Projekt vznikl ve spolupráci Mezinárodní nadace Mozarteum s uznávaným německým konceptuálním umělcem Ottmarem Hörlem. Instalaci tvořilo celkem 400 zlacených figurín z plastu odolného vůči povětrnostním vlivům, z nichž každá měřila přibližně 50 centimetrů. Většina z nich zdobila trávníky v zámeckých zahradách, menší skupiny figur byly umístěny u Mozartova domu, v Pavilonu Kouzelné flétny a v zahradě Mozartea. Součástí některých soch byla i věrná podoba Mozartova oblíbeného rodinného psa Pimperla, kterého skladatel často zmiňoval ve své korespondenci.
Jak se ukázalo, neovladatelní byli spíše návštěvníci zahrad, kteří v sobě okamžitě objevili hluboký smysl pro organizovaný přesun majetku. Během několika nocí tak přičiněním „profesionálů s velkými taškami“ zmizelo z trávníku přes 210 zlatých Amadeů. Rychlost vyprázdnění zahrady překvapila i samotného autora. Organizátoři sice měli po ruce pár náhradních kousků, na takový nájezd ale zásoby nestačily a výrobce figurín navíc čerpal dovolenou. Venkovní expozice tak musela být z důvodu nedostatku Amadeů zrušena.
Ukončení výstavy znamená pro umělce značnou finanční ztrátu. Hörl měl v plánu po skončení projektu prodávat jednotlivé sošky za 90 eur za kus. Celková škoda způsobená krádeží tak dosahuje přibližně 20 000 eur (v přepočtu přes půl milionu korun).
Případ však nepřekvapil nikoho, kdo zná Hörlovu předchozí tvorbu. Umělec má totiž pozoruhodné nadání pro výrobu předmětů, které v lidech probouzejí neodolatelnou touhu po „přemisťování“. Jako přes kopírák totiž dopadla jeho starší instalace v německém Bayreuthu, kde z trávníků za podobně záhadných okolností zmizela více než stovka zlatých miniaturních Richardů Wagnerů. Jak se však zdá, Amadeus měl u „fanoušků“ větší úspěch.
Samotný autor uvedl, že nevěří verzi o turistech, kteří by si odnášeli sošky jako jednotlivé suvenýry. Podle něj šlo o předem promyšlenou akci. „Je to organizovaná krádež a považuji to za docela drzé,“ posteskl si autor. Zároveň však rezignovaně dodal: „Ale taková už je povaha veřejného prostoru. Když tvoříte venku, nemůžete si stěžovat. Může to skončit zničením, nebo tím, že vám to lidé rozeberou. Tak už to v životě chodí.“
