Ze všech Sibeliových symfonií je Sedmá nejméně uchopitelná a právě proto po ní sahám jako po první, když hodnotím nový komplet nahrávek. Vznikla v roce 1924 – v době, kdy Finsko získalo nezávislost na Rusku a překonalo krvavou občanskou válku, jež zrcadlila střety mezi bělogvardějci a rudými za hranicemi. Má pouze jednu větu a trvá necelých dvacet minut. Skoro šedesátiletý Sibelius jako by buď skládal zbraně, nebo vyčerpal všechny cesty, jimiž se mohl ve své tvorbě ubírat.
Po celý život byl v čele formování finské národní identity skrze podmanivou sílu své hudby. Teď, zklamaný a odmítaný polovinou svých krajanů, jen zdráhavě odhaluje, co si myslí a kam jeho tvorba směřuje. Symfonie začíná vzestupnou stupnicí, aby se vzápětí vrátila k osvědčeným motivům svých předchůdkyň.
Důvod, proč jsem tento cyklus Helsinské filharmonie otevřel právě Sedmou symfonií, je prostý: dirigent Jukka-Pekka Saraste byl vůbec první, v jehož podání mi tato frustrující hádanka začala dávat smysl. Onu nahrávku jsem tehdy slyšel v pozdním nočním vysílání z Německa a svou čistotou i naléhavostí tehdy zastínila všechny slavné sibeliovské interprety, které jsem do té doby znal – Kajanuse a Karajana, Beechama a Barbirolliho, Colina i Andrewa Davise, Bernsteina, Maazela, Rattla, Berglunda a další. Ze všech těchto velikánů je to právě Saraste, kdo tuto symfonii opravdu chápe. A na této desce ji vykresluje ještě o stupínek lépe. Nikdy jsem Sedmé symfonii nepropadl tak jako dnes.
Saraste, který letos oslavil sedmdesátiny, si vybral méně oslnivou kariéru než jeho přítel a jmenovec Esa-Pekka Salonen. Působil jako šéfdirigent v Torontu, Oslu, Kolíně nad Rýnem i doma ve Finsku. Helsinští filharmonici, kterým byla vždy cizí jakákoli teatrálnost, reagují na jeho vedení zcela organicky – Sibelia mají zkrátka v krvi. S výjimkou kompletu společnosti Decca s ještě nevyzrálým Klausem Mäkelou je toto nejzdařilejší sibeliovská antologie, jakou jsem za celá léta slyšel.
Necháme-li stranou Sedmou symfonii, Šestá působí jako hluboce promyšlená reflexe národního dramatu, Třetí okouzluje svou pastorální bezprostředností a Druhá s Pátou mají v sobě tolik podmanivé síly, až máte pocit, že osobitější a věrnější výklad už snad ani neexistuje. Kdo chce poznat skutečného Sibelia, měl by zamířit za Sarastem do Helsinek.
Album na Spotify:
Album na YouTube:
Sibelius & Saraste: The 7 Symphonies
Jean Sibelius: Symfonie č. 1 e moll, op. 39 (I. Andante ma non troppo – Allegro energico, II. Andante ma non troppo, III. Scherzo. Allegro, IV. Finale. Andante – Allegro molto)
Jean Sibelius: Symfonie č. 4 a moll, op. 63 (I. Tempo molto moderato, quasi adagio, II. Allegro molto vivace, III. Il tempo largo, IV. Allegro)
Jean Sibelius: Symfonie č. 2 D dur, op. 43 (I. Allegretto, II. Tempo andante, ma rubato, III. Vivacissimo, IV. Finale. Allegro moderato)
Jean Sibelius: Symfonie č. 5 Es dur, op. 82 (I. Tempo molto moderato – Allegro moderato, II. Andante mosso, quasi allegretto, III. Allegro molto)
Jean Sibelius: Symfonie č. 3 C dur, op. 52 (I. Allegro moderato, II. Andantino con moto, quasi allegretto, III. Moderato – Allegro ma non tanto)
Jean Sibelius: Symfonie č. 6 d moll, op. 104 (I. Allegro molto moderato, II. Allegretto moderato, III. Poco vivace, IV. Allegro molto)
Jean Sibelius: Symfonie č. 7 C dur, op. 105
Helsinki Philharmonic Orchestra
Jukka-Pekka Saraste – dirigent
Label: Ondine
Datum vydání: 19. června 2026
Hodnocení Normana Lebrechta: *****
