastně o „bratrství“ a je docela jedno, zda si jej usadíte na formát rodiny nebo celé společnosti.
Čemu všemu se teď věnuješ? Je tvojí hlavní činností lektorská práce, choreografie?
V pracovním čase 100% studuji tanec ve všech jeho formách. Mé aktivity se přelévají, těžko posoudit, co je to hlavní. Stále jsem ambasadorem Gaga, pohybové řeči Ohada Naharina, na kterou ses ptala. Udržení této licence zabere čas. Tato sezóna je pak poslední, kdy aktivně ještě spolupracuji s baletem NDM jako repetitor a lektor. Na jaře jsem s Jarkem Cemerkem vytvořila duet Revealed, inspirovaný životem Miese van der Rohe a Lilly Reich, a na podzim připravujeme pod hlavičkou ProArt s Martinem Dvořákem premiéru „Seiferta“, respektive inscenace Všecky krásy světa. Tedy jsem stále aktivní také jako interpret.
Občas se bavíme o otázce financování a úniku z grantového systému. Letos je to ještě aktuálnější než kdy dřív. Zkoušíš v současnosti nějaký negrantový fundraising pro svou tvorbu? Vidíš v tom budoucnost?
Fundraising z firemních nebo privátních zdrojů je jediná budoucnost pro vývoj kulturního prostředí, pokud se nestane zázrak nebo změna režimu, a nedoufám ani v jedno. V tuto chvíli osobně nemám reálný důvod fundraisovat. Nenacházím v našem domácím profesním prostředí bohužel příliš inspiraci. Mnohé mé snažení ztroskotalo nárazem na dlouhodobě zajeté struktury, osobní a mnohdy rodinné vazby nebo jen obyčejné předsudky.
Abych to zase vrátila na pozitivní notu – co se ti v poslední době stalo hezkého nebo jaký tě potěšil umělecký zážitek?
Tak o radosti a pozitivní zážitky není nouze. Těší mě každý jeden uživatel Gaga, který se na lekce vrací, protože se mu pak žije lépe ve svém těle. Nebo tanečník, kterému pomůžu rozklíčovat materiál a třeba jeho zlozvyky, a vidím, jak rozkvete… Těší mě přizvání do projektů a že budu zase na jevišti… Momentálně jsem v Helsinkách na pozvání Tero Saarinen Company, se kterou jsem v minulosti tančila, a je to jako návrat domů mezi své oblíbené. Potěšilo mě senzační představení NDT 2 v Brně a tady ve Finském Národním divadle představení One Drop, kde poprvé po 150 letech od jeho založení, byli všichni v obsazení černoši (tématem byla dekolonizace).
A my připomínáme, že na první uvedení choreografie L.EGO se můžete těšit na Jatkách 78 na Malé scéně 21. června od 19:00 hodin. Vstupenky k dostání na odkazu ZDE.
