Úsilí interpretů – Ondřeje Benka za doprovodu Petry Matějové (kladívkový klavír), Jiřího Hammera (přirozený lesní roh) a Matyáše Berdycha (kontrabas) – vdechlo zapomenutým opusům nový život a připomnělo, že Škroupova hudba není jen historií Kde domov můj, ale svébytným, technicky i výrazově náročným světem, který si zaslouží hlubší pozornost.
Ondřej Benek vtiskl každé písni svébytný charakter
Program, byť vystavěný s přirozenými „tematickými okruhy“ mohl při prvním pohledu evokovat obavu z určité uniformity. Obavy však vzaly za své už v prvních minutách. Večer nebyl jen prostým řazením skladeb, ale vnitřně provázaným celkem, v němž zásadní roli sehrála i proměnlivá instrumentace. Právě střídání komorního doprovodu kladívkového klavíru s barevnějšími vstupy přirozeného lesního rohu a kontrabasu vneslo do projevu potřebnou dynamiku a úspěšně tak rozbilo občas očekávanou salonní upjatost.
Ondřej Benek se ukázal jako citlivý vypravěč, který každé písni vtiskl svébytný charakter. Zatímco v českých písních první poloviny, jako byl Raněný na hospodě či Děvy slovanské, interpret zřetelně těžil z niterného vztahu k rodnému jazyku a nalezl v nich mnohdy i nakažlivou radost a jemné humorné akcenty, v německém repertoáru volil odlišnou výrazovou strategii. Zde, kde Škroup zjevně čerpal ze schubertovského odkazu, prokázal Benek schopnost hluboké introspekce. Zvláště úvodní An die Natur, op. 12 vyzněla v podání obou protagonistů jako mistrně vystavěná miniatura. K vrcholu první části patřila píseň Der Sänger z cyklu Drei Lieder, op. 23. Škroup zde pracuje s romantickým archetypem pěvce-trpitele a Benek k této lyrické zpovědi přistoupil s nezbytnou naléhavostí. Petra Matějová byla v roli doprovazečky skvělou partnerkou. Její práce s dynamikou kladívkového klavíru nebyla mechanickým podkladem, ale barvitě odstíněným dialogem. K vyznění cyklu a zejména k závěrečné písni Des Knaben Heimkehr přispělo zapojení Matyáše Berdycha. Princip col basso, tedy zdvojení klavírního partu kontrabasem, není pouze otázkou zvukové barvy, ale záměrným návratem k dobové provozovací praxi; Berdychův výkon byl navíc příkladný v tom, jak pozorně sledoval klavírní linii a vtiskl tak skladbě potřebnou harmonickou váhu, čímž podtrhl intimní salonní charakter večera.
Zajímavým protipólem se stala Píseň o holoubkovi na verše Josefa Jaroslava Langra. Baladická přírodní alegorie, v níž se v příběhu o marném hledání zrcadlí silný osobní prožitek, využívá klavírní figury v osminových hodnotách jako mimetické ztvárnění „vodičky chladně běžící“. Petra Matějová tento pohyb interpretovala s lehkostí, zatímco Ondřej Benek vtiskl baladě sugestivní naléhavost. Píseň Das Glöcklein z cyklu Drei Lieder, op. 3 pak přesvědčivě doložila Škroupovu kompoziční zručnost. Nápaditá práce se zvukomalebnou figurací v pravé ruce, která v úvodu evokuje jasný zvuk zvonku a v závěru se proměňuje v tóny tísnivé, ukazuje, že skladatel dokázal s velkou úsporností prostředků vystavět komplexní hudební dění. Tyto momenty jasně dokládají, že Škroupova písňová tvorba není pouze historickou kuriozitou – i když je tak někdy bohužel brána – ale svébytným fenoménem, který si v současném koncertním provozu zaslouží rehabilitaci.
Večer se otevřel odkazu národního obrození
Po přestávce se večer tematicky zaměřil na rodinný okruh a nacionální akcenty. Škroupova schopnost divadelního vykreslení situací se projevila v písních Večer u rodiny či Matčina rozkoš. V té druhé zaujal Ondřej Benek suverénním výkonem, zejména ve vzestupných frázích pasáže „k nebesům až dosahám“. Drobný přehmat v klavírním partu působil v kontextu upřímného nasazení zcela zanedbatelně. An den Abendstern, op. 6 přinesla vítanou barvu v podobě sólového vstupu lesního rohu Jiřího Hammera, cyklus Wanderlieder, op. 5 se pak stal přehlídkou interpretační všestrannosti, kde Benek přesvědčil jak v úsečných pasážích, tak v široce klenutých kantilénových plochách.
S přechodem k vlasteneckému repertoáru se večer otevřel odkazu národního obrození. Píseň z činohry Čestmír prokázala, že i s minimem prostředků lze dosáhnout působivého vypravěčského výrazu, zatímco Píseň společní vnesla do sálu potřebnou jiskru. Závěrečný blok nabídl originální podání písně Kde domov můj, která se vyhnula klišé standardizovaných slavnostních úprav a zazněla v původní skladatelově úpravě. V Touze po vlasti vynikla zvlášť souhra všech zúčastněných a Slovo k vlasti přineslo až nečekaně hluboký přesah. V podání interpretů rezonovala s univerzální platností, která potvrzuje, že vlastenecký rozměr Škroupovy tvorby může být podnětný v každé době.
Olomoucký koncert festivalu Baroko 2026 potvrdil, že František Škroup nebyl pouze autorem naší hymny, ale skladatelem disponujícím výjimečnou invencí i hlubokým citem pro psychologii písňového textu. Interpretace Ondřeje Benka a jeho kolegů dokázala, že tato hudba v sobě nese životaschopnost přesahující běžný rámec historického dokumentu, jak se ke Škroupově tvorbě někdy přistupuje. Pokud se tyto často opomíjené písně setkají s poučeným a niterně prožívaným přístupem, přerůstají rámec salónu v živé svědectví o klíčové etapě české kultury. Večer ve Vlastivědném muzeu tak nebyl jen pietní vzpomínkou, ale přesvědčivou obhajobou Škroupova odkazu, který i po téměř dvou stoletích promlouvá svou technickou precizností, lyrickou hloubkou a někdy i nadčasovou naléhavostí.
Baroko 2026: František Škroup: Písně und Lieder
5. června 2026 v 19:00 hodin
Vlastivědné muzeum v Olomouci, Sál Václava III.
Program
František Škroup: 1. An die Natur, op. 12
František Škroup: 2. Raněný na hospodě
František Škroup: 3. Potěcha
František Škroup: 4. Děvy slovanské
František Škroup: 5. Drei Lieder, op. 23
a. Der Sänger
b. Das Bild der Rose
c. Des Knaben Heimkehr
František Škroup: 6. Příčina pláče
František Škroup: 7. Píseň o holoubkovi
František Škroup: 8. Liebes Thal, warum so stille, op. 15
František Škroup: 9. Drei Lieder, op.3
a. Das Glöcklein
b. An den Schlaf
c. Heimath-Sehnsucht
František Škroup: 10. Dobrou noc
—přestávka—
František Škroup: 1. Der Wolken-Himmel, op. 18
František Škroup: 2. Večer u rodiny
František Škroup: 3. Matčina rozkoš
František Škroup: 4. Otcova blahost
František Škroup: 5. An den Abendstern, op. 6
František Škroup: 6. Wanderlieder, op. 5
a. Der Nebel
b. Die Morgenluft
c. Die Lerche
d. Quellbach
František Škroup: 7. Píseň z činohry Čestmír
František Škroup: 8. Píseň ze zpěvohry Libušin sňatek
František Škroup: 9. Píseň společní
František Škroup: 10. Kde domov můj
František Škroup: 11. Touha po vlasti
František Škroup: 12. Slovo k vlasti
Účinkující
Ondřej Benek – tenor
Petra Matějová – kladívkový klavír
Jiří Hammer – lesní roh
Matyáš Berdych – kontrabas
