Kulturní a kreativní sektor už dříve žádal vládu o stažení dokumentu mimo jiné kvůli způsobu jeho přípravy bez zapojení odborné veřejnosti. Kritici poukazovali také na to, že vláda má k dispozici Státní kulturní politiku 2026–2030+, kterou loni v říjnu schválil tehdejší kabinet Petra Fialy a která vznikala za účasti zástupců kulturního sektoru.
Oto Klempíř kritiku svého návrhu v srpnu odmítl. Uvedl, že za kulturní politiku odpovídá ministr a ministerstvo kultury, nikoli oborová sdružení či kulturní asociace.
Opozice poukazuje na to, že po reformě mediálních zákonů jde o druhý Klempířův návrh, který vláda odložila. „Ministr, který nic neprosadí, je ve své funkci zbytečný,“ řekl bývalý ministr kultury Martin Baxa. Podle poslankyně Andrey Hoffmanové je stažení návrhu z jednání vlády logickým vyústěním čistého amatérismu na ministerstvu kultury. Ministerstvo by se mělo vrátit k naplňování původní koncepce a mělo by přestat dělat z kultury nedůstojné divadlo, sdělila.
Předkládaná nová podoba kulturní politiky podle Klempíře stojí na konkrétních věcech, které je vláda premiéra Andreje Babiše připravena plnit. Jde o konkrétní investice, legislativní změny a rozpočtové priority. Co se podařilo splnit, se má vyhodnocovat každý rok.
Dokument, který Klempíř předkládá, vznikl podle kulturní obce netransparentně. „Takto unáhlený přístup budí nedůvěru v to, že připomínky od ostatních resortů a od kulturní veřejnosti vzalo ministerstvo kultury vůbec v potaz nebo že je dokonce vypořádalo,“ uvedl prezident Kulturní a kreativní federace Jakub Bakule.
Předchozí vláda schválila Státní kulturní politiku 2026–2030+ loni 8. října. Dokument měl být zastřešujícím strategickým rámcem pro rozvoj kultury na následujících pět let. Jeho realizace měla podle webu ministerstva začít v červnu letošního roku.
Dosavadní dokument připravený za minulého ministra Baxy kladl například důraz na posilování mediální a informační gramotnosti. Souviselo to s posilováním role médií veřejné služby. Kulturní a kreativní sektor měl být sebevědomý, jednou z priorit bylo zvyšování odolnosti kulturních institucí, organizací i infrastruktury. Zlepšit se mělo odměňování v kultuře, ale i mezinárodní a meziresortní spolupráce. Kultura se měla stát přirozenou součástí života.
Nyní projednávaný dokument vidí kulturu jako investici do vzdělané, soudržné a sebevědomé společnosti. Slibuje v kultuře důstojné a spravedlivé odměňování, chce snížit rozdíly mezi mzdami pracovníků v kultuře například oproti ostatním profesím ve veřejném sektoru.
