Po třech letech se na festivalu Pražské jaro opět představil londýnský soubor Orchestra of the Age of Enlightenment neboli „Orchestr doby osvícenství“. Toto těleso specializující se na dobově poučenou interpretaci hudby 17.–19. století vzniklo před čtyřiceti lety. Za tu dobu si vybudovalo mezinárodní renomé. Hráči své nástroje ovládají s precizností vyvolávající v posluchačích komfort a důvěru. Dobové nástroje nejsou vždy zcela stabilní a dosáhnout na nich takového zvuku není vůbec snadné ani samozřejmé. Členům tohoto orchestru se to však daří.
Ještě než se začneme věnovat Haydnově hudbě, sólistům a celkovému provedení, nahlédneme do diskuse, kterou si pořadatelé připravili před zahájením samotného koncertu. S kým jiným by samozřejmě měla být než s dirigentem a pravidelným hostem orchestru, Václavem Luksem?

Ve srovnání s obdobnými preludii se jednalo o jedno z těch povedených a obsahově zajímavých. Jeho největší devizou se ale stala atmosféra. Bylo znát, že se na besedě sešli mnozí „fanoušci“ Václava Lukse, některé otázky tomu i odpovídaly, ale samotný Luks oživil celé setkání smyslem pro humor a hlavně nadšenou náladou. Kromě několika nesmírně zajímavých historek a zážitků s tělesem a informací o textové verzi díla a genezi příprav koncertu měli diváci možnost ucítit, jak moc se dirigent na tento večer těší.
Není divu. Jak už jsme načrtli, soubor, se kterým se chystal uvést rozsáhlé Haydnovo oratorium, dosahuje špičkového zvuku. Který dirigent by se na takovou spolupráci netěšil? Kromě toho bylo z každého slova znát, že i samotné dílo ho nesmírně zajímá a baví. A pro diváka není nic atraktivnějšího než jít na hudební produkci, kterou interpreti uvedou s radostí a nadšením.

Jedním z hlavních témat se stala textová verze oratoria. Ačkoliv existují dvě jazykové varianty, německá a anglická, a nabízelo by se, že londýnský soubor uvede tu anglickou, opak byl pravdou. Václav Luks právě tento fenomén poměrně zevrubně vysvětlil v úvodní diskusi a doprovodil i příklady.
Důvodem uvedení německé verze byla především větší kompatibilita s Haydnovou hudbou. Oratorium Die Schöpfung bylo původně zkomponováno na německý překlad původního anglického textu a je pravdou, že i v průběhu produkce si divák mohl všimnout některých zvukomalebných jevů propojených právě s německým libretem, které by v angličtině nevynikly.

Už v tomto okamžiku celkem podstatně vstupuje do hry i výběr sólistů, jejich interpretace a práce s textem. Sólistické obsazení lehce poznamenala změna sopranistky, místo avizované Samanthy Clarke se v dvojroli Gabriela a Evy představila pražskému publiku Robin Johannsen. Náhrada to byla plnohodnotná, ačkoliv by si člověk přál slyšet dílo v původním obsazení. Robin Johannsen se spolu s tenoristou Nickem Pritchardem v roli Uriela postarala o velice kvalitní, srozumitelné a pěvecky jisté provedení.
Nejvýraznějším pěveckým výkonem se však od začátku prezentoval barytonista Krešimir Stražanac. Jeho prezentace dvojrole Raphaela a Adama byla záživná, plastická a nepřehlédnutelná. Stražanacovou největší devizou byl obrovský nadhled, smysl pro dramatizaci a pointu. U takového titulu, jako je Haydnovo Stvoření, je to nesmírně důležitá schopnost, protože oratorium má výrazně dramatické rysy, zvláště secco recitativy doprovázené cembalem vysloveně vyžadují citlivé a obsahově srozumitelné provedení. Celkový obraz doplňovala práce sboru Choir of the Age of Enlightenment, který předvedl výborný, soudržný výkon a stejně tak jako všichni sólisté i výborně nastudovanou srozumitelnou němčinu.

Samotné hudební pojetí, které si připsal dirigent Václav Luks, se mohlo pyšnit otevřeností vůči hudebnímu materiálu, precizností vycházející z kvalit hráčů, a především obrovským nadšením. Luks zvolil dynamický, výrazný, nikoliv však přehnaný a posluchačsky atraktivní interpretační oblouk.
Opíral se veskrze o text, stejně jako v diskusi hovořil o jeho propojenosti s hudbou, v samotné interpretaci tuto souvislost skutečně rozehrál a přidal dramatičnost i dynamické zvraty. V kombinaci s jistými výkony sólistů, jejich příjemným propojením v ansámblech, kompaktním zvukem sboru a precizními výkony instrumentalistů se podařilo vytvořit provedení, které možná místy mohlo ucho posluchače zvukově překvapit, zvláště pokud má zažité nějaké jiné provedení Haydnovy hudby.
Večer ubíhal díky celkové záživnosti provedení velice rychle. A umělci viditelně předváděli své výkony s chutí a nadšením. Chtělo by se říct, že si užívali dílo možná i víc, než si ho mohli užít diváci. Některá díla opravdu takový efekt mají a Haydnovo Stvoření se pod taktovkou Václava Lukse v ten večer stalo jedním z nich.
Pražské jaro: Stvoření / The Creation
28. května 2026, 20:00 hodin
Dvořákova síň, Rudolfinum, Praha 1
Program
Joseph Haydn: Die Schöpfung Hob. XXI:2
Přídavek
Joseph Haydn: Die Schöpfung Hob. XXI:2: 14b. Singt den Herren alle Stimmen!
Účinkující
Robin Johannsen– soprán (Gabriel, Eva)
Nick Pritchard – tenor (Uriel)
Krešimir Stražanac – baryton (Raphael, Adam)
Choir of the Age of Enlightenment
Orchestra of the Age of Enlightenment
Huw Daniel – koncertní mistr
Václav Luks – dirigent
