Jak se vám líbí na festivalu Za poklady Broumovska?
Festival je krásný a ohromně si cením toho, že jsem letos jeho rezidenčním skladatelem. Dlouho se známe jak s Terezou Kramplovou, tak se Zuzanou Rzounkovou (umělecká ředitelka festivalu & zakladatelka Letních hornových kurzů – pozn.red.), takže to pro mě má i osobní přesah. Je skvělé, že s tak milými lidmi můžu spolupracovat na něčem, co má dvacet let dlouhou tradici.
Byl jste předtím na Broumovsku?
Přiznám se, že nebyl. Topograficky je to ohromně zajímavý kus české krajiny, z něhož je navíc cítit příhraničí a bohatá historie. A je důležité, že je to festival s charitativním zaměřením, který se snaží pomáhat místním chrámům: to je přínosné směřování.
Možná by se na Broumovsku, v kraji rozervaných skal, mohl odehrávat třetí díl Kingdom Come: Deliverance…
Jak praví Cimrmani: my nesmíme ani naznačovat. (smích)
Tak my budeme doufat! Jak se vám psalo Broumovské Halali?
Byla to velice zajímavá práce! Objednávka byla přímo od Zuzany Rzounkové, elitní hráčky na lesní roh, kterou nám závidí půlka Evropy. Zuzana je úžasný muzikant a skvělý člověk, se kterým se už roky moc rád potkávám při různé práci: natáčeli jsme spolu například moji hudbu pro hru Kingdom Come: Deliverance II. A když jsme měli v červenci koncert této hudby v Kutné Hoře, postavili si pro tuto příležitost hornovou sekci spolu s dalším legendárním hornistou Honzou Vobořilem a hrálo to jak víno!
Ale zpět k halali. Skladba byla určená pro obrovský, zhruba osmdesátičlenný hornový orchestr. Většinu hráčů tvořili frekventanti kurzů: šlo o studenty či menší děti. To vás jako skladatele limituje. V první řadě co do rozsahu, kdy některé tóny jsou pro neprofesionála příliš vysoko, jiné zase už příliš nízko. Musíte si ale hlídat i náročnost v jiných oblastech, například přijatelnou rychlost repetovaných tónů či jiných technických prvků. Jednoduše řečeno, ještě jste ani nezačali psát a už máte svázané ruce. To se může zdát jako špatné. Ale mám zkušenost, že je to naopak dobrá věc: máte jasně vymezené hranice a musíte vymyslet, jak se v nich pohybovat. Když si dáte záležet, přijdete často na celkem neotřelé hudební řešení.
Jediné, co mě moc mrzelo, bylo, že jsem se pak na samotný koncert z provozních důvodů nemohl dostat: muselo být úžasné vidět v půvabném prostředí Vernéřovic hrát osmdesát hornistů dohromady! To člověk jen tak nezažije. Ale viděl jsem alespoň nahrávku a moc jsem si to užil.
Jak na vás zapůsobil kostel a obecenstvo v Otovicích?
Otovice byly super! Tamnější chrám zvenku působí spíš stroze, ale vevnitř překvapí impozantním, oválně řešeným interiérem. Navíc – pokud mám správné informace – letos slaví tři sta let od vystavění. Jako místo pro koncert to velice inspirovalo jak mě, tak i mou ženu Danielu a její sestru Jarmilu.
Poprvé jsme tuto komorní verzi KINGDOM COME: DELIVERANCE hráli před pár lety u nás v Roztokách u Prahy, kde moje žena pořádala sbírku na opravu varhanního pozitivu na Levém Hradci. Jak vidíte, lásku k cenným památkám máme s festivalem Za poklady Broumovska společnou. Suita z Kingdom Come: Deliverance se nám sama o sobě zdála na koncert trošku krátká, a tak si obě dámy coby výtečné pěvkyně na začátek připravily pár ryze sakrálních skladeb, například O Magne Pater od svaté Hildegardy z Bingenu nebo známou českou duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny. Tuto první část koncertu jsem tedy zažil takříkajíc z druhé strany: jako posluchač. A bylo to skvělé, protože jde o skladby, které člověk na koncertních pódiích moc často neslýchá. Diváky to navíc výtečně naladilo na středověkou notu, v níž jsme pak pokračovali i již zmíněnou hudbou.
Byl jsem nadšený, jak plný kostel jsme na koncert měli. V hojném počtu přišli samozřejmě fanoušci, kteří našim hrám zůstávají nadále věrní a spolehlivě zaplňují hlediště na hudebních festivalech i samostatných koncertech. Všiml jsem si však, že velká část publika byli místní hudbymilovní lidé, kteří na koncerty festivalu Za poklady Broumovska chodí pravidelně a festival už po těch letech berou jako nedílnou součást svého života. Nevěděli možná úplně, co od hudby ke hře očekávat, ale o to cennější pak byla jejich vstřícná odezva.
Jak se těšíte na závěrečný koncert? A na co se mohou těšit diváci?
Pro mě je velká čest, že mi byl svěřen závěrečný koncert festivalu. Otovice byla taková „komořina ve třech lidech“. Bylo to hodně kontaktní, věřím, že si lidé užili, že nás viděli takhle zblízka, a i já měl pocit, že jsem během koncertu stihl být v očním kontaktu snad se všemi lidmi v publiku.
V Broumově to bude nesrovnatelně větší provozní aparát. Královéhradecká filharmonie, Kühnův smíšený sbor… Sehrajeme program, který vymyslela sama Tereza Kramplová a jehož název je Valta vs. Mozart. Já vždy říkám, že kdyby to mělo být sportovní klání, výsledek je 0:10 pro hosty, protože Mozart je naprosto nedostižný! Díkybohu to ale není žádný souboj, spíš pro posluchače zajímavá kombinace extrémně slavné skladby z 18. století s hudbou, která vznikla v naší době a inspiruje se stejnými latinskými texty. Z Mozartova Requiem zahrajeme především části, v nichž je exponovaný sbor. V druhé půli pak zahrajeme výběr mojí hudby pro Kingdom Come: Deliverance II, a to opět takový, abychom naplno využili kvalit Kühnova sboru.
Mozart mi byl, je a bude přímou inspirací. Příležitost dirigovat jeho Requiem má pro mě i osobní rovinu. Hudbu dělám díky mému tatínkovi, který byl skvělým dirigentem. Když jsem jej jako malý kluk poprvé viděl dirigovat, zanechalo to ve mně nesmazatelnou stopu: rozhodl jsem se, že budu muzikantem a od té chvíle už nebylo cesty zpět. Táta Mozarta miloval, jeho Requiem mnohokrát řídil a já byl několikrát při tom. Nedávno nás bohužel nečekaně opustil a strašně chybí. Moci prezentovat moji vlastní hudbu vedle Mozartovy, a to vše s taktovkou v ruce pro mě tedy bude znamenat velice osobní propojení, vzpomínku na tatínka.
A věřím, že i pro diváky to bude velmi zajímavé. Lidé, co znají Kingdom Come: Deliverance II přijdou na hudbu, kterou znají, a nádavkem dostanou ještě geniální hudbu Mozarta, kterou možná nikdy živě neslyšeli. A lidé, co naši hru neznají, zase můžou přijít na milovaného Mozarta a seznámit se při tom s mojí hudbou. Věřím tedy, že si každý přijde na své.
