Klasická vznešenost a interpretační výzva: Suita z baletu Korzár
První polovina obou večerů patřila suitě z baletu Korzár (hudba Adolphe Charles Adam, premiéra v Paříži 1856) v tradiční, ale dynamické choreografii Vasilyho Medvedeva a Stanislava Feča (podle M. Petipy). Koncentrovaná esence inscenace, kterou oba choreografové a zakladatelé Petipa Ballet Association poprvé v české historii uvedli v roce 2007 v Národním divadle v Brně, přinesla na scénu mimořádně náročný akademický repertoár. (Pro přesnost doplňme, že studenti Taneční konzervatoře hl. m. Prahy nastudovali v minulosti také grand pas z baletu Korzár, a to v roce 2010).
Představení ve Stavovském divadle vizuálně těžilo z blyštivých a uhrančivých kostýmů Josefa Jelínka (zapůjčených z ND Brno) a vkusných projekcí Natalyi Grimberg, které dodaly scéně ucelenou atmosféru. Lze vysoce ocenit práci s minimalistickou scénou omezenou na historizující výjevy, jež byly nápaditě rozpohybovány – od vln moře a plujících lodi až po povívání břečťanů. Byl to pěkný příklad toho, jak málo stačí k elegantně střídmé scénické výpravě.
Zatímco páteční večer se „rozjížděl“ pozvolna a tanečníci plně nevyužili délku jeviště rozšířeného nad orchestřiště, v sobotu studenti ovládli celý prostor od prvních vteřin. Práce paží byla u všech interpretů graciézní, byť gesta by si místy zasloužila o něco delší a klidnější vyznění. Pohotově připravené šavle či květinové girlandy však svědčily o maximální snaze neponechat nic náhodě a o skvělé vzájemné kolegialitě.
Diváci, kteří navštívili obě představení, byli svědky velmi rozdílné interpretace hlavních rolí. Nejvýrazněji se lišilo pojetí tří titulních rolí, které i ve suitě odpovídají hlavním postavám baletu. Výrazná byla i souhra sboru. V pátek okouzlila v rolích Medory a Konráda svou technickou jistotou, uměleckým cítěním a podmanivostí dvojice Emma Vaninetti a Albert Schmidtmayer, kteří si okamžitě získali publikum. V sobotu převzala hlavní roli s grácií a virtuozitou Tatiana Vacíková (v pátek skvělá jako Gulnara), která diváky doslova ohromila jistotou svých fouettés. Sekundoval jí Adrian Štěrba, jehož Konrad působil velmi mužně, prezentoval vysoké skoky, silné partnerství, a i přes počáteční nervozitu si výkon viditelně užíval. O roli Medory se v různých obrazech podělily také Ela Marie Platilová, která excelovala ve skokových variacích i duetech v elegickém tempu, a Diana Pilková, jež okouzlila krásnými liniemi, byť se vnitřně lehce potýkala s technickými nároky své variace.
Interpretačně však představuje vrchol postava Aliho, jedné z technicky nejnáročnějších mužských rolí baletní historie. Právě na pojetí této role bylo možné sledovat, jak odlišně je možné ji ztvárnit. V pátek si od prvního vstupu na scénu získal diváky Adam Horňák. Do svého tance vložil přesvědčivost, naléhavost a strhující energii. Jeho projev nebyl založen na prosté akrobacii, ale na čistém baletním umění, ze kterého vyzařovala uvolněnost, spontánnost a dokonalá koordinace, čímž evokoval romantického, nespoutaného hrdinu z Byronovy předlohy. V sobotu pojal stejnou roli Vladyslav Chepulia (v pátek tančil Birbanta, kterého v sobotu převzal Aleš Matoušek) suverénně, sebevědomě a s nanejvýš zábavným nadhledem, což role vtipně oživilo.
Obrovským zážitkem byla sborová vystoupení dívek s květinovými girlandami, která byla v sobotu ještě o něco synchronnější než v pátek a vysloužila si rytmický potlesk do taktu. Pasáž Jardin Animé (Oživená zahrada) přinesla vnesla na jeviště radostnou atmosféru, protože propojila studenty od 1. až po 7. ročník. Přesnost nazkoušení a interpretace nejmladších dětí v kombinaci s dynamikou a vášní starších ročníků v charakterních tancích ukázaly kvality pedagogické práce.
Od klasiky k moderně: Pestrá druhá polovina
Po pauze scéna ožila čtyřmi stylově odlišnými choreografiemi, které prověřily univerzálnost mladých umělců Taneční konzervatoře hl. m. Prahy. Obor charakterních tanců reprezentovala oblíbená a často zařazovaná suita z baletu Gajané. Tuto divokou, temperamentní a vášnivou tečku za klasickým tanečním odkazem v choreografii Niny Alexandrovny Anisimové nastudovala Nelly Danko. Václav Kuneš a jedna ze členek souboru 420PEOPLE Francesca Amy Amante pro studenty vytvořili současnou choreografii While. Pod jejich rukama vznikla moderní, kineticky náročná a skvěle strukturovaná esej.Ve snové choreografii Eduarda Adama Orszulika Untitled (The Bones in the Supermarket)po oba večery exceloval žák 5. ročníku Matěj Skočdopole. Jeho kultivovaný, subtilní a efemérní projev připomínal střídání přílivu a odlivu rozbouřeného moře. Klára Jelínková, která na TKP vyučuje moderní tanec, připravila pro studenty již dříve choreografii Cross-Over. Její části Iron a Macadam tvoří neformálně uvolněnou, tanečně dynamickou alegorii školního života. Absolventi v ní předvedli strhující rytmiku a nefalšovanou radost z pohybu.
Co zůstává v paměti
I přes drobné technické detaily (menší potíže se synchronizací reprodukované hudby či pozdní nástup) byla obě představení dramaturgicky, choreograficky a hudebně špičkově připravená. Sobotní večer, doprovázený hlučnějším a emotivnějším studentským publikem v hledišti, vyvrcholil zaslouženým potleskem vestoje(standing ovation).
Nejsilnější dojem zanechává suita z baletu Korzár. Zpětně lze nad způsobem tance Adama Horňáka přemýšlet jako nad evokací romantického rozervaného hrdiny z Byronovy básnické předlohy (z roku 1814). Vždyť Ali představuje ušlechtilého, oddaného a čestného společníka jak pána Konráda, tak jeho lásky Medory, pro které by obětoval život. A současně ušlechtilého divocha, ztělesňujícího sílu, hrdost, nespoutanost a žár orientu. A dobrý tanečník pod dobrým vedením ví, že ji může pojmout jako jednu z technicky nejnáročnějších mužských rolí v celé historii klasického baletu.
Úspěch večera ukázal, že se vedení konzervatoře vydalo správným směrem, když ke spolupráci oslovuje tvůrce se zkušeností s klasickým odkazem baletního repertoáru, a zároveň dává mladým tanečníkům volně nadechnout v dílech současných tvůrců. Letošní ročník je velmi silný a absolventi mají potenciál uspět v získání vysněných angažmá a naplno se rozvinout ve své profesi. Popřejme jim hodně štěstí!
Autor je historik umění.
