Fibonacci Quartet v zajetí zlatého řezu: Hudba nesmí sklouznout k rutině

Smyčcové kvarteto Fibonacci Quartet vystoupí 7. června 2026 na zámku ve Valticích v rámci festivalu Concentus Moraviae. Mladý soubor ve složení Kryštof Kohout, Luna De Mol (housle), Elliot Kempton (viola) a Findlay Spence (violoncello) si rychle získává pozornost svým energickým projevem, hlubokým porozuměním hudbě 20. století i citlivým přístupem ke komorní souhře. V rozhovoru nám přiblížili nejen svou uměleckou filozofii a inspirace, ale také program, který propojuje díla Leoše Janáčka a Bély Bartóka – dvou osobností zásadně ovlivněných středoevropským kulturním prostředím. Úspěchy této čtveřice mladých umělců jsou mimořádné: v roce 2024 si odnesli první cenu i cenu publika z prestižní soutěže Premio Paolo Borciani a zároveň působí jako rezidenční kvarteto na Royal Welsh College of Music and Drama i jako ansámbl Grand Résident v pařížském ProQuartet pro sezony 2025–2027. Pro pražské posluchače máme skvělou zprávu, že soubor zahraje obdobný program v prostorách Lapidária hned následujícího dne, tedy 8. 6. 2026 v rámci cyklu Hudba mezi obrazy – i když v tomto případě spíše mezi sochami...

Alena V. Kunčíková
7 minut čtení
Fibonacci Quartet (foto Shalan Alhamwy)

Festival Concentus Moraviae má silnou tradici komorní hudby – jak vnímáte jeho atmosféru a co pro vás znamená vystoupení právě ve Valticích?
Festival Concentus Moraviae je pro nás výjimečný právě svojí atmosférou, která vzniká díky konstelaci hudby, historie a architektury. Každý koncert se odehrává v mimořádných prostorách, které inspirují nás i publikum a stávají se přirozenou součástí společného uměleckého zážitku. O festivalu jsme dlouho slýchali, každoročně má vynikající program s umělci světového formátu. O to více se těšíme, že zde letos můžeme debutovat, a to právě na zámku Valtice s jeho mimořádným kulturním a historickým geniem loci.

Vaše kvarteto nese jméno Fibonacci – jak tento název odráží vaši hudební filozofii nebo přístup k interpretaci?
Zvolili jsme název „Fibonacci“, protože nás jako kvarteto zasazuje do širšího kontextu přesahujícího samotnou hudbu. Fibonacciho posloupnost a zlatý řez, s nímž úzce souvisí, se objevují v hudbě, přírodě, architektuře, výtvarném umění i matematice. Přitahovala nás myšlenka, že tento název nás propojuje s různými aspekty lidské zkušenosti a odráží kaleidoskop inspiračních zdrojů, které ovlivňují naši hru, interpretaci i osobnosti.

Zajímavostí je, že Béla Bartók, fascinovaný zlatým řezem, jej aktivně využil i ve svém Smyčcovém kvartetu č. 5, který uvedeme na koncertě. Vrcholné hudební momenty i důležité formální body umístil do míst odpovídajících poměrům zlatého řezu.

Jak se vaše umělecká vize vyvíjela od založení kvarteta až po současnost?
Od samého založení kvarteta naši uměleckou vizi formovala sdílená vášeň pro komorní hudbu a touha budovat něco společně. Zpočátku jsme se soustředili na formování vlastního hudebního jazyka – poznávání toho, jak každý z nás vnímá zvuk, frázování, charakter a interpretaci, a hledání způsobů, jak tyto pohledy spojit v jeden hlas. Postupně se tato vize vyvíjela spolu s ansámblem. Smyčcové kvarteto je jedinečný vztah – stává se něčím víc než součtem jednotlivců. Díky společným zkouškám, cestování i koncertům začíná fungovat jako živý organismus s vlastní osobností a intuicí. Často dokážeme vycítit hudební záměr dřív, než je vysloven. To, co jsme dříve řešili diskusí, se dnes odehrává přirozeně v přítomném okamžiku. Navzdory tomu zůstává jádro naší vize stejné: hluboké naslouchání, zvědavost a víra, že nejpůsobivější interpretace vznikají z opravdové spolupráce.

Program koncertu často vypovídá o identitě souboru. Jak jste vybírali repertoár pro festival Concentus Moraviae?
Program spojuje dvě zásadní středoevropská díla 20. století. Ačkoli jsou Janáčkovy „Listy důvěrné“ a Bartókův Pátý kvartet velmi odlišné, oba skladatelé čerpali z lidové tradice svých rodných regionů.

Janáček byl fascinován rytmem a intonací moravské řeči a lidových písní, které se promítají do jeho hudby nepřímo – v podobě přirozené mluvenosti a naléhavé citové bezprostřednosti. Bartók se naopak systematicky věnoval sběru lidové hudby v Maďarsku i okolních zemích, což se odráží v rytmické energii a harmonii jeho kvartetu. Rytmická živost, modální harmonie a strhující energie Pátého kvartetu mají hluboké kořeny v tomto bádání, přestože dílo zároveň posouvá hranice formy smyčcového kvartetu.

Máme rádi repertoár, který vyžaduje výraznou individualitu každého hráče, a zároveň podporuje soudržný kvartetní zvuk. Každý z nás dostává prostor zaznít jako sólista, což přerůstá v jakousi kvartetní nástavbu.

Fibonacci Quartet (foto Julia Bohle)
Fibonacci Quartet (foto Julia Bohle)

Komorní hra vyžaduje velmi jemnou komunikaci. Jak mezi sebou budujete vzájemnou souhru a důvěru?
Důvěra v kvartetu vychází především z aktivního naslouchání a schopnosti reagovat v daném okamžiku, namísto mechanického opakování toho, co jsme si domluvili na zkoušce. Na koncertě se snažíme zachovat spontánnost – necháváme prostor pro změnu a tím mezi sebou vedeme skutečný hudební dialog. Postupně si tak budujeme jistotu, že si můžeme dovolit zariskovat, protože ostatní na to okamžitě zareagují.

Jaký význam má pro vás interpretace klasického repertoáru v historicky bohatém prostředí, jakým jsou Valtice?
Máme obrovskou radost, že můžeme tento program uvést právě ve Valticích – v místě s bohatou kulturní historií. Janáčkova hudba vyrůstá přímo z moravského prostředí, krajiny i tradice.

Naše zkušenost ukazuje, že interpretace hudby v prostředí, které ji inspirovalo, může zásadně proměnit její vnímání. Často nám to pomáhá proniknout blíže k jejímu smyslu. Bude pro nás velmi zajímavé sdílet tuto hudbu s moravským publikem. Jedinečné prostředí zámku Valtice navíc nepochybně umocní neopakovatelnou atmosféru celého koncertu, což je něco, na co se nesmírně těšíme.

Je v programu skladba, která pro vás představuje zvláštní výzvu – technickou nebo interpretační?
Hudba Bartóka i Janáčka je technicky nesmírně náročná a snadno se může stát, že se interpret ztratí v technických detailech a zapomene na samotný hudební výraz. Každý part je plný obtížných míst a jejich spojení představuje další výzvu.

Zásadní je proto překonat technickou stránku a soustředit se na emocionální sdělení. Oba skladatelé navíc nehráli na smyčcové nástroje, což je na jejich partiturách občas znát. Skladby často nerespektují přirozenou ergonomii nástroje, a tak musíme hledat cesty, jak tyhle interpretační oříšky rozlousknout. Odměnou je ale obrovská hloubka a výrazová síla jejich hudby.

Nachází se v programu dílo, které považujete za osobně nejbližší? Čím vás oslovuje?
Dílo z tohoto programu, které je nám obzvlášť blízké, je Janáčkův Smyčcový kvartet č. 2 “Listy důvěrné”. Janáčkovu hudbu milujeme a možnost uvést tento kvartet na Moravě má pro nás zvláštní rozměr. Je to hudba neuvěřitelně expresivní a typicky pro Janáčka plná kontrastů, často syrová a neuhlazená, ale zároveň mimořádně niterná. Z interpretačního hlediska je to dílo, které nás neustále vybízí ke spontaneitě a nedovoluje sklouznout k rutině – naopak, ta směs něhy, neklidu a naléhavosti nutí stále hledat a rozvíjet nové odstíny, barvy a způsoby, jak dát význam jednotlivým emocím a gestům.

Děkuji vám za rozhovor.

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře