Miřenka Čechová připravila novou inscenaci: v projektu S(t)IGMA si bere na paškál manosféru
Tři mladí muži, jedna filosofka a otázky, které se bojíme položit si nahlas. Divadelní soubor Tantehorse v režii Miřenky Čechové uvede 9. června 2026 v Paláci Akropolis novou inscenaci S(t)IGMA: Možná nejsem problém já, dokumentární sondu do radikalizace mladých mužů, vlivu algoritmů a hledaní mužské identity v době, kdy staré vzorce přestaly fungovat.
Podle dostupných výzkumů až 71 % mužů věří, že si své problémy musí řešit sami, a více než polovina má pocit, že projevením emocí působí slabě. Tyto postoje se dnes formuji mimo jine v prostředí sociálních sítí, kde se mladí muži stávají cílem algoritmů posilujících jednoduché, často radikalizující narativy.
S(t)IGMA navazuje na předchozí výzkumně-performativní projekt Za muže!, který připravil soubor Tantehorse ve spolupráci s Akademií věd. Tvůrci v něm kombinují umělecký přístup s aktuálními společenskovědními daty a osobními výpověďmi třech mladých mužů – Matěje Šímy (producenta a DJ Hihihahaholky), Sebastiana Vopěnky a Matěje Šumbery – a výzkumným vhledem filosofky Alice Koubové, která je zároveň součástí inscenace.
Jak se tyto postoje promítají do každodenní zkušenosti mladých mužů, ukazují i autentické výpovědi tří protagonistů projektu: „Protože si nejsem jistý, co vlastně znamená být chlap.“ „Protože se koukám na prsa a zadky. A občas jsem jen příšerně nadržený.“ „Protože nerozumím tomu, proč bych měl být ALFA za každou cenu.“ „Protože mám strach z toho, kam se to cele posouvá.“
S(t)IGMA není klasickým divadelním příběhem. Jde o postpunkový hudební dokument, který vychází z autentických výpovědí tří mladých mužů. Ti na jevišti otevírají osobní témata nejistoty, tlaku na výkon, vztahů i hledání vlastní identity v době, kdy tradiční vzorce mužství přestávají fungovat.
„Trochu mě to nahlodalo v tom smyslu, že Andrew Tate nabízí možnost ženy úplně vyřadit ze života a vlastně mluvit jenom o tý mužský sféře… Strašně to zjednodušuje ten problém a vytváří prostředí, kdy si člověk říká, jestli by tohleto nebylo vlastně ideální nebo příjemný.“ (středoškolský student)
Tvůrci nechtějí nabídnout jednoznačné odpovědi. Naopak ukazují momenty, kdy jednoduchá vysvětlení začínají dávat smysl, a kdy je potřeba se rozhodnout, jestli jim uvěřit.
„Tahle inscenace vzniká z pocitu, že algoritmy jsou rychlejší než divadlo – a přesto věříme, že divadlo může říct něco, co algoritmus neumí. Jako mladý muž vím, jak tohle vakuum vypadá zevnitř. Staré vzorce mužství přestaly fungovat a nikdo nevydal aktualizaci. A příroda vakuum nesnáší: přicházejí lidé, kteří mají jasno – a chtějí, abyste jim věřili. S(t)IGMA není návod. Je to místo, kde se tahle otázka dá konečně položit nahlas,“ říká producent souboru Tantehorse Jan Honeiser.
Projekt zároveň reaguje na širší společenský kontext. Jak ukazují aktuální data i zkušenosti z fokusních skupin, mladí muži dnes čelí kombinaci ekonomické nejistoty, tlaku na výkon a ztráty jasně definované role ve společnosti. V tomto prostoru se pak snadno prosazují ideologie, které nabízejí jednoduchá řešení a jasně pojmenovaného „viníka“. S(t)IGMA podle autorů proto otevírá otázku, jak dnes hledat nové formy mužské identity, bez nutnosti uchylovat se k agresi, uzavřenosti nebo odmítání druhých.
Vstupenky na webu souboru.
Festival Žonglobalizace přilákal v první den stovky návštěvníků
Festival nového cirkusu Žonglobalizace zahájil 2. června 2026 svůj šestnáctý ročník v centru Plzně v lokalitě U Branky. První festivalové odpoledne nabídlo novocirkusové workshopy, chůdaře, vystoupení kurzistů plzeňského Cirkulária a rodinné představení BANANA souboru TUTOcirk. Během dne se na místě vystřídalo přibližně 500 návštěvníků, samotné večerní představení sledovalo kolem 200 diváků.
Program začal v 16 hodin workshopy žonglování a vzdušné akrobacie na kruhu a šále, které si mohli zájemci vyzkoušet na speciální akrobatické konstrukci. Atmosféru doplnili chůdaři pohybující se mezi návštěvníky a krátké vystoupení hoop dance v podání kurzistek centra Cirkulária, které provozuje organizátor festivalu, spolek Žongléros Ansámbl.
Hlavním bodem programu bylo představení BANANA plzeňského souboru TUTOcirk. „Moc nás těší, kolik lidí si našlo cestu na zahájení festivalu. Odpoledne bylo plné energie, smíchu a veselých zážitků. Přesně to je důvod, proč jsme se letos rozhodli vyrazit do veřejného prostoru. Chceme, aby se nový cirkus stal přirozenou součástí života ve městě a aby si ho mohl užít opravdu každý – bez vstupného a bez bariér. Včerejší atmosféra nám ukázala, že to byla správná cesta,“ říká ředitel festivalu Jiří Misař.
Podle organizátorů byly nadšené také rodiny s dětmi. Jedna z návštěvnic, která dorazila na představení se svou tříletou dcerou, ocenila především srozumitelnost a hravost inscenace: „Byla jsem překvapená, že dcera vydržela soustředěně sledovat celé představení. Smála se, reagovala na situace v představení, a dokonce pochopila i některé vtípky. Odcházely jsme nadšené obě dvě,“ cituje organizátor.
„Právě schopnost oslovit děti i dospělé zároveň je jedním z charakteristických znaků festivalu Žonglobalizace. Program kombinuje současný cirkus, humor, pohybové divadlo i interaktivní prvky a nabízí zážitky, ve kterých si každá generace najde něco svého,“ dodávají pořadatelé.
Návštěvníci si během odpoledne mohli odnést také festivalové suvenýry v podobě novocirkusových ponožek, plátěných tašek a dalších drobností. Nejmenší fanoušci novocirkusového řemesla mohli využít interaktivní herní prvky rozmístěné v Kopeckého sadech.
Letošní ročník Žonglobalizace se nově odehrává na různých místech Plzně. Festival tak během června a začátkem července zavítá například do Mlýnské strouhy, na Radbuzskou náplavku, Plovárnu Hradiště nebo do okolí OC Atom na Lochotíně. Veškerý program je pro návštěvníky zdarma. Další festivalový večer proběhne v úterý 9. června v Mlýnské strouze, kde se představí performer a choreograf Viktor Černický s oceňovanou inscenací PNEU. Fyzicky náročná performance na pomezí současného cirkusu, tance a vizuálního umění propojuje čtyři performery a 500 kilogramů pneumatik. Po vystoupení proběhne afterparty s DJs Zefram a Kane.
Žonglobalizace 2026 v dalších dnech
16. června / Plovárna Hradiště
18:00 Vim kolektiv: SJEN
19:00 Opékání buřtů na ohni za doprovodu kytary
23. června / Náplavka na Radbuze (pod kavárnou Šálek & Špunt)
Young Voice
15:00 – 16:00 Workshopy žonglování
16:00 Bude Circus & Akrobat Jihlava: Stress de grenouille
Cirkus LeGrando – Skupina KH: Renata
17:00 – 18:00 Workshopy žonglování
18:00 Young Voice Open-Air varieté
30. června / OC Atom
17:00, 18:30 Lenka Švolíková: Stepní běžci
7. července / Mlýnská strouha
AHOY Žonglobalizace
16:00 – 18:00 Workshopy žonglování
18:00 TUTOcirk: AHOY!
19:00 – 22:00 DJ Decent
Hlavní zahraniční hosté festivalu TANEC PRAHA v nejbližších dnech – Rave Lucid
Brandon Miel Masele a Laura Nala Defretin jsou autory choreografie k dílu Rave Lucid, které proměňuje energii electro dance v intenzivní kolektivní zážitek. „Strhující, fyzicky nakažlivý rytmus vtahuje diváky do sdíleného stavu na pomezí klubové extáze a precizní současné choreografie,“ slibují pořadatelé. Představení se uskuteční 10. a 11. června 2026, první vystoupení se koná v Českých Budějovicích (Park Sokolský ostrov) a druhé v Praze (WPP Campus / Elektrické podniky Vltavská).
Electro dance – první francouzský urbánní taneční styl založený na výrazné práci paží a rytmu electro, house a techno hudby – vznikl v pařížských klubech nultých let a rychle se šířil díky internetu a sdíleným videím. Mediální exploze kolem značky „Tecktonik“ z něj učinila pomíjivý trend, zatímco undergroundová komunita styl dál rozvíjela jako živou, globální kulturu propojující tanečníky napříč kontinenty.
Rave Lucid je energickou poctou této komunitě, formované na pomezí klubové kultury a tanečních battlů. Francouzský soubor Mazelfreten, vedený choreografy Brandonem Miel Maselem a Laurou Nalou Defretin, propojuje hypnotické skupinové choreografie se syrovou silou freestylu a rozvíjí electro dance jako pulzující kolektivní organismus.
„Choreografie pracuje s principy streetových tanců – s výbušností, gradací a cykličností pohybu. Energie se vrství, láme, zklidňuje a znovu nabírá na síle, až vytváří téměř hypnotický účinek. Skupina se pohybuje jako jeden organismus. Její rytmus určují ostré akcenty i náhlá zpomalení připomínající zastavený čas. Precizní práce paží, izolací a silných minimalistických detailů vyčleňujících se z celku posouvá tělo za hranice běžného vnímání pohybu.
Prostor je neustále v pohybu: energie proudí napříč celým jevištěm, formy se rozpadají a znovu skládají, skupinová dynamika se střídá s intimnějšími momenty duetů, v nichž se objevují prvky kontaktu a vzájemného naslouchání. Hudba založená na elektro a techno beatech není pouhým doprovodem, ale hybnou silou – rytmus zde určuje strukturu, napětí i směr dění. V závěru se energie koncentruje do extatického vyvrcholení, které je strhující,“ popisuje dramaturgie festivalu. Citlivé návštěvníku upozorňuje, že představení obsahuje stroboskop a velmi hlasitou hudbu.
Mazelfreten zformovalo choreografické duo: elektro tanečník a vicemistr světa Brandon Masele a hip hopová tanečnice Laura Defretin, známí z mezinárodní battle scény jako Miel a Nala. Jejich setkání zažehlo silnou tvůrčí energii, z níž vyrostl osobitý pohybový jazyk propojující electro dance a hip hop. Tvorba Mazelfreten čerpá z klubové kultury i současného divadla.
Hlavní zahraniční hosté festivalu TANEC PRAHA v nejbližších dnech – O čem stromy nemluví
Součástí hlavního programu je i outdoorové vystoupení španělské produkce s poetickým názvem O čem stromy nemluví. Uvedeno bude třikrát: 14. června 2026 v Klášterních zahradách Litomyšl, 15. června 2026 na Kostnickém náměstí v Praze a 16. června 2026 v Moving Station v Plzni. Záštitu nad španělskou účastí na festivalu převzala velvyslankyně Španělska v České republice J. E. María Pérez Sánchez-Laulhé, představení 14. června probíhá ve spolupráci s festivalem Smetanova Litomyšl.
Autoři tohoto díla Kiko López a Héctor Plaza patří k výrazným osobnostem španělské taneční scény posledních let. Jejich tvorba propojuje současný tanec, streetové styly i fyzické divadlo a vyrůstá z dlouhodobého uměleckého partnerství formovaného lety společné práce a sdílených zkušeností.
Co mají společného lidé a stromy? Ve své performanci pro veřejný prostor hledají tito tvůrci paralely mezi lidským životem a životem stromů. Oba hledají své kořeny a učí se obstát a růst v proměnlivých podmínkách. Objevuje se motiv zakořenění, růstu i vzájemného propojení, organického a neustále proměnlivého. Oba performeři vycházejí z bohatého pohybového zázemí zahrnujícího hip hop a streetové styly, současný tanec, tribal i modern jazz.
„Jejich pohybový jazyk je plastický a dynamický; křehkost se zde setkává se silou, energie streetových technik s prvky akrobacie a kontaktní improvizace,“ popisuje dramaturgie festivalu. „Jejich projev je civilní, bezprostřední a přirozený. Autenticita a důvěra mezi oběma performery jsou téměř hmatatelné a vyzařují z každého pohybu i z momentů ticha mezi nimi. Tanec stojí na citlivé práci s váhou, přesném načasování a neustálém vzájemném naslouchání. Těla se propojují, oddělují a znovu setkávají, občas působí jako jeden organismus pulzující společným dechem. V jejich tanečním projevu se mužnost, síla a rozhodnost přirozeně prolínají s mimořádnou jemností a vzájemnou důvěrou. Podobně jako stromy, které stojí pevně zakořeněné, rostou vzhůru a zároveň zůstávají pružné vůči okolí.“
V bezprostředním kontaktu s diváky nabízí O čem stromy nemluví možnost na chvíli zpomalit a vnímat vztahy mezi těly, pohybem a místem, kde se právě nacházíme, přirozeně a nenápadně, jako když se zastavíme v lese obklopeni tichou přítomností stromů.
Kiko López a Héctor Plaza patří k výrazným osobnostem španělské taneční scény posledních let. Poprvé se setkali v roce 2014 a jejich spolupráce postupně přerostla v dlouhodobé umělecké partnerství založené na vzájemné důvěře a sdílené fyzické zkušenosti. Jejich společná tvorba vychází z rozmanitého tanečního zázemí zahrnujícího současný tanec, hip hop a streetové styly, tribal i modern jazz. Charakteristická je pro ně civilnost projevu, vysoká kvalita pohybu a citlivá práce s partnerstvím i prostorem. Ve svých projektech se soustředí na vztah těla a prostředí a na autenticitu sdíleného setkání s diváky.
Hlavní zahraniční hosté festivalu TANEC PRAHA v nejbližších dnech – Mizu
Může tančit kus ledu? O tom se přesvědčí návštěvníci další outdoorové performance Mizu – toto slovo v japonštině znamená voda (水) a poetická inscenace propojuje tanec, nový cirkus a loutkářství. Tanečnice a choreografka Satchie Noro s loutkářkou Élise Vigneron vytvořily pas de trois: dialog mezi tajícím tělem z ledu, živým tělem z masa a loutkoherečkou, která je v pozadí nenápadně vede a udržuje v pohybu. První uvedení proběhne 16. června 2026 ve 20:00 hodin u Majáku Zdiby.
Dílo je součástí krajinné kompozice; odehrává se na pontonu s dřevěnou konstrukcí připomínající půlměsíc uprostřed vodní hladiny. Před očima diváků se probouzí k životu nečekaný tvar – lidská figura z ledu, hmatatelně přítomná, a zároveň od prvního okamžiku pomíjivá. Postupně se rozvíjí intimní dialog mezi tanečnicí a ledovou bytostí, který vyústí v křehký, místy až mateřský vztah. „Těla zavěšená na konstrukci levitují, proplétají se a v silných momentech si hledí do očí. Za doprovodu meditativní melodie sdílejí chvíle tichého objetí. Tato blízkost má však svou cenu: teplo doteků začíná loutku měnit. Led pomalu taje, kapky stékají na zem; později se odlamují celé kusy, které se s jemným třeskem tříští o podlahu. Působivé je sledovat i tanečnici, postupně zmáčenou, zatímco loutkoherečka zůstává přirozenou a nenápadnou součástí scény. Vzájemná opora, subtilní přenášení váhy, zvedačky i rotace — vše se odehrává v rytmu nevyhnutelné proměny,“ popisuje detail programu.
Mizu je popisováno jako hluboce dojemná báseň o přirozené pomíjivosti, která existuje jen v čase; o vztahu, jenž se mění každým dotykem. „Dialog mezi ženou a ledem odkrývá jedinečnost každého okamžiku — dříve, než se jeho tvar rozplyne. Je to oslava propojení a lásky, křehkosti i krásy pomíjivého, nevyhnutelnosti konce. V divákovi zůstává ještě dlouho poté, co poslední kapka steče z jeviště.“
Satchie Noro je mezinárodně uznávaná umělkyně, která tvoří v nejrůznějších prostředích a napříč disciplínami. Po studiu klasického tance působila v Berlíně a New Yorku, poté se ve Francii připojila k významným tanečním souborům. Od roku 2000 se věnuje vzdušným cirkusovým technikám a v roce 2002 založila vlastní Companie Furinkaï. Vytvořila díla uváděná po celém světě a její tvorba je oceňována pro originalitu i odvahu překračovat hranice žánrů. Již podruhé se dostala mezi TOP20 umělců prestižní evropské platformy Aerowaves.
V Domě tanečního umění vystoupí soubor Attily Egerháziho
Royal Ballet Fehérvár, maďarský soubor moderního tance vystoupí 12. června 2026 od 18:00 hodin v branickém Domě tanečního umění. Vstup je zdarma, ale z kapacitních důvodů je nutné si místa zarezervovat: Rezervace míst
Program s názvem Minutu po minutě nabídne setkání literatury a tanečního divadla prostřednictvím děl Istvána Örkényho a L. Simona Lászlóa a choreografií Attily Egerháziho. V kusu Zákaz vstupu na trávník! zazní vedle textů Istvána Örkényho i repetitivní báseň L. Simona Lászlóa Paprikový věnec, přičemž živé texty se samy stávají hudbou, na kterou tanečníci tančí. Choreografii s názvem „Uvozovky“ vytvořil Attila Egerházi na úryvky z dřívější knihy současného spisovatele a básníka L. Simona Lászlóa, které pro představení sám upravil.
Představení trvá 60 minut. Produkce je realizována s podporou Ministerstva kultury a inovací Maďarska v rámci programu kulturní podpory Maďarů žijících v diaspoře.
Premiéra Adriany Štefaňákové v rámci festivalu TANEC PRAHA
„Nikdy jsme nebyli víc propojeni – a zároveň nikdy víc osamělí. Sociální sítě vytvořily paradox: algoritmy nám servírují obsah, který potvrzuje naše názory, a my se postupně uzavíráme do komfortních bublin, kde se nemusíme konfrontovat s ničím neznámým, odlišným, nepohodlným. Overexposed tento paradox obrací naruby – a ptá se, co se stane, když algoritmus vystoupí z obrazovky do ulic,“ píše se v anotaci nového outdoorového projektu choreografky a tanečnice Adriany Štefaňákové. Premiéru bude mít 12. června 2026 v Broumově na Kostelním náměstí. Do Prahy dorazí 14. června do okolí stanice metra Můstek.
Site-specific dílo Adriany Štefaňákové je živou, interaktivní performancí, která se odehrává přímo ve frekventovaných městských prostorách. Zkoumá, jak obrazovky a sociální sítě proměňují naše každodenní interakce a oslabují skutečné spojení mezi lidmi. Reflektuje naši rostoucí závislost na digitálním světě i jev nadměrného vystavení – overexposure – kdy lidé sdílejí věci, které by v offline světě nikdy neodhalili.
Co tím ztrácíme? Možná schopnost být přítomni. Když na ulici potkáme někoho zajímavého, místo abychom se zastavili, vytáhneme telefon. Filtrujeme realitu přes obrazovku – a tím ji zároveň zplošťujeme. Co tím získáváme? Iluzi kontroly. Můžeme si vybrat, co uvidíme, s kým budeme mluvit, jak se prezentujeme. Ale ta kontrola je falešná – ve skutečnosti za nás vybírá algoritmus.
Performeři se budou objevovat jako živé avatary – zveličené, explicitní verze identit, které si prezentujeme online. Zpočátku prostor obývají téměř nenápadně. Postupně vstupují do proudu města a stírají hranici mezi performancí a každodenností. Není jasný začátek ani konec – představení vzniká spontánně, tak jako nepředvídatelný život ulice.
„Co se stane, když se ta pečlivě kurátorovaná identita ocitne na ulici, kde ji nikdo nelajkuje? Kde na ni lidé reagují tělem, pohledem, rozpaky? Kde nemůžeš smazat komentář, protože ten komentář je živý člověk, který ti stojí tváří v tvář? Právě v tom nepohodlí – v náhodném setkání s někým úplně jiným – vzniká něco živého,“ píše autorka.
Představení je zároveň výzkumem fyzické interakce mezi lidmi, kteří se v běžném životě míjejí a neznají. Cílem je probudit zvědavost, připomenout hodnotu skutečného setkání a vytvořit situaci, ve které se lidé mohou navzájem inspirovat – i skrze odlišné názory či způsoby vnímání světa. Taneční složka je syrová a fyzicky naléhavá, postavená na důvěře a blízkosti těl.
Overexposed je kombinací tance, technologie a sociálního výzkumu. Obohacuje veřejný prostor a otevírá diskusi o závislostech, algoritmech a lidské propojenosti. Reflexe doby, ve které válčíme o to, kdo bude víc viděn – a zapomínáme, jak být skutečně spolu.
Adriana Štefaňáková patří k výrazným talentům české taneční scény. Vystudovala Taneční konzervatoř hl. m. Prahy a současný tanec na Codarts v Rotterdamu. Jako performerka spolupracovala se soubory Tantehorse, DEKKADANCERS a choreografkou Miřenkou Čechovou. Ve své tvorbě propojuje tanec s vizuálním uměním a zkoumá témata identity, soukromí a vlivu digitálního světa. K jejím autorským projektům patří Luminous Daisies (uvedeno na festivalu TANEC PRAHA 2025) či oceněný taneční film Insanity. V roce 2026 se stala rezidenční umělkyní divadla Ponec, kde již uvedla několik autorských večerů.
Open Air program festivalu TANEC PRAHA 2026 zve publikum do netradičních a veřejných prostor po celé ČR
Mezinárodní festival TANEC PRAHA, který se letos koná od 1. do 23. června v Praze a dalších 21 městech a obcích, zve nejen do divadel, ale i mimo jejich zdi. V rámci bohatého open aair programu přivádí špičkové domácí i zahraniční taneční umění do ulic, na náměstí, do parků i dalších netradičních veřejných prostor. Ti nejlepší umělci se tak setkávají s publikem napříč generacemi přímo tam, kde se odehrává každodenní život.
„Letos poprvé jsme vyhlásili Open Call na představení pro nedivadelní, otevřené prostory. Potěšil nás zájem domácích umělců, a to i v mezinárodní spolupráci, a doplnili jsme nabídku festivalu o vybraná Open Air zahraniční představení, která rezonují,” říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu TANEC PRAHA.
Koprodukce s festivalem TANEC PRAHA:
Holektiv (CZ): Pradleny
Návrat vůdčích osobností Holektivu k hlubšímu zkoumání ženských témat s vtipnou nadsázkou žen – pradlen. Dominantním tématem není praní prádla, ale žena a její posun v celospolečenském vnímání. Inscenace byla a ej k vidění ve všech těchto termínech:
7. 6. | 19:30 | Kostnické náměstí | Praha
8. 6. | 18:00 | Zámecké arkádové nádvoří | Moravský Krumlov
9. 6. | 17:00 | Tyršovo náměstí | Choceň
10. 6. | 17:00 | Park Komenského | Zlín
11. 6. | 17:00 | Vodácké centrum ČB (Na Kanále) | České Budějovice
15. 6. | 16:30 | ZUŠ Vítězslava Nováka: dvůr školy | Jindřichův Hradec
16. 6. | 18:00 | Městská hudební síň | Hradec Králové
17. 6. | 16:00 | Na Fufernách | Sušice
18. 6. | 17:00 | Farská zahrada | Ostrava
Yana Reutova & coll. (UA/CZ): The Swind Teens
Inscenace vznikla za aktivního sdílení českých a ukrajinských teenagerů. Dotýká se témat identity ve věku dospívání. Swind (název vznikl ze spojení slov Swing & Wind) vytváří otevřený prostor, kde člověk může objevovat sám sebe. „Vychází z toho, jak dnes teenageři žijí a co řeší. V tomhle věku se osobnost teprve utváří, a právě proto na ně projekt tak dobře působí – ukazuje, že identita není něco pevného, ale něco, co se neustále mění a vyvíjí,“ vysvětluje autorka.
8. 6. | 17:30 | Zámecké arkádové nádvoří | Moravský Krumlov
20. 6. | 19:30 | Karlínské náměstí | Praha
Adriana Štefaňáková (CZ): Overexposed
Site-specific představení Adriany Štefaňákové je živou, interaktivní performancí, která zkoumá, jak obrazovky a sociální sítě proměňují naše každodenní interakce a oslabují skutečné spojení mezi lidmi.
12. 6. | 13:00 | Kostelní náměstí | Broumov
13. 6. | 15:00 | Soukenné náměstí | Liberec
13. 6. | 20:00 | Plovárna Manětín – v rámci akce Manětínské dvorky | Manětín
14. 6. | 18:00 a 19:30 | Můstek | Praha
15. 6. | 17:00 | Tyršovo náměstí | Choceň
Zahraniční hosté festivalu TANEC PRAHA s Open Air projekty:
Kiko López & Héctor Plaza (ES): O čem stromy nemluví
„Ikony současné španělské taneční scény Kiko López a Héctor Plaza se představí ve společném díle, které je jemným pohlazením, zdrojem pozitivní energie plynoucí z obdivuhodné souhry a vnitřního naladění obou umělců. Lidé a stromy mají tolik společného,“ slibuje program.
14. 6. | 15:00 | Klášterní zahrady | Litomyšl
15. 6. | 19:30 | Kostnické náměstí | Praha
16. 6. | 19:00 | Moving station | Plzeň (+ workshop)
Furinkaï / Satchie Noro (JP/FR): MIZU
Poetická instalace na vodní hladině, kde se setkává tanec, nový cirkus, loutkářství s prvky výtvarné instalace. Originální koncept Japonky působící ve Francii o křehkosti i kráse pomíjivého.
16. 6. | 20:00 | Maják Zdiby | Praha-východ
18. 6. | 19:00 | Varnsdorfský rybník | Varnsdorf
20. 6. | 15:00 | Košutecké jezírko | Plzeň
22. 6. | 17:00 | Loděnice | Ostrava
Adriano Bolognino (IT): Come Neve
„I v době covidu vznikala díla vracející se k tradicím, např. háčkování, jak dokazuje tahle rozverná hříčka italského souboru. Ze společně sdíleného pohybu vznikají jedinečné vzorce, podobně prchavé jako sněhové vločky dopadající na zem. Diváci jsou zváni k zastavení, návratu k vnitřnímu klidu a k pocitu dětského bezpečí,“ zve produkce.
20. 6. | 20:00 | Klášter Kladruby | Kladruby u Stříbra
21. 6. | 19:30 | Kostnické náměstí | Praha
22. 6. | 19:00 | Piaristické náměstí | České Budějovice
Podrobnosti na webu festivalu.
Poslední premiéra sezony baletu Národního divadla moravskoslezského proběhne v komorním prostoru Divadla „12“.
Co se stane, když lidé ztratí společnou řeč a přestanou si rozumět? V biblickém Babylonu vedlo zmatení jazyků k rozpadu společnosti. V Babylon baletu ostravského baletního souboru dochází ke vzniku něčeho nového: čtyři tanečníci skrze tanec hledají způsob, jak porozumět druhým i sami sobě. Poslední premiéra sezony je komorním autorským dílem. Scénář podle námětu ředitele divadla Jiřího Nekvasila připravil a režíruje slovinský režisér Rocc, choreografii vytvořili jako spolutvůrci samotní členové baletního souboru – Natalia Adamska a Rei Masatomi. Premiéra 13. června 2026 v 19:00 hodin v Divadle „12“.
Inscenace je vytvořena přímo na míru prostoru ostravského Divadla „12“ a právě ve spojení s touto komorní scénou nabízí živý, emocionálně bohatý a zároveň velmi intimní zážitek, jak alespoň slibuje produkce divadla. „Taneční obrazy, které s hudbou Erika Satieho volně plynou mezi vysvětlitelným a nevysvětlitelným, tvoří pestrou mozaiku složité mezilidské komunikace ve světě, kde i z chaosu může vzniknout nový řád a životní harmonie,“ láká diváky program. Tančí v různých alternacích Madalena Judas, Sojeong Park, Tom Bellec, Máté Milchram, Yu Matsumoto, Shino Sakurado, Elen Šnoblová, Cristian Barile, Dario Erguido a Nikolas Sotiriou. Inscenace vzniká u příležitosti 160. výročí narození hudebního skladatele Erika Satieho, jehož skladby v podání kytaristy Milana Bátora nebo alternujícího Jiřího Šoltyse budou večer doprovázet.
Avízo: Letní scéna Divadla F. X. Šaldy na Jítravském Dvorci
V krásné přírodě kousek za Libercem, v kryté jízdárně Jítravského Dvorce za každého počasí i open air pod hvězdnou oblohou bude 20. a 21. června 2026 hrát Divadlo F. X. Šaldy, repertoár s důrazem na hudební i činoherní tituly doplní i tanec. Program pod souhrnným názvem Carmina Burana představí choreografii Jarka Cemerka Proměny v podání Baletního souboru DFXŠ, kantátu Bohuslava Martinů Otvírání studánek v produkci Dětského operního studia DFXŠ (dirigentka a sbormistryně: Silvie Langrová, režie: Linda Hejlová Keprtová, barytonové sólo: Martin Bárta, instrumentalisté: Marcela Mikolášková (housle I.), Olesia Voličková (housle II), Ištván Matejča (viola), Karol Kevický (klavír) a slavné dílo Carla Orffa Carmina Burana (sólisté, sbor a orchestr Divadla F. X. Šaldy Liberec, Dětský pěvecký sbor Severáček, dirigent: Zbyněk Müller, sbormistři: Tadeáš Tulach (sbor DFXŠ) a Silvie Langrová (Dětský pěvecký sbor Severáček), Věra Poláchová Kavanová – soprán, Michal Lehotský – tenor, Martin Bárta – baryton.
V první části baletní soubor DFXŠ představí taneční kompozici Proměny, kterou připravil choreograf Jarek Cemerek na hudbu B. Smetany a B. Dessnera. Poté vystoupí Dětské operní studio, jež pod vedením Lindy Hejlové Keprtové a Silvie Langrové vytvořilo scénickou skicu na kantátu Bohuslava Martinů Otvírání studánek. Po přestávce pak zazní v podání sólistů, sboru a orchestru DFXŠ ve spolupráci s dětským pěveckým sborem Severáček kantáta Carla Orffa Carmina Burana.
Baletní soubor DFXŠ choreografií Proměna „rozehrává citlivou úvahu o proměnlivosti lidského života. O tom, jak nás zkušenosti formují, jak se proměňuje náš vnitřní svět i vztah k okolí a jak každá změna v sobě nese možnost nového začátku, ať si to uvědomujeme, nebo ne. Život je neustálý proces proměny, složený z rozmanitých, často neuspořádaných a předem neznámých fází. V jejich souhře se rodí tajemství lidského osudu. Kolik dobra či zla se při jeho odhalení ukáže, závisí na každém z nás. Nikdy nejsme pouhým nečinným objektem této proměny, jak by se někdy mohlo zdát. Jsme její součástí i spolutvůrci,“ přibližují organizátoři.
